Eduards Veidenbaums

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Eduards Veidenbaums
Veidenbaums.jpg
Narození 3. října 1867
Priekuļi Parish
Úmrtí 24. května 1892 (ve věku 24 let)
Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ15219087
Příčina úmrtí tuberkulóza
Povolání spisovatel a básník
Alma mater Tērbatas Universitāte
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Eduards Veidenbaums (3. října 186724. května 1892) byl lotyšský básník a překladatel. Většina jeho prací vyšla až po jeho smrti.

Život[editovat | editovat zdroj]

Eduards Veidenbaums se narodil ve farnosti Priekuļi (v současné době se jeho původní bydliště nachází již na území města Cēsis). V roce 1886 absolvoval gymnázium ve Vidzeme. V roce 1887 začal studovat na Právnické fakultě Tartuské univerzity. Veidenbaumovy zájmy zahrnovaly ekonomii a historii, byl zakládajícím členem studentsko-literární společnosti „Pīpkalonija“.

V prosinci roku 1891 onemocněl a na jaře následujícího roku zemřel na rychle postupující tuberkulózu, je pohřben na hřbitově ve vesnici Liepa.

Jeho poezie se původně šířila v rukopisech a vycházet začala až po jeho smrti – první vydání Veidenbaumovy poezie přišlo rok po jeho smrti, první kniha pak vyšla až v roce 1896.

Literární činnost[editovat | editovat zdroj]

V lotyšské poezii je Eduards Veidenbaums unikátní postavou. Nemá ani předchůdce, ani následovníky. Jeho práce se velmi lišily od tehdejší lotyšské poezie. Veidenbaums byl k lotyšské literatuře své doby poměrně skeptický.

Postupem času se mnoho literárních kritiků přiklání k názoru, že Veidenbaums byl představitel pesimismu. Knut Skujenieks se k tomu vyjádřil takto: Raději bych ho nazval básníkem zoufalství, a to jak na osobní, tak na sociální úrovni. Toužil po revoluci, která ještě nepřišla, toužil po porozumění a lásce, čehož se mu dostávalo příliš málo. Takto geneticky poznamenaný básník si už nemohl pomoci a vnímal jen vymezenost svého času.[1] Byl emočním skeptikem, který dovolil, aby byl jeho skepticismus vyjádřován ironicky, jak vůči světu, tak proti sobě.

Veidenbaumova intelektuální agrese a kladení výzev je jedním z možných důvodů, proč jeho poezie nestárne. Veidenbaums je jednou z mála osobností v historii lotyšské literatury, kterou znovu a znovu objevuje každá generace mladých básníků.

Veidenbaumovi se často mylně přisuzují texty „Es zinu, visi mani nievā“ a „Es esmu nabags vecpuisis“. Jeho díla to však ve skutečnosti nejsou, proto ani nejsou zahrnuta do žádného z jeho děl nebo vybraných článků.[zdroj?]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Eduards Veidenbaums na lotyšské Wikipedii.

  1. K. Skujenieks. Katram savs un visiem viens. E. Veidenbauma dzejas izlase. Rīga. 2005. pēcvārds.