Edmílson

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Edmílson
Edmílson v roce 2008
Edmílson v roce 2008
Osobní informace
Celé jméno José Edmílson Gomes de Moraes
Datum narození 10. července 1976 (43 let)
Místo narození Taquaritinga, Brazílie
Výška 1,86 m
Klubové informace
Konec hráčské kariéry
Pozice defenzivní záložník / obránce
Mládežnické kluby
????–1993 Brazílie XV de Jaú
Profesionální kluby
Roky Klub Záp. (góly)
1993–1994
1995–2000
2000–2004
2004–2008
2008
2009
2010–2011
2011
Brazílie XV de Jaú
Brazílie São Paulo
Francie Olympique Lyon
Španělsko FC Barcelona
Španělsko Villarreal
Brazílie Palmeiras
Španělsko Real Zaragoza
Brazílie Ceará
0580(3)
0720(1)
1040(3)
0710(0)
0060(0)
0220(0)
0290(1)
0110(2)
Reprezentace**
Roky Reprezentace Záp. (góly)
2000–2007 Brazílie Brazílie 390(1)
Úspěchy
Mistrovství světa ve fotbale
Zlatá medaile 2002 Brazílie
Liga mistrů
Zlatá medaile 2005/06 FC Barcelona
Další informace
→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu.
* Starty a góly v domácí lize za klub aktuální k –
** Starty a góly za reprezentaci aktuální k –
Některá data mohou pocházet z datové položky.

José Edmílson Gomes de Moraes známý jako Edmílson (* 10. červenec 1976, Taquaritinga) je bývalý brazilský fotbalista. Nastupoval povětšinou na postu záložníka, nebo obránce.

V brazilské reprezentaci působil v letech 2000–2007 a odehrál 39 utkání, v nichž dal 1 gól.[1] Stal se s ní mistrem světa roku 2002, na tomto šampionátu též vstřelil branku do sítě Kostariky.[2]

S FC Barcelona vyhrál Ligu mistrů 2005/06.[3] Stal se s Barcelonou rovněž dvakrát mistrem Španělska (2004/05, 2005/06). V dresu Olympique Lyon získal tři tituly francouzské (2001/02, 2002/03, 2003/04).[4]

Klubová kariéra[editovat | editovat zdroj]

Olympique Lyon[editovat | editovat zdroj]

Ze Santosu odešel v létě 2000 do francouzského Lyonu.[5] Ve Francii získal tři mistrovské tituly v letech 2002, 2003 a i 2004.

FC Barcelona[editovat | editovat zdroj]

Koncem července 2004 odešel z Lyonu do španělské Barcelony za částku 10 milionů eur.[5] V novém týmu mu dělala společnost početná skupina dalších Brazilců, např. Ronaldinho, portugalský reprezentant ale brazilský rodák Deco, Belletti, Sylvinho a další.[5] Poslední tři jmenovaní přišli ve stejné době jako Edmílson, a to v rámci přestavby prováděnou novým trenérem Frankem Rijkaardem. Na začátku října se zranil během zápasu proti Numancii a rozšířil početnou marodku katalánského velkoklubu.[6] Zmeškal tak celý zbytek sezóny, ve které Barcelona získala mistrovský titul.

V dalším ročníku 2005/2006 zasáhl do 41 soutěžních zápasů a pomohl získat double, tj. vítězství ve španělské lize a rovněž v Lize mistrů.[7] V rámci Ligy mistrů nastoupil v devíti zápasech, trenér Rijkaard jej nasadil též do finále proti Arsenalu. Odehrál pouze první poločas, do druhého namísto něho nastoupil Iniesta. Barcelona zvítězila 2:1.[8]

Před ročníkem 2007/2008 se o jeho služby ucházel anglický klub Newcastle United, manažer Sam Allardyce ale nakonec přestup neuskutečnil kvůli Edmílsonovu sklonu ke zraněním.[9] Nový ročník byl pro klub i Edmílsona zklamáním. Byl to jeho čtvrtý a poslední rok za Barcelonu, stejně tak pro trenéra Rijkaarda.

Villarreal[editovat | editovat zdroj]

Jako volný hráč zamířil v květnu 2008 z Barcelony do Villarrealu,[9] který v poslední sezóně skončil druhý. Do základní sestavy se ale neprobojoval, nastoupil pouze do několika zápasů.[10]

Palmeiras[editovat | editovat zdroj]

Po osmi letech opustil Evropu a vrátil se do Brazílie, kde se upsal Palmeirasu.[11] Zahrál si na Copě Libertadores, na konci ledna dal gól proti Realu Potosí.[12] V úvodním skupinovém utkání na půdě LDU Quito vstřelil branku, ale Palmeiras prohrálo 2:3.[13]

Real Zaragoza[editovat | editovat zdroj]

Do Španělska se 33letý Edmílson vrátil v lednu 2010, kdy jakožto volný hráč podepsal kontrakt na pět měsíců s týmem Real Zaragoza. Kontrakt obsáhnul opci na další rok.[14] Nakonec setrval i pro sezónu 2010/2011. Ve druhém kole La Ligy vstřelil ve 41. minutě branku střelou z 25 metrů, kterou snížil průběžný domácí debakl na 1:5. Zaragoza doma nakonec podlehla Málaze výsledkem 3:5.[15] Zaragoza se v první lize zachránila, skončila třináctá.

Ceará[editovat | editovat zdroj]

Kariéru zakončil v brazilském celku Ceará.

Reprezentační kariéra[editovat | editovat zdroj]

Edmílson v reprezentaci debutoval pod koučem Luxemburgem 18. července 2000 v kvalifikaci na MS 2002 proti Paraguayi.[16]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.rsssf.com/miscellaneous/braz-recintlp.html
  2. http://www.rsssf.com/tables/2002full.html
  3. http://www.rsssf.com/players/ec1winningsquads.html
  4. http://www.national-football-teams.com/player/1006/Edmilson.html
  5. a b c Edmílson bound for Barcelona [online]. UEFA.com, 2004-07-29 [cit. 2019-12-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Edmílson faces six months out [online]. UEFA.com, 2004-10-04 [cit. 2019-12-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. José Edmílson [online]. fcbarcelona.com [cit. 2019-12-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. Barcelona 2-1 Arsenal [online]. UEFA.com [cit. 2019-12-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. a b ŠANTRŮČEK, Radim. Edmílson odchází z Barcelony do Villarrealu. Eurofotbal.cz [online]. 2008-05-23 [cit. 2019-12-06]. Dostupné online. 
  10. PAVLÍK, Tomáš. Edmilson pohrozil odchodem z Villarrealu. Eurofotbal.cz [online]. 2009-01-15 [cit. 2019-12-06]. Dostupné online. 
  11. PAVLÍK, Tomáš. Novým zaměstnavatelem Edmilsona bude Palmeiras. Eurofotbal.cz [online]. 2009-01-21 [cit. 2019-12-06]. Dostupné online. 
  12. Spielbericht: 934009 [online]. transfermarkt.com [cit. 2019-12-06]. Dostupné online. 
  13. Heavyweights find it tough [online]. FIFA.com, 2009-02-20 [cit. 2019-12-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. PAVLÍK, Tomáš. Zaragoza má sedmou posilu, do Španělska se vrací Edmilson. Eurofotbal.cz [online]. 2010-02-01 [cit. 2019-12-06]. Dostupné online. 
  15. BARKMAN, Radek. Real Zaragoza - Málaga CF 3:5. Eurofotbal.cz [online]. 2010-09-12 [cit. 2019-12-06]. Dostupné online. 
  16. Spielbericht: 2455702 [online]. transfermarkt.com [cit. 2019-12-07]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]