Edith Barakovichová
| Edith Barakovichová | |
|---|---|
| Narození | 14. února 1896 Zemun |
| Úmrtí | 11. prosince 1940 (ve věku 44 let) Casablanca |
| Povolání | fotografka |
| Manžel(ka) | Paul Frank |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Edith Barakovichová (také Edith de Barakowitz, 14. února 1896, Zemun, Rakousko-Uhersko – 11. prosince 1940, Casablanca) byla rakouská módní, portrétní a novinářská fotografka.[1][2][3]
Životopis
[editovat | editovat zdroj]V letech 1913 až 1915 se Edith Barakovichová vyučila jako fotografka ve Vídni v Ateliéru d'Ora vídeňské společnosti a módní fotografky Dory Kallmusové a navštěvovala Grafický pedagogický a výzkumný ústav. Po ukončení studia byla přijata do Vídeňské fotografické společnosti (PhG) a v roce 1918 si zapsala živnost jako fotografka ve Wiedenu (Vídeň). Stala se společenskou, portrétní a módní fotografkou a ve svém ateliéru ztvárnila mimo jiné hudebního skladatele Richarda Strausse, dramatika Felixe Saltena, Adolfa Clusse nebo spisovatele Alexandra Lernet-Holenia. Její fotografie se objevily ve vídeňských novinách a časopisech.
Barakovichová se vdala s vídeňským scenáristou Paulem Frankem a nějakou dobu s ním pobývala v Berlíně. Po předání moci národním socialistům v roce 1933 se museli vrátit do Vídně. Po anexi Rakouska v roce 1938 společně uprchli do Francie, kde mohl Frank žít jen z licenčních poplatků. V Paříži požádali o emigrační vízum do USA, ale žádost se protáhla. Když byla Francie v červnu 1940 dobyta Německem, musela uprchnout do Bordeaux, kde byla jako cizinka vězněna v internačním táboře. Nechali vše za sebou a uprchli z obce Bayonne přes španělské hranice. Vydali se do Casablanky ve francouzském Maroku, nyní součástí Vichy Francie. Tam čekali na místopřísežné prohlášení a průchod k další cestě do Spojených států. Když přišla vstupní víza do USA, platnost výstupních víz skončila a bylo nutné o ně znovu zažádat ve Vichy. V této situaci, která byla vnímána jako beznadějná, si Edith Barakovichová vzala v prosinci 1940 život konzumací veronalu. Frankovi se nakonec podařilo pokračovat v cestě o tři měsíce později. [4]
Galerie
[editovat | editovat zdroj]-
La Jana, rakouská tanečnice a herečka -
-
-
-
-
Maria Minzenti, 1922 -
Herečka Liane Haid, 1922 -
Mady Christians, 1923
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Edith Barakovich na německé Wikipedii.
- ↑ Anna Auer (compiler-producer). Edith Barakovich. [s.l.]: Kunsthalle Wien, 1997, 1 January 1998. Dostupné online. GGKEY:HS7XQHJ3L5X. S. 60.
- ↑ Barakovich, Edith [online]. "ALBERTINA", Wien, 24 May 2017 [cit. 2019-10-31]. Dostupné online.
- ↑ Samanta Benito-Sanchez. Biografien: Edith Barakovich [online]. Universität Wien: Bibliotheks- und Archivwesen, 2009 [cit. 2019-10-31]. S. 39–40. Dostupné online.
- ↑ Gerhard Mack: Paul Franck, in: John M. Spalek, Joseph Strelka (vyd.): Deutsche Exilliteratur seit 1933, Bd. 1, Kalifornien, Teil 1. Francke, Bern 1976, s. 715–719.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Anton Holzer: Der zaghafte Aufbruch in die Moderne. Fotografie in Österreich 1900-1938. In: Fotogeschichte. Heft 113, Marburg: Jonas, 2009, S. 21–48, Kurzbiografie Edith Barakovich, s. 41
- Anna Auer a Kunsthalle Wien (vyd.): Übersee. Flucht und Emigration österreichischer Fotografen 1920–1940, výstavní katalog Kunsthalle Wien, Wien 1998, Kurzvita, s. 60
- Andrea Winkelbauer a Iris Meder (vyd.): Vienna's Shooting Girls. Jüdische Fotografinnen aus Wien, výstavní katalog Jüdisches Museum Wien, Vídeň 2012, s. 195–196 ISBN 978-3-99300-089-9.
- Ilse Korotin (vyd.): biografıA. Lexikon österreichischer Frauen, Bd. 1: A–H. Böhlau, Wien Köln Weimar 2016, ISBN 978-3-205-79590-2, s. 198.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Edith Barakovichová na Wikimedia Commons - Barakovich, Edith, (auch: Edith Barakowitsch, = Malvine Lackner-Barakovich?), Albertina.at
