Dysmúzie
Dysmúzie patří mezi relativně časté specifické poruchy učení (SPU), na rozdíl od jiných SPU (jako je např. dysgrafie) však nemá tak nepříznivé společenské důsledky. Jedná se o vadu hudební schopnosti, jejímž opakem je absolutní hudební sluch. Může se jednat o poruchu ve složce receptivní (postižený nedokáže rozpoznat tóny, melodie, hudební nástroje apod.) či expresivní (postižený špatně reprodukuje tóny, melodie a písně, nedokáže správně zacházet se smyčcem, neobratně používá prstoklad), vyloučena není ani kombinace obou složek. Porucha se vyskytuje velmi často izolovaně (není doprovázena výskytem jiných SPU).[1]
Mezi charakteristické projevy této SPU, podle kterých ji lze relativně snadno identifikovat, patří narušení smyslu pro rytmus a tóny, neschopnost hudbu reprodukovat či vnímat její emocionální stránku, snížení celkového zájmu o hudbu, špatná manipulace i s jednoduchými hudebními nástroji, problémy či úplná neschopnost při čtení notového zápisu apod. Z psychologického hlediska je problematické zejména ochuzení o příjemné estetické prožitky. Jelikož se jedná o jednu z forem mezilidské komunikace, má tato porucha dopad také na sociální chování.[1]