Dolní Krč
| Dolní Krč | |
|---|---|
 zámek v Dolní Krči | |
| Lokalita | |
| Městská část | Praha 4 |
| Obvod | Praha 4 |
| Obec | Praha |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 50°2′9″ s. š., 14°26′32″ v. d. |
| Základní informace | |
| Katastrální území | Krč |
  Dolní Krč | |
| Další údaje | |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Dolní Krč (německy Unter-Krtsch) je bývalá ves a katastrální území Prahy; po roce 1948 byla sloučena s Horní Krčí do k. ú. Krč. Její území se rozkládalo v západní a střední části Krče, včetně severního výběžku až k nuselskému katastru s domy podél ulic Dolnokrčská, Krčská a V Podzámčí, kde se nacházel Obecní úřad a škola. Obě budovy včetně centra obce u zámeckého parku byly zbořeny roku 1979 při výstavbě Jižní spojky.
Historie[editovat | editovat zdroj]
První zmínky o Krči pocházejí z počátku 13. století a původně se mělo jednat pouze o jednu ves.[1] V době husitských válek kolem roku 1420 se obou Krčí zmocnili Pražané. Roku 1620 je Dolní Krč uváděna jako „Nová Krč“.[1] O osm let později ji získal klášter obutých karmelitánů u svatého Havla. Po zrušení kláštera roku 1786 připadla náboženskému fondu, od něj pak statek roku 1795 koupil Jan Geyer z Ehrenberku. Po roce 1880 koupil statek a zámek Tomáš Welz, jehož potomkům byl roku 1948 zabaven.[2]
Roku 1900 příslušela Dolní Krč k nuselskému okresu a měla 1354 obyvatel, po připojení k Praze roku 1922 se stala částí Prahy XIV a roku 1949 připadla část k.ú. Krč v místech bývalé Dolní Krče k Praze 15. Od roku 1960 je zahrnuta do městské části Praha 4.
Stavby[editovat | editovat zdroj]
Na území Dolní Krče bylo v době před jejím sloučením s Horní Krčí do k.ú Krč postaveno několik zajímavých staveb. Bývaly zde také dvě cihelny – vrchnostenská cihelna v severozápadní části obce přibližně mezi ulicemi Dolnokrčská, Na Staré vinici a Na dvorcích (zbořena 1875) a cihelna Vladimíra Cejpa v ulici Na Strži (zbořena).
- Krčský zámek – postaven na místě dolnokrčské tvrze probošta u svatého Víta v Praze z roku 1293[1]
- Kaple svatého Havla – ve východní části areálu zámku (zbořeno)
- Krčský hřbitov (Pohřebiště Nusle) – založen v polovině 19. století na náklady obce Michle v severní části v místech zvaných „Zelená liška“
- Krčský pivovar – založen do 1. poloviny v 18. století v jihozápadní části areálu zámku. Koncem 50. let 20. století zbořen při stavbě nového krčského nádraží.
- nádraží Praha-Krč (1882) – původní nádraží stálo východně od křižovatky ulic U Krčského nádraží a U Společenské zahrady poblíž železničního podchodu. Postaveno bylo spolu s železniční tratí z Nuslí do Modřan, později prodloužené do Čerčan a Dobříše. Roku 1964 bylo přesunuto západním směrem a budovy zbořeny.
- Ryšánka – hospodářská usedlost, původně nazývaná Na Vinici
- Habrovka – hospodářská usedlost, ulice U Habrovky
- kaple svaté Anny (1859) – u křižovatky ulic Bránická a Dolnokrčská[3]
- Sokol Krč – v ulici Za Obecním úřadem
- Šimsovo sanatorium (1901) – jihozápadně od zaniklého starého nádraží Praha-Krč
- Lesní divadlo Krč (1913–1958) – lokalita Velký háj, u jižní části Šimsova sanatoria
- Krčská vodárenská věž (1912) – v trojúhelníku ulic U Krčské vodárny, Ševce Matouše a Zachova. Vodou zásobovala Dolní i Horní Krč; zbořena ve 30. letech 20. století po napojení obou Krčí na pražský vodovod[4]
- Vila Kamila (1913) – v ulici U Kola čp. 173. Vila spisovatele Antala Staška.
- Kostel svatého Františka z Assisi (1941) – v ulici U Habrovky
- Společenská zahrada v Krči – v ulici U Krčského nádraží
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c Sedláček, August. Hrady, zámky a tvrze království Českého. Díl patnáctý, [Kouřimsko, Vltavsko, J.-z. Boleslavsko]. 2., nezm. vyd. V Praze: Šolc a Šimáček, 1927, [i.e. 1938]. 340 s. Digitalizovaný titul. S. 304. Dostupné online.
- ↑ Alois Sečkár: Welzův zámek. In: Stará Krč. Krčské stavby. 16.10.2011. cit: 2019-10-20. Dostupné online.
- ↑ Podlaha, Antonín. Posvátná místa Království českého. Řada první, Arcidiecese Pražská. V Praze: Nákladem dědictví sv. Jana Nepomuckého, 1907. Knih Dědictví Svatojanského číslo 97. S. 276. Dostupné online.
- ↑ Jásek, Jaroslav. Pražské vodní věže. Vyd. 1. Praha: VR Atelier, 2000. 104 s. ISBN 80-238-6478-5. Kapitola Věžové vodojemy. Krčská vodárna. S. 30-31.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- RUTH, František. Kronika královské Prahy a obcí sousedních. Praha: Pavel Körber, 1903-1904. 1246 s. Dostupné online. Kapitola Krč Horní a Dolní, s. 624–626.
- Orientační ukazovatel domovních čísel a ulic ve Velké Praze. s.l.: s.n., 1926. S. 425 - 428. Dostupné online.
- BARTOŠ, Jiří et al. Praha 4. Vyd. 1. Praha: Informatorium, 2001. 242 s., [8] s. obr. příl. ISBN 80-86073-69-6. Kapitola: Krč. S. 74 - 96.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Dolní Krč na Wikimedia Commons - Archivní mapy Archivováno 11. 5. 2018 na Wayback Machine. (Dolní Krč) na webu ČÚZK
- Orientační plán Prahy a obcí sousedních. Mapové listy č. 21, 22, 28, 29 (ID 22520, 22521, 22526, 22527). Vydáno září 1912 – duben 1914. Měřítko 1:5000. Reprodukce Unie v Praze. Nákladem obce pražské. Nakreslil Stavební úřad odbor II. Vlastník: Národní technické muzeum.
- Orientační plán hlavního města Prahy s okolím (1938). Mapové listy č. 57, 58, 66, 67. Městská knihovna v Praze.
- Ortofotomapy Archivováno 24. 4. 2021 na Wayback Machine.. Hlavní město Praha
