Dodekahydroxycyklohexan
| Dodekahydroxycyklohexan | |
|---|---|
 Strukturní vzorec | |
 Vzorek oktahydrátu dodekahydroxycyklohexanu | |
| Obecné | |
| Systematický název | cyklohexandodekol |
| Sumární vzorec | C6H12O12 |
| Vzhled | bezbarvé krystaly (dihydrát) |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 54890-03-8 13941-78-1 (dihydrát) |
| PubChem | 315987 |
| SMILES | OC1(O)C(O)(O)C(O)(O)C(O)(O)C(O)(O)C1(O)O |
| InChI | InChI=1S/C6H12O12/c7-1(8)2(9,10)4(13,14)6(17,18)5(15,16)3(1,11)12/h7-18H |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 276,15 g/mol |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Dodekahydroxycyklohexan je organická sloučenina se vzorcem C6(OH)12. Jedná se o šestinásobný geminální diol odvozený od cyklohexanu, lze jej také považovat za šestinásobný hydrát cyklohexanhexonu (C6O6).
Dihydrát[editovat | editovat zdroj]
Dihydrát dodekahydroxycyklohexanu, C6(OH)12·2H2O, lze zkrystalizovat z methanolu jako bezbarvou pevnou látku, která se za teplot okolo 100 °C rozkládá.[1]
Tato látka byla poprvé připravena v roce 1862[2] oxidací benzenhexolu (C6(OH)6) nebo tetrahydroxy-1,4-benzochinonu (C6(OH)4O2) a popsána v roce 1885,[3] dlouho se ale předpokládalo, že je produktem hydrát hexaketocyklohexanu (C6O6·8H2O), stále se však označuje jako oktahydrát cyklohexanehexonu, oktahydrát hexaketocyklohexanu nebo trichinoyloktahydrát. Jeho skutečná struktura byla navržena v 50. letech,[4] ale potvrzena (rentgenovou difrakcí) až roku 2005.[5]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Dodecahydroxycyclohexane na anglické Wikipedii.
- ↑ Alexander J. Fatiadi; Horace S. Isbell; William F. Sager. Cyclic Polyhydroxy Ketones. I. Oxidation Products of Hexahydroxybenzene (Benzenehexol). Journal of Research of the National Bureau of Standards Section A. 1963, s. 153–162. Dostupné online. DOI 10.6028/jres.067A.015. PMID 31580622.
- ↑ Jos. Ud. Lerch. Ueber Kohlenoxydkalium und die aus demselben darstellbaren Säuren. Journal für Praktische Chemie. 1862, s. 427–469. Dostupné online. DOI 10.1002/prac.18620870146.
- ↑ R. Nietzki; T. Benckiser. Ueber Hexaoxybenzolderivate und ihre Beziehungen zur Krokonsäure und Rhodizonsäure. Chemische Berichte. 1885, s. 499–515. Dostupné online. DOI 10.1002/cber.188501801110.
- ↑ Willis B. Person; Dale G. Williams. Infrared spectra and the structures of leuconic acid and triquinoyl. Journal of Physical Chemistry. 1957, s. 1017–1018. DOI 10.1021/j150553a047.
- ↑ Thomas M. Klapötke; Kurt Polborn; Jan J. Weigand. Dodecahydroxycyclohexane dihydrate. Acta Crystallographica E. 2005. Dostupné online.