Dirk Jan de Geer
| Dirk Jan de Geer | |
|---|---|
 | |
| Narození | 14. prosince 1870 Groningen |
| Úmrtí | 27. listopadu 1960 (ve věku 89 let) Soest |
| Alma mater | Utrechtská univerzita |
| Povolání | politik, novinář, advokát a spisovatel |
| Politická strana | Křesťanská historická unie |
| Děti | Eddy de Geer van Oudegein |
| Funkce | člen Druhé komory Generálních stavů (1907–1921) member of the Provincial Executive of South Holland (1908–1920) mayor of Arnhem (1920–1921) ministr financí Nizozemska (1921–1923) člen Druhé komory Generálních stavů (1922) … více na Wikidatech |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Dirk Jan de Geer (14. prosince 1870 Groningen – 28. listopadu 1960 Soest) byl nizozemský politik. Dvakrát se stal premiérem Nizozemska (1926–1929, 1939–1940). Byl též ministrem financí (1921–1923, 1926–1933, 1939–1940), ministrem vnitra (1925–1926), ministrem všeobecných záležitostí (1939–1940). V letech 1920–1921 byl starostou Arnhemu. Byl představitelem konzervativní protestantské Křesťanské historické unie, jejímž lídrem byl mezi roky 1929 až 1940.
Život[editovat | editovat zdroj]
Pocházel z bohaté průmyslnické rodiny. Vystudoval práva na univerzitě v Utrechtu (absolvoval roku 1895) a poté pracoval jako novinář a působil jako městský radní v Rotterdamu (1901-1907). Během druhého premiérského mandátu ho zastihla německá invaze do Nizozemska. Jeho vláda brzy uprchla do Británie. V exilu obhajoval vyjednávání o separátním míru a proslul kontroverzním veřejným prohlášením, že "válku nelze nikdy vyhrát". Na popud královny Vilemíny byl kvůli tomu odvolán z úřadu, byť oficiálně se tak stalo "ze zdravotních důvodů". Později byl vyslán s diplomatickými úkoly do Nizozemské východní Indie. Tam ale nedorazil, protože během mezipřistání v Portugalsku opustil výpravu a přihlásil se na německém velvyslanectví. Němci mu pak umožnili vrátit se k nemocné manželce a zbytku rodiny do Nizozemska. Královna Vilemína byla jeho jednáním rozhořčena a označila ho za zrádce a dezertéra. Byl denunciován i v exilovém rozhlasovém vysílání Radia Orange. De Geer později též napsal kontroverzní leták s „návodem“, jak spolupracovat s Němci. Vilemína mu vyslala ještě před vydáním varování, že pokud brožuru vydá, bude po skončení války postaven před soud. De Geer přesto publikaci vydal. Po válce královna splnila své slovo - De Geer byl shledán vinným z velezrady v době války a byl odsouzen k roku vězení.[1] Do věznice ale nikdy nenastoupil kvůli chatrnému zdraví.[2] Odvolací soud dokonce zrušil i pokutu 20 000 guldenů.
Jeho vnukem je bývalý fotbalista Boudewijn de Geer a jeho pravnukem fotbalista Mike de Geer.
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Dirk Jan de Geer na anglické Wikipedii.
- ↑ Dirk-Jan De Geer | lex.dk. Den Store Danske [online]. 2020-05-07 [cit. 2023-11-16]. Dostupné online. (dánsky)
- ↑ Dirk Jan de Geer | Dutch Politician, Statesman, Diplomat. Britannica.com [online]. [cit. 2023-11-16]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Dirk Jan de Geer na Wikimedia Commons
