Digitální inkluze

Digitální inkluze (z anglického digital inclusion) jsou snahy o přístupnost informací a komunikačních technologií (ICT) všem jednotlivcům a komunitám včetně těch nejvíce znevýhodněných.

Související pojmy zahrnují digitální propast, digitální vyloučení a digitální nerovnost, nicméně digitální začleňování se více zaměřuje na strategie, politiky a programy potřebné k řešení digitální propasti.

Dosáhnutí digitální inkluze

K dosažení digitální inkluze je nezbytné zajištění spravedlivého přístupu k informačním a komunikačním technologiím a jejich využívání pro účast na společenském a hospodářském životě, včetně vzdělávání, sociálních služeb, zdraví, sociální a komunitní účasti.

Mezi základní podmínky k rozvoji digitální inkluze patří:

• přístup k cenově dostupným širokopásmovým internetovým službám
• digitální zařízení, resp. zařízení s podporou internetu, která splňují potřeby uživatele (aktuální notebook, tablet aj.)
• přístup ke školení v oblasti digitální gramotnosti (rozvíjení schopnosti efektivně využívat zařízení)
• kvalitní technickou podporu a aplikace
• online obsah navržený tak, aby umožnil a podpořil soběstačnost, participaci a spolupráci.

Samotné metody začleňování již popisují procesy digitální inkluze.

Procesy digitální inkluze

Pokyny pro digitální začleňování

Jako digitální inkluze se bere proces, který se většinou řadí do čtyř fází ve chvíli, kdy začleňování člověka má řádně probíhat. Každá z těchto fází na sebe navazuje, ale posunutí z jedné fáze do další však není automatické. Zároveň existují i různé překážky, které tento postup mohou znemožňovat.

První fáze: digitální přístup

Jedná se o první a klíčovou fázi digitální inkluze, kde významným faktorem je bariéra omezující přístup jednotlivců k počítačům a jiným elektronickým zařízením. Dalším krokem zde je také chuť a odhodlání. Jedinec může mít sice přístup k počítači, ale může mu chybět sebejistota či motivace pro začlenění do digitální sféry. Posledním aspektem fáze jsou základní dovednosti, které mohou znemožnit efektivní vzdělávání i v případě, že jedinec pociťuje odhodlání a je schopný elektronické zařízení použít.

Druhá fáze: digitální apetit

Jedná se o jedince, kteří již měli zkušenost s použitím počítače či jiného elektronického zařízení. V této fázi záleží pouze na jejich rozhodnutí, zda chtějí nadále rozvíjet a zlepšovat své digitální dovednosti, nebo zda orientace v tomto směru pro ně není vhodná. V opačném případě se stávají uživateli ICT (informačních a komunikačních technologií).

Třetí fáze: digitální připravenost

Jedinci v této fázi se dostali přes první dvě. Nyní je stěžejní, zda mají základní technické zručnosti. Jedná se například o práce s klávesnicí, myší, či celkové ovládání počítače.

Čtvrtá fáze: digitální gramotnost

Metody rozvíjení digitální gramotnosti se uskutečňují pomocí takzvaných informačních vzdělávacích procesů, což jsou formativní procesy získávání znalostí, znalostí a návyků z oborů a disciplín. Ty se zabývají prací s informacemi, jako je jejich shromažďování, zpracování, uchovávání, zpřístupňování a využívání. Jedná se o jedince, kteří již použili elektronická zařízení, pociťují zájem o další rozvoj a projevují základní technologické dovednosti. Jsou tedy schopni se dále vzdělávat a rozvíjet. Další úspěch už závisí pouze na vlastní chuti se zdokonalovat a posouvat se. Lidé, kteří úspěšně projdou i touto fází, jsou později schopni uplatňovat své znalosti i v pracovní sféře, a to od maličkostí, jako znalost různých tabulek a grafů, až po práce zahrnující opravdu vysokou gramotnost v oblasti digitální technologie.

Rostoucí digitální inkluze ve společnosti

Digitální gramotnost je důležitá ve všech částech společnosti. Klíčovými strategiemi pro zlepšení digitálního začlenění jsou sociální podpora, přímá uživatelská zkušenost, a společné učení a design.

Podpora digitálních kompetencí v školství

Ke zdrojům rozvoje digitální inkluze patří i školní instituce. Tyto školy by měly být schopny učit informační a mediální gramotnost, rozvíjet kompetence digitální komunikace a spolupráce, pomáhat při tvorbě digitálního obsahu a seznámit žáky s zodpovědným používáním digitálních technologií, zejména bezpečnost na internetu. Žáci by měli být zdatní ve správném citování, v tématech ochrany na internetu a problematice kyberšikany, využívání vhodných zdrojů k tvorbě nebo úpravě prezentací, fotek, či videí a měli by být schopni správně zacházet s autorskými právy a internetovou encyklopedií Wikipedie.

Nezbytnost technologií během pandemie

Vzhledem k tomu, že se mnoho služeb přesunulo online a s rostoucím využíváním telemedicíny k poskytování primární péče, zejména během pandemie covidu-19 v roce 2020, je digitální začleňování, včetně digitální gramotnosti a přístupu k internetu, stále více považováno za sociální cestu k zdraví.

Digitální inkluze v rámci knihovních služeb

Jedna z možností bezplatného přístupu k internetu, ICT a informačním systémům pro občany České republiky je pomocí využívání knihovnických služeb. České knihovny mají podle Knihovního zákona čj. 257/2001 Sb povinnost umožnit návštěvníkům přístup k internetu, ke kterému má knihovna bezplatný přístup. Tyto služby by měly být přístupné pro každého občana, bez rozdílů. Webová stránka knihovny by měla být vytvořena tak, aby respektovala pravidla přístupného webu a zohledňovala potřeby uživatelů s různými typy postižení a znevýhodnění.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Digital inclusion na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Česko.Digital
• DigiUcitel.cz