Diapir

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Diapirismus)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Lávová lampa ilustruje mechanismus výstupu diapiru

Diapir (z řeckého diapeireinpropíchnout), také diapira či diapirová struktura[1], je geologická struktura, obecně mobilní masa, která intruduje do nadložních vrstev. Nejčastěji jde o intruze, které prorazily nadložními vrstvami starších hornin, ale diapir může označovat i relativně chladná tělesa (např. solné dómy, a bahenní diapiry).

Diapiry se pohybují směrem vzhůru podél oslabených zón, popřípadě zlomů díky menší hustotě než má jejich okolí. V podstatě jde o aplikaci Archimédova zákona, celý proces se nazývá diapirismus.

Nejčastějšími typy diapiry jsou vulkanického původu. V případě, že jde o výstup roztavených hornin z hranice pláště na povrch v horkých skvrnách, hovoříme se o takzvaných „plášťových diapirech“. V případě rychle vystupujícího, fluidy nasyceného magmatu v úzkých komínech ze zemského pláště hovoříme o „diatrémách“. Příčiny a mechanismus pohybu materiálu v diatrémách však není totožný s příčinami pohybu diapirů.

Struktury vytvořené solnými dómy mají velký hospodářský význam, jelikož jsou často „pastí“ k zachytávání přírodních uhlovodíkůropy a zemního plynu.

Termín „diapir“ zavedl rumunský geolog Ludovic Mrazec (Mrázek)[2][3], který jako první pochopil princip solné tektoniky a plasticity. Otec Ludovica Mrázka byl Čech, pocházel z Horní Cerekve.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Diapír na slovenské Wikipedii.

  1. PETRÁNEK, Jan. On-line geologická encyklopedie: Diapirová struktura [online]. geology.cz [cit. 2017-02-26]. Dostupné online. (česky) 
  2. HAIS, I.M. Tswett's letters to Claparède. Journal of Chromatography A. 1988, s. 509. DOI:10.1016/S0021-9673(00)94556-4. (anglicky) 
  3. Roman. Continental Drift: Colliding Continents, Converging Cultures. [s.l.]: [s.n.], 2000-01-01. Dostupné online. ISBN 9781420034523. S. 11–12. (anglicky)