Plášťový chochol

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Superchochol vytvářený ochlazováním zemského pláště (LVZ=oblast nízké rychlosti, low-velocity zone)[1]

Plášťový chochol či nesprávně plášťová pluma je oblast teplejšího materiálu v plášti Země (nebo jiné planety), která stoupá vzhůru k povrchu a může mít za následek vznik vulkanických center zvaných horké skvrny nebo také záplavových bazaltů. Jde o druhotný způsob, jakým se planeta ochlazuje, mnohem méně účinný než je ochlazování spjaté s deskovou tektonikou. S konceptem plášťových chocholů přišel ve snaze vysvětlit vulkanická souostroví uprostřed oceánů (jako Havajské ostrovy) v roce 1971 americký geofyzik W. Jason Morgan.[2] Někteří odborníci dávali vznik chocholů do souvislosti s ochlazováním jádra a předpokládalo se tedy, že jde o útvary procházející víceméně celým pláštěm. V nedávné minulosti ale seismická tomografie ukázala široké spektrum chocholů – některé dosahují od povrchu až k rozhraní pláště a jádra, jiné jsou pozorovatelné u povrchu, ale zanikají ve středním plášti a další ještě zřejmě nedosáhly od jádra k povrchu Země.[3] To ukazuje pravděpodobně na velmi dynamický vývoj chocholů v čase.

Mezi nejznámější plášťové chocholy patří Havajský a Islandský.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Podle obr. 17 v MATYSKA, Ctirad; YUEN, David A. Plates, plumes, and planetary processes. Redakce Foulger G. R.. [s.l.]: Geological Society of America, 2007. Dostupné online. ISBN 0-8137-2430-9. DOI 10.1130/2007.2430(08). Kapitola Lower-mantle material properties and convection models of multiscale plumes, s. 159. (anglicky) 
  2. Morgan (1971): Convection Plumes in the Lower Mantle, Nature 230.
  3. Montelli et al. (2004): Finite-Frequency Tomography Reveals a Variety of Plumes in the Mantle, Science 303 Archivováno 18. 5. 2006 na Wayback Machine. (obsahuje obrázky chocholů)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]