Devotio

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Smrt Decia Muna v bitvě, Peter Paul Rubens, 1618
Možná hledáte: Devotio moderna - křesťanské duchovní hnutí pozdního středověku .

Devotio, latinsky „zaslíbení“, byl ve starověkém římském náboženství rituál zaslíbení sama sebe či nepřítele bohům podsvětí. Podobné obřady byly známy i v jiných náboženstvích, podobným způsobem v řecké mytologii zahynul například athénský král Kódros a thébský princ Menoikeús, podobným způsobem lze také interpretovat věštbu týkající se bitvy u Thermopyl nebo vrhnutí se v plameny kartaginského krále Hamilkara.[1]

Nejslavnější devotia jsou uváděna římským historikem Titem Liviem na přelomu letopočtu. Měl je vykonat konzul Publius Decius Mus v roce 295 př.n.l. v bitvě proti Samnitům a Galům a stejně měl učinit jeho otec v bitvě s Latiny roku 335 př. n. l. , který se zaslíbil Mánům a Telluře, a stejnojmenný syn v roce 279 př. n. l. v bitvě u Auskula. Obřad byl prováděn za účasti pontifika maxima ve stoje na oštěpu, který pak nesměl získat nepřítel, a s hlavou zahalenou tógou po gabinském způsobu. V případě že protagonista obřadu (devotus numini) v následné bitvě nezemřel byla do do země zakopána jeho socha a učiněna krvavá oběť. Příběh o devotiu však může být propagandou, pochybnosti vzbuzuje i opakování během tří generací. Sebeobětování je také připomíná v souvilosti se senátory při galském dobytí Říma a mladíkem Marcem Curtiem.[2][1][3]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Livius.org - Devotio [online]. [cit. 2018-04-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. NEŠKUDLA, Bořek. Encyklopedie bohů a mýtů starověkého Říma a Apeninského poloostrova. Praha: Libri, 2004. ISBN 80-7277-264-3. S. 55-56. 
  3. LIVIUS, Titus. Livy's History of Rome: Book 8 [online]. [cit. 2018-04-24]. Dostupné online. (anglicky)