Bitva u Thermopyl

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o nejznámějším z několika střetnutí, která se jmenují "Bitva u Thermopyl". Další se konala roku 353, 279, 191 př. n. l. a roku 267, 1821 a 1841 n. l. O stejnojmenném filmu pojednává článek 300: Bitva u Thermopyl.
Bitva u Thermopyl
Konflikt: Řecko-perské války
Náhrobní kámen s verši Simónida z Keu
Náhrobní kámen s verši Simónida z Keu
Trvání: srpen 480 př. n. l.
Naplánováno: {{{plánováno}}}
Cíl: {{{cíl}}}
Místo: Thermopyly, Řecko

zeměpisné souřadnice:
Casus belli: {{{příčina}}}
Výsledek: Vítězství Peršanů
Změny území: {{{Území}}}
Strany
Řecké městské státy Standard of Cyrus the Great (Achaemenid Empire).svg Perská říše
Velitelé
Capital Lambda.svg Leónidas
Demofilus
Standard of Cyrus the Great (Achaemenid Empire).svg Xerxés I.
Standard of Cyrus the Great (Achaemenid Empire).svg Mardonios
Standard of Cyrus the Great (Achaemenid Empire).svg Hydarnés
Síla
300 Sparťanů a jejich spojenci, celkem 7000 mužů perská invazní armáda a její spojenci; snad až 200 000 mužů
Ztráty
asi 2 000, včetně všech 300 Sparťanů neznáme, odhadují se na 5 000–25 000 mužů
{{{poznámky}}}

Bitva u Thermopyl byla ozbrojeným střetnutím mezi spojenými jednotkami řeckých městských států a vojsky perského krále králů, Xerxa I. Proběhla v srpnu 480 př. n. l. a Řekové v ní podlehli perské přesile.

Historické pozadí[editovat | editovat zdroj]

Na jaře roku 480 př. n. l. zahájil král Xerxés I. jednu z nejrozsáhlejších vojenských operací starověku, jejímž cílem bylo potrestat Athéňany a Sparťany za jejich vzdor vůči moci perské říše (pobití perských vyslanců, bitva u Marathonu). U Hellespontu vykonal král přehlídku spojenou s počítáním oddílů. Hérodotos se zmiňuje, že celá perská armáda včetně posádek lodí, vozatajů a jízdy měla 5 283 200 mužů, z toho prý bylo 1 700 000 pěšáků. Tento počet je zcela jistě přehnaný, takže nastupují domněnky a odhady, pohybující se zpravidla mezi 100 - 200 000 vojáky perského velkokrále.

Na straně bránících se Řeků existovaly značné názorové rozdíly na to, kde se Xerxovým ozbrojencům, postupujícím podél pobřeží ze severu, postavit se zbraní v ruce. Zatímco Sparťané a někteří jejich spojenci chtěli ustoupit až na Peloponés a zbytek země dát napospas útočníkům, obyvatelé středního Řecka, především pak Athéňané, byli jiného mínění. Nakonec se ukázalo, že křehký spojenecký blok proti Peršanům lze udržet jen za předpokladu, že první obranná linie bude umístěna už v Thermopylské soutěsce, asi 120 km severozápadně od Athén, při jižním břehu Malijského zálivu. Flota 271 triér pod velením Sparťana Eurybiada se měla současně přesunout k mysu Artemísion a zde se pokusit zadržet nepřátelské loďstvo. Rozhodnutí spojenců o tom, že velitelem floty bude spartský voják, vypadá vzhledem k athénské námořní dominanci překvapivě, protože Sparťané nebyli námořníky. Jmenovat velitelem Themistokla se však nepodařilo prosadit.

Bitva[editovat | editovat zdroj]

Thermopyly – situační plán

Pozemní vojsko Řeků v čele se spartským králem Leónidem I. čítalo asi 7000 bojovníků, z toho bylo 300 Sparťanů a 700 Thespijských.[1] Pokud jde o zvolené místo bitvy – Thermopylskou soutěsku – jen těžko si lze představit vhodnější místo k obraně. Průsmyk byl tak úzký, že na obou koncích, jimž se říkalo Východní a Západní brána, byla cesta široká jen na průjezd jednoho vozu. Samo místo navíc působilo podmanivě (název Thermopyly znamená „Horká brána“ – podle horkých pramenů, z nichž stále stoupá pára) a snad bylo vybráno i proto, že je úzce spojeno s životem a smrtí Hérakla, za jehož přímé potomky se považovali spartští králové. Leónidas se se svými třemi sty těžkooděnci a pomocným oddílem heilótů položil na jednom návrší v nejužším bodě soutěsky s názvem Kolónos.

Xerxova armáda přitáhla k Thermopylám bez boje, jedno řecké město po druhém vzdávalo velkokráli hold a hostilo jeho dvořany. Xerxés nejdříve tři dny vyčkával v blízké Trachíně, zatímco jeho mágové zaháněli zaklínadly bouři, která se strhla, a také v naději, že se Řekové znesváří a rozprchnou. Když se tak nestalo, dal čtvrtý den rozkaz vybranému oddílu Médů k pochodu. Po příchodu na místo střetnutí Médům pochopitelně neuniklo, že průsmyk představuje vynikající obranný val, přesto se však nejprve pokusili o útok. Avšak Leónidas odrazil nejen nápor médské pěchoty, ale druhý den bitvy, pozdě odpoledne i perské Nesmrtelné, elitní jednotky achaimenovských králů. Při útoku se poprvé a snad naposledy v řeckých dějinách uplatnila taktika fingovaného ústupu: po rychlém výpadu Leónidovo vojsko ustoupilo, a když se Nesmrtelní při pronásledování rozptýlili, Sparťané se semkli v nepropustnou falangu, jejíž útok byl tak drtivý, že Xerxés nařídil stažení, aby nepřišel o nejlepší muže. I třetího dne skončila bitva vítězstvím Řeků.

Bitvu tak nakonec rozhodla zrada jistého Efialta z Málidy, který Peršanům prozradil existenci tajné stezky přes pohoří Kallidromos nad Thermopylami. Po ní Nesmrtelní v čele se svým velitelem Hydarnem přešli, zahnali na útěk oddíl Fóků, určených k její obraně, a poté stanuli u opačného konce průsmyku. Leónidas v poslední chvíli zachránil větší část své armády tím, že ji odeslal pryč. Sám učinil slib, že Thermopyly neopustí, a se svou tisícovkou mužů (do konce s ním setrvali Thespijští a spojenci z Fókaie) to také dodržel. V soutěsce padli všichni jeho bojovníci i on sám. Prodali své životy za cenu dvaceti tisíc Peršanů, včetně dvou Xerxových bratrů.

Hellénové u vědomí, že je čeká smrt od těch, kteří je obcházejí přes hory, osvědčovali proti barbarům největší možnou sílu až k zuřivosti. Většina jich tehdy měla už zlomené kopí a zabíjela Peršany mečem. Pak ustoupili do úžin průsmyku, obešli hradbu a hustě obsadili pahorek. Na tomto místě se bránili noži, pokud je ještě měli, i holýma rukama a zuby.
— Hérodotos, Dějiny

Důsledky bitvy[editovat | editovat zdroj]

Bitva u Thermopyl v Xerxově tažení

Pro Peršany znamenalo vítězství v bitvě, že cesta směrem na Athény byla volná a oni mohli pokračovat ve svém tažení na jih. Rozhodnutí bitvy pro perskou stranu též ukončilo nerozhodnou námořní bitvu u mysu Artemísion: když již nebyl důvod blokovat perské flotě přístup k Thermopylám, řecké loďstvo se přesunulo na jih k ostrovu Salamis.

Kromě těchto výše zmíněných strategických dopadů však měla bitva i další, neméně významné. Bitva představovala obrovskou vzpruhu pro morálku Řeků, v osobě Leónida a jeho mužů jim poskytla vzor, který je dodnes celosvětově chápán jako ztělesnění odvahy a splněné povinnosti. Několikadenní odpor mnohonásobně slabšího řeckého uskupení a těžké ztráty, které Peršané v bitvě utrpěli, poskytly Řekům podklady pro určitý pocit nadřazenosti nad jejich perskými nepřáteli. Zdržení perského vojska bitvou u Thermopyl také poskytlo Themistoklovi čas k evakuaci obyvatel Athén.

Epitafy a vzpomínky[editovat | editovat zdroj]

Leónidův monument

Řecký básník Simónidés z Keu složil na počest Sparťanů padlých v bitvě světoznámý epitaf, který byl vyryt do kamene na místě, kde byli pohřbeni:

Ὦ ξεῖν’, ἀγγέλλειν Λακεδαιμονίοις ὅτι τῇδε
κείμεθα, τοῖς κείνων ῥήμασι πειθόμενοι.
Ó xein', angellein Lakedaimoniois hoti téde
keimetha tois keinón rhémasi peithomenoi.
Jdi, poutníče, a zvěstuj Lakedaimonským
že my tu mrtvi ležíme, jak zákony kázaly nám.

Tento nápis je vyryt i na novém kameni z roku 1955. Ruskin o těchto verších prohlásil, že jde o nejvznešenější výrok, jaký kdy člověk vyslovil.

Na druhém pomníku, který byl postaven jako společný pro všechny Řeky, stál nápis:

Se třemi milióny se na tomto místě ze země Pelopovy bilo čtyřicet set.

V moderní době byl na místě vztyčen nový monument, zvaný Leónidův, na počest padlého spartského krále. Je na něm vyryta jeho odpověď Xerxovi na výzvu, aby se Řekové vzdali a odevzdali zbraně. Byla stručná: Molón labe! (česky: Pojď si pro ně!)

Historie ještě zaznamenala dvě epizody. Když se prý spartský bojovník Diénekés dozvěděl, že perských lučištníků je tolik, že jejich šípy zakryjí i slunce, odvětil: Výborně. Alespoň budeme bojovat ve stínu. Spartské ženy pak svým mužům, kráčejícím se štíty do boje, říkaly: S ním, nebo na něm. Čili vrátit se se štítem jako vítěz nebo na štítu jako mrtvý. Z těch dob pochází výraz odejít se štítem, se ctí.

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Zbylý počet byli většinou Athéňané nebo Peloponésané.

Umělecká ztvárnění[editovat | editovat zdroj]

Beletrie[editovat | editovat zdroj]

Film[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

HOLLAND, Tom. Perský oheň. První světová velmoc a boj o Západ. Praha : Dokořán, 2007. ISBN 978-80-7363-094-2.  

ZAMAROVSKÝ, Vojtěch. Řecký zázrak. Praha : Mladá fronta, 1972. ISBN 23-123-72.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu