Deodatus
| Daodatus | |
|---|---|
| mužské jméno | |
| Svátek | 29. června |
| Původ | latinský |
| Další statistika jmen v Česku | |
| Oficiální statistiky byly publikovány pouze do roku 2016 | |
| Četnost jmen a příjmení graficky na mapě, četnost dle ročníků v grafu, původ a osobnosti Jméno Daodatus na webu kdejsme.cz | |
Deodatus, někdy též Theodatus nebo variantně Deusdedit je latinské mužské křestní jméno. Vzniklo z původního jména Adeodatus, které je složením slov a, deo a datus. Ta určují původní význam jména : "bohem daný", případně "od boha darovaný". Podobnou latinskou variantou se stejným původním významem je jméno Adeodatus. V některých případech bylo křestní jméno Deodatus přeseno jako příjmení.
Varianty jména v jiných jazycích[editovat | editovat zdroj]
- anglicky: Deodatus
- basky: Dodata
- česky: Deodát
- francouzsky: Déodat, Dieudonné
- italsky: Deodato, Teodato, Diodato
- katalánsky: Deodat
- latinsky: Deodatus
- polsky: Deodat
- portugalsky: Deodato
- španělsky: Deodato
Známí nositelé jména[editovat | editovat zdroj]
Svatí a blahoslavení[editovat | editovat zdroj]
- sv. Deodatus z Noly (5. století)
- sv. Deodatus z Blois (6. století)
- sv. Deodatus z Nevers, biskup v Nevers (7. století)
- sv. Deodatus z Ruticinio, mučedník, misionář, člen řádu Menších bratří († 1391)
Vladaři[editovat | editovat zdroj]
- Teodato Ipato, benátský dóže (8. století)
- Deodatus (hrabě), údajný kmotr sv. Štěpána (10. století)
Papežové a církevní hodnostáři[editovat | editovat zdroj]
- Deusdedit (Adeodatus I.), papež († 618)
- Deusdedit z Canterbury, arcibiskup v Cantebury (7. století)
- Thiddag (Deodatus), pražský biskup († 1017)
- Deusdedit od sv. Petra v řetězech, kardinál (11. století)
- Dieudonné de Gozon (Deodatus Gozonensis), velmistr Maltétzského řádu (1346–1353, † 1353)
Řeholníci[editovat | editovat zdroj]
- Deodatus (menší bratr) (Theodatus), provinční ministr česko-polské provincie řádu Menších bratří (1269–1270)[1]
- Deodatus z Itálie (Deodatus Italus), františkán z milánské provincie, autor životopisu sv. Jana Kapistrána († 1476)[2]
- Deodatus (františkán), český františkán a kněz (činný v 2. polovině 15. století)[3]
- Deodat Wagner, františkán († 1714)[4]
- Deodat Strauch, františkán, kazatel († 1741)[4]
- Deodat Gregori, františkán († 1783)[4]
Umělci[editovat | editovat zdroj]
- Deodatus Alphonse Lemaire, belgický skladatel a dirigent (1811–1895)
- Deodaat Delmonte (Deodat del Monte), vlámský architekt (1582–1644)
Deodatus a jeho varianty jako příjmení[editovat | editovat zdroj]
- Georgius Deodatus, arménský obchodník a spisovatel, zakladatel kavárny v Praze (18. století)
- Jan Deodatus, nizozemský malíř (1914–1986)
- Ruggero Deodato, italský režisér (*1939)
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ HÝBL, František. Počátky Minoritů v Čechách a na Moravě. Český časopis historický. 1896, roč. 2, s. 335–345, zde s. 343.KANTAK, Kamil. Franciszkanie polscy. Tom I, 1232-1517. Kraków: Prowincja polska oo. franciszkanów, 1937. Dostupné online. S. 427n.VYSKOČIL, Jan Kapistrán. Legenda blahoslavené anežky a čtyři listy svaté Kláry. Praha: Universum, 1932. S. 163.
- ↑ SBARALEA, Joan. Hyacinthus OFMConv. : Supplementum et castigatio ad Scriptores trium Ordinum S. Francisci.... Romae: [s.n.], 1806. S. 211 (č. MLCVIII).
- ↑ Byl písařem a zřejmě i uživatelem misálu, dnes Národní knihovně ČR, signatura IX F 13, kde o sobě ponechal několik zmínek. Do františkánského řádu tak měl vstoupit roku 1469. Popis rukopisu viz DRAGOUN, Michal; MAREK, Jindřich. Soupis středověkých latinských rukopisů Národní knihovny ČR: doplňky ke katalogu Josefa Truhláře. Praha: Národní knihovna ČR, 2016. ISBN 978-80-7050-669-1. S. 431–435 (č. 62). Nebo v databázi Manuscriptorium [cit. 16.11.2018].
- ↑ a b c Nekrologium české provincie františkánů.