Debetní karta

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Debetní karta je platební karta přímo spojená s bankovním účtem majitele, která umožňuje provádět finanční operace (výběr peněz v hotovosti, bezhotovostní platby v maloobchodní síti nebo na internetu atd.), pokud je na účtu, ke kterému byla karta vydána, dostatek peněz. K zúčtování dochází většinou ihned po provedené transakci (on-line), nebo v rozmezí několika dnů (off-line), přičemž banka částku odečte přímo z účtu klienta.

Pokud je možno čerpat finance do kontokorentu, může se debetní karta zachovat do určité míry jako karta kreditní (úvěrová) – umožní držiteli čerpat finance do výše povoleného kontokorentu.

Pokud není možno čerpat finance do kontokorentu, není možno čerpat pod nulový zůstatek na účtu.

Debetní karta s povoleným kontokorentem má vliv na bonitu klienta u bank.

Srovnání debetní a kreditní karty[editovat | editovat zdroj]

Podle nedávných výzkumů (r. 2010) více než polovina Čechů nezná rozdíl mezi debetní a kreditní kartou.[1] Při nesprávném pochopeni jejich rozdílů však mohou hrozit finanční obtíže. Zde je souhrn zásadních rozdílů:

  1. Debetní kartou se čerpají především vlastní peněžní prostředky zatímco kreditní kartou se čerpají vždy peníze banky, které je nutné v určitém časovém horizontu uhradit.[2]
  2. Kreditní karty mají vlastní úvěrový účet a peníze se bance splácí dle dohodnutých pravidel. Kreditní kartu lze provozovat i bez běžného účtu. [3]
  3. Za přečerpání na běžném účtu při povoleném kontokorentu se platí obvykle více než při použití úvěru a kreditní karty.[4]
  4. Výběr z bankomatu kreditní kartou je výrazněji zpoplatněn než při použití debetní karty.

Výhody debetních karet[editovat | editovat zdroj]

  • Komfort: držitelé s sebou nemusí nosit velkou hotovost, mají kdykoli rychle k dispozici prostředky, uložené na svém běžném účtu, a to až do výše stanoveného denního limitu.
  • Kontrola: debetní karty poskytují větší kontrolu v reálném čase, při nepovoleném kontokorentu nelze vyčerpat více než je zůstatek na běžném účtu.
  • Poplatky: jelikož je karta financována z peněz držitele účtu, neplatí se úroky, které naopak u kreditní karty po nesplacení celého zůstatku ve stanoveném termínu mohou vzniknout.[5]

Nevýhody debetních karet[editovat | editovat zdroj]

  • Penalizace: u mnoha bankovních institucí se aplikuje penalizace formou zvýšených poplatků – například za velmi časté výběry z bankomatů nebo naopak za málo nákupních transakcí u obchodníků.

Popis údajů debetní karty[editovat | editovat zdroj]

  • šestnáctimístné číslo, které se také označuje jako číslo karty. Toto číslo je dále členěno do segmentů, ze kterých lze vyčíst na co je karta určena a jakého je typu. [6]
  • jméno oprávněného vlastníka karty
  • platnost karty
  • podpis vlastníka karty
  • CVC, trojmístný kontrolní kód používaný při platbách na internetu

Způsoby plateb kartou[editovat | editovat zdroj]

Debetní karta

Standardní debetní kartou lze platit více způsoby. Volba je vždy závislá na aktuální situaci. V současnosti můžeme nejčastěji využít tyto druhy plateb:

  1. Platba kartou s čipem u obchodníka: Po vložení do terminálu je vyžádán PIN kód. Ten je požadován kvůli autorizaci, samotný PIN kód se neposílá, zaslán je jen zašifrovaný ověřovací klíč.
  2. Platba bezkontaktní kartou: Pro provedení platby je nutné přiložit kartu k terminálu a vyčkat na dokončení transakce. U částek nižších než 500 Kč se obvykle nevyžaduje zadání PIN kódu.
  3. Online platba: Pro platbu kartou je nutné zadat několik informací z karty. Je to především číslo karty, platnost a CVC kód. U tohoto typu plateb je vhodné předem zvážit riziko poskytnutých informací konkrétnímu online obchodu nebo internetové stránce, je velké nebezpečí zneužití. Výhodnější je zřídit si takzvanou online kartu, která slouží jen k nákupům a platbám přes internet a lze si nastavením nižšího denního limitu plateb u této online karty chránit peněžní prostředky na účtu před zneužitím poskytovaných údajů.[7]

Typy platebních systémů[editovat | editovat zdroj]

V současnosti jsou nejrozšířenější tři typy vydavatelů karet. Jsou to karty typu MasterCard, Visa Electron a Maestro. Největším rozdílem těchto typů karet je celosvětový počet míst, kde tyto karty akceptují. Nejrozšířenějším systémem je MasterCard s 25 milióny terminály.[8]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Dnešní debetní karta vychází z principu dvou systémů. První systém se začal v Evropě používat v roce 1968 a karty sloužily ke kontrole při bezhotovostních platbách spolu s šekem a pro výběry hotovosti ve finančních institucích. Druhým systémem byly v USA používané ATM karty – karty pro výběry hotovosti z bankomatů pomocí PIN čísla, které byly později také použity k bezhotovostním platbám na platebních terminálech.[9] První oficiální karta v Československu byla vydána v roce 1988 Živnobankou pro platby v Tuzexu. Dalším mezníkem byla karta pro výběry z bankomatu v roce 1992. O rok později se objevily první platební terminály.[10]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Většina Čechů nezná rozdíl mezi kreditní a debetní kartou. [1] [online]. . Dostupné online.  
  2. Rozdíl mezi kreditní a debetní kartou. [2] [online]. . Dostupné online.  
  3. Bankovní účty. [3] [online]. . Dostupné online.  
  4. Kontokorent, hra s ohněm?. [4] [online]. . Dostupné online.  
  5. Credit versus Debit Cards. [5] [online]. . Dostupné online.  
  6. The meaning of the digits on your credit card. [6] [online]. . Dostupné online.  
  7. JANOVSKÝ, Dušan. Platební karty [online]. Slaný: Dušan Janovský, [cit. 2013-11-11]. Dostupné online.  
  8. Mastercard vs Visa. [7] [online]. . Dostupné online.  
  9. Debitkarten / Funktion u. Geschichte. [8] [online]. . Dostupné online.  
  10. Platební karty MasterCard oslavují v peněženkách Čechů 20 let. [9] [online]. . Dostupné online.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]