David Finn

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
David Finn
Rodné jménoDavid Finkelstein
Narození30. srpna 1921
New York
Úmrtí18. října 2021 (ve věku 100 let)
New Rochelle
Povoláníhistorik umění, fotograf, podnikatel a public relations executive
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
Auguste Rodin, Kázání svatého Jana Křtitele,[1] asi 1880, foto David Finn, archiv Davida Finna, oddělení obrazových sbírek, Národní galerie knihovny umění, Washington, DC

David Finn (30. srpna 1921 – 18. října 2021) byl americký manažer pro styk s veřejností, fotograf a historik sochařství. Ve styku s veřejností je znám jako spoluzakladatel agenturní firmy Ruder Finn. Kromě své kariéry v oblasti public relations byl Finn také celoživotním historikem a fotografem sochařství.

Raný život[editovat | editovat zdroj]

Finn se narodil jako David Finkelstein v New Yorku 30. srpna 1921. Jeho otec, Jonathan, pracoval jako spisovatel; jeho matka Sadie (Borgenicht) vytvářela šaty pro děti. Jeho otec, který používal jméno Finn jako svůj pseudonym, si změnil příjmení, když byl David na střední škole. Finn se zapsal na City College v New Yorku v roce 1939 a o čtyři roky později absolvoval bakalářský titul. Poté krátce sloužil v armádních vzdušných silách během druhé světové války.[2]

Kariéra[editovat | editovat zdroj]

V roce 1948 Finn spolu s Billem Ruderem spoluzaložili agenturu pro styk s veřejností Ruder Finn. V průběhu let jeho klienti zahrnovali řadu amerických celebrit, včetně takových jako: Perry Como, John D. Rockefeller III, John F. Kennedy a mnoho dalších. Ruder Finn také zastupoval mnoho společností Fortune 500, univerzit, neziskových organizací a zahraničních vlád.[3]

Historik sochařství[editovat | editovat zdroj]

Finn byl také vlivným historikem, autorem a fotografem sochařství. Kromě toho, že svým fotografováním přispíval do knih historiků umění, psal články o sochařství pro kongresové noviny Roll Call a čtvrtletník National Sculpture Society Sculpture Review, který v 90. letech vedl jako šéfredaktor. Jeho fotografie se objevily ve více než 100 knihách o historii sochařství, z nichž mnohé napsal.[4] Finnovy sochařské fotografie byly vystaveny v Metropolitním muzeu umění, Italské akademii pokročilých studií v Americe na Kolumbijské univerzitě, L'Orangerie v Paříži, Americkém kulturním centru v Madridu, Galerii umění Ontaria a Městské umělecké společnosti v New Yorku.[5]

Finn aplikoval na své fotografie sochařství umělecký styl.[6] Používal hodně šikmé světlo a vysoce kontrastní černobílé zpracování, aby zdůraznil dramatičnost a trojrozměrnost sochařství. Kromě celkových záběrů se často soustředil na detailní záběry a detaily, které mu umožňovaly izolovat a abstrahovat malé části předmětů.[7] Tento výstřední styl mu vynesl přízeň u současných sochařů, jako byl Henry Moore, jehož dílo Finn hojně fotografoval.[8]

Archiv Davida Finna[editovat | editovat zdroj]

Finn v roce 2016 daroval svůj archiv fotografií oddělení obrazových sbírek Národní galerie umění, Washington, DC, což přispělo ke vzniku oddělení poskytnout vizuální záznam pro studium umění.[9] Archiv obsahuje více než 140 000 obrázků v různých formách, včetně fotografických tisků, negativů a průhledných fólií. Subjekty zastoupené v archivu pokrývají historii sochařství a sahají od figurální po abstraktní. Finn fotografoval západní i nezápadní sochařství, včetně hlavních děl evropského kánonu z 12. až 21. století a ukázek sochařství z mezoamerických, oceánských a mnoha dalších tradic.[10]

Finn fotografoval díla významných sochařů své doby, jako byli například Henry Moore nebo Eduardo Chillida. Byl známý zachycením známých soch z nových úhlů, jako mnoho z jeho in situ fotografií monumentů.[11] Sbírka obsahuje mnoho původních fotografií, které Finn používal pro své publikace na různá témata související se sochařskou historií. Velká část sbírky je digitalizována a je k dispozici k nahlédnutí na webových stránkách oddělení obrazových sbírek Národní galerie umění.[10]

Osobní život[editovat | editovat zdroj]

Finn si v roce 1945 vzal Lauru Zeisler. Byla spolužačkou s jeho mladší sestrou Helen na Hunter College. Zůstali manželé až do jeho smrti. Spolu měli čtyři děti: Kathy, Denu, Amy a Petera.[2]

Finnovi bylo 30. srpna 2021 sto let.[12] Zemřel 18. října téhož roku ve svém domě v New Rochelle v New Yorku.[2][13]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Vše: foto David Finn, archiv Davida Finna, oddělení obrazových sbírek, Národní galerie umění, Washington, DC

  • Donatello, David s hlavou Goliáše, detail, asi 1408–1409
    Donatello, David s hlavou Goliáše, detail, asi 1408–1409
  • Antonio Canova, Jezdecký pomník Karla III., asi 1807–1819
    Antonio Canova, Jezdecký pomník Karla III., asi 1807–1819
  • Donatello, Pazzi Madonna, asi 1422, Bode-Museum, Berlín
    Donatello, Pazzi Madonna, asi 1422, Bode-Museum, Berlín
  • Gian Lorenzo Bernini, Extáze svaté Terezie, asi 1644–52, Santa Maria della Vittoria, Řím
    Gian Lorenzo Bernini, Extáze svaté Terezie, asi 1644–52, Santa Maria della Vittoria, Řím
  • Neznámý autor, detail Mužské postavy, provincie Madang, Papua Nová Guinea
    Neznámý autor, detail Mužské postavy, provincie Madang, Papua Nová Guinea
  • Neznámý aztécký autor, Svinutý had, klasické období, Britské muzeum, Londýn
    Neznámý aztécký autor, Svinutý had, klasické období, Britské muzeum, Londýn
  • Harriet Goodhue Hosmer, Daphne, podle modelu 1853
    Harriet Goodhue Hosmer, Daphne, podle modelu 1853
  • Augustus Saint-Gaudens, Amor Caritas, asi 1880–1898, Saint-Gaudens National Historic Site
    Augustus Saint-Gaudens, Amor Caritas, asi 1880–1898, Saint-Gaudens National Historic Site
  • Jean-Antoine Houdon, George Washington, podle vzoru 1788, obsazení 1869, St. Louis, Missouri
    Jean-Antoine Houdon, George Washington, podle vzoru 1788, obsazení 1869, St. Louis, Missouri
  • Antonio Canova, The Trial of Socrates, detail, asi 1790–1792
    Antonio Canova, The Trial of Socrates, detail, asi 1790–1792
  • Antonio Canova, Creugas, detail, asi 1795–1801
    Antonio Canova, Creugas, detail, asi 1795–1801
  • Heinrich Brabender, Saint Thomas, asi 1500, kostel St. Dionysius, Rheine, Německo
    Heinrich Brabender, Saint Thomas, asi 1500, kostel St. Dionysius, Rheine, Německo
  • Donatello, Nanebevzetí Panny Marie, detail, asi 1427–1428
    Donatello, Nanebevzetí Panny Marie, detail, asi 1427–1428
  • Donatello, Saint Louis of Toulouse, 1423–1425, Museo dell'Opera di Santa Croce, Florencie
    Donatello, Saint Louis of Toulouse, 1423–1425, Museo dell'Opera di Santa Croce, Florencie
  • Heinrich Brabender, Panna Marie, detail, asi 1500, muzeum Falkenhof
    Heinrich Brabender, Panna Marie, detail, asi 1500, muzeum Falkenhof
  • Michelangelo, Rondanini Pieta, 1564
    Michelangelo, Rondanini Pieta, 1564
  • Antonio Canova, Venuše Italica, detail, 1804–1812
    Antonio Canova, Venuše Italica, detail, 1804–1812

Vybraná bibliografie[editovat | editovat zdroj]

David Finn na Machu Picchu,[14] 1960–2000, archiv Davida Finna, oddělení obrazových sbírek, Národní galerie umění, Washington, DC
  • Hartt, Frederick. Michelangelo's three pietàs: photographic study. Fotografie: David Finn. New York: H. N. Abrams, 1975. ISBN 9780810903401
  • Finn, David. Henry Moore: sculpture and environment. Fotografie: David Finn, předmluva: Kenneth Clark and commentaries by Henry Moore. New York: H. N. Abrams, 1976.[15]
  • Clark, Kenneth. The Florence Baptistry Doors. Fotografie: David Finn. New York: A Studio Book from Viking Press, 1980. ISBN 9780670319978
  • Pieper, Paul. Heinrich Brabender: Ein Bildhauer der Spätgotik in Münster. Fotografie: David Finn, úvodní slovo: Henry Moore. Münster: Coppenrath, 1984. ISBN 9783885472384
  • Wilkinson, Burke. Uncommon clay: the life and works of Augustus Saint Gaudens. Fotografie: David Finn. San Diego: Harcourt Brace Jovanovich. 1985. ISBN 9780151927494
  • Finn, David. How to Look at Sculpture. Fotografie: David Finn. New York: Abrams, 1989. ISBN 9780810924123
  • Finn, David. How to Visit a Museum. Fotografie: David Finn. New York: Abrams, 1985. ISBN 9780810922976
  • McCue, George. Sculpture City, St. Louis: public sculpture in the „Gateway to the West.“ Fotografie: David Finn a Amy Binder. New York: Hudson Hills Press, 1988. ISBN 9780933920620
  • Morand, Kathleen. Claus Sluter, artist at the Court of Burgundy. Fotografie: David Finn. Austin: University of Texas Press, 1991. ISBN 9780292711174
  • Reynolds, Donald Martin. Masters of American sculpture: the figurative tradition from the American renaissance to the millennium. Fotografie: David Finn. New York: Abbeville Press, 1993. ISBN 9781558592766
  • Finn, David. How to Look at Photographs. Fotografie: David Finn. New York: Abrams, 1994. ISBN 9780810925533
  • Avery, Charles. Bernini: Genius of the Baroque. Fotografie: David Finn. Boston: Little, Brown and Company, 1997. ISBN 9780821224656
  • Chillida, Eduardo, Giovanni Carandente a Dena Merriam. Eduardo Chillida. Fotografie: David Finn, překlady: Richard Lewis-Rees. Cologne, Germany: Könemann, 1999. ISBN 9783829034005
  • Finn, David. How to Look at Everything. Fotografie: David Finn. New York: Abrams, 2000. ISBN 9780810927261
  • Finn, David. 20th-century American sculpture in the White House garden. Fotografie: David Finn, a předmluva: Hillary Rodham Clinton, esej: Betty C. Monkman. New York: Abrams, 2000. ISBN 9780810942219
  • Finn, David a Susan Joy Slack. Sculpture at the Corcoran. Fotografie: David Finn, předmluva: David C. Levy. New York: Ruder-Finn Press, 2002. ISBN 9780972011914
  • Moskowitz, Anita Fiderer. The façade reliefs of Orvieto Cathedral. Fotografie: David Finn. London: Harvey Miller, 2009.[4] ISBN 9781905375271

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku David Finn na anglické Wikipedii.

  1. ↑ https://library.nga.gov/discovery/fulldisplay?&context=L&vid=01NGA_INST:IMAGE&search_scope=ImageCollections&tab=ImageCollections&docid=alma994125773304896. library.nga.gov [online]. [cit. 2021-10-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b c RIFKIN, Glenn. David Finn, Co-Founder of a Public Relations Power, Dies at 100. The New York Times. October 19, 2021. Dostupné online [cit. October 19, 2021]. (anglicky) 
  3. ↑ Lessons to Celebrate David Finn at 96 [online]. November 9, 2017 [cit. 2021-03-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ a b Finn, David 1921– [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ American Photographs of Italian Sculpture [online]. [cit. 2021-03-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ FINN, David. Candid Camera. New York Review of Books. Dostupné online [cit. March 24, 2021]. ISSN 0028-7504. (anglicky) 
  7. ↑ FINN, David. The Art of Seeing. Sculpture Review. 1993, roč. 42, čís. 4, s. 5. (anglicky) 
  8. ↑ In Situ: Henry Moore, David Finn, and the Experience of Location [online]. [cit. 2021-03-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ History [online]. [cit. 2021-03-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ a b David Finn Archive Collection Summary [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ DURNIAK, John. Camera – Sculpture Provides Immovable Feast. The New York Times. April 25, 1993. Dostupné online [cit. October 20, 2021]. (anglicky) 
  12. ↑ David Finn turns 100: Tales of a living legend [online]. PRWeek [cit. 2021-09-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ↑ Industry Pioneer David Finn Passes Away At 100. www.provokemedia.com [online]. [cit. 2021-10-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ↑ https://library.nga.gov/permalink/01NGA_INST/1p5jkvq/alma991738963804896
  15. ↑ MOORE, Henry; FINN, David. Henry Moore: Sculpture and Environment Photographs and Text. [s.l.]: H.N. Abrams, 1976. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=David_Finn&oldid=22091926“