Dálkové vytápění

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Dálkové vytápění je jeden ze způsobů vytápění. Zdroj tepla je umístěn mimo vytápěný objekt. K přenosu tepla se používá teplonosná látka s vysokou teplotou (voda).

Tento způsob vytápění je výhodný ve velkých městech: zdroj tepla má velký výkon, takže ke spalování dochází při vyšší teplotě, a emise lze omezit kvalitními filtry. Zdroj tepla může být umístěn i zcela mimo obydlenou zónu, a nezatěžuje tak obyvatele škodlivými emisemi.

Dálkové vytápění se uplatní zejména ve spojení s kombinovanou výrobou elektřiny a tepla.

V Česku je dálkově vytápěna asi polovina domácností, největší podíl na trhu má dálkové vytápění na Islandu (95 %) a Dánsku (64 %); ve většině států v severní polovině Evropy je podíl obdobný. Nejnižší podíl má dálkové vytápění v Evropě ve Spojeném království (2 %), Nizozemsku (3 %) a Francii (8 %).

Pražská teplárenská síť patří k nejrozsáhlejším na světě.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu dálkové vytápění na Wikimedia Commons
  • www.naseteplo.cz – podrobné informace o dálkovém zásobování teplem, způsobech výroby a rozvodu tepla, cenách tepla, rozúčtování a dalších souvisejících tématech
  • www.kombinovana-vyroba.cz – podrobné informace o kombinované výrobě elektřiny a tepla, principu fungování, statistických údajích a údajích o podpoře v ČR a EU