Cvika Greengold

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Cvika Greengold
Cvika Greengold na fotografii z roku 2010.
Cvika Greengold na fotografii z roku 2010.
Narození 10. února 1952
Izrael Lochamej ha-Geta'ot, Izrael
Civilní činnost podnikatel, politik
Vojenská kariéra
Hodnost kapitán
Doba služby 1972–1974
Sloužil Izrael Izrael
Složka Izraelské obranné síly
Jednotka 188. obrněná brigáda „Barak“
Války Stuha jomkipurské války jomkipurská válka
Vyznamenání Medaile Za hrdinství

Cvi „Cvika“ Greengold (hebrejsky: צבי "צביקה" גרינגולד; narozen 10. února 1952) je izraelský národní hrdina, který bojoval v jomkipurské válce v roce 1973 jako velitel tanku Izraelských obranných sil (IOS). Je jedním z osmi lidí, jenž bojovali ve zmíněné válce a byli oceněni medailí Za hrdinství, která je nejvyšším izraelským vyznamenáním udíleným za hrdinství.[1][2]

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Narodil se a vyrůstal v kibucu Lochamej ha-Geta'ot v severním Izraeli (v překladu doslova kibuc „Bojovníků z ghett“, založený přeživšími holocaustu, kteří se účastnili podzemního a partyzánského boje proti nacismu). V říjnu 1973 byl, tehdy jako 21letý poručík, na dvoutýdenní dovolence z armády, když Egypt a Sýrie zahájili překvapivý koordinovaný útok na dvou frontách, čímž vypukla jomkipurská válka. Kvůli dovolené před kurzem pro velitele rot nebyl přidělen k žádné jednotce,[1][3] a když se dozvěděl o vypuknutí války, vydal se stopem do Nafechu, který byl velícím centrem a významnou křižovatkou na Golanských výšinách.[4] Hned po příchodu na velitelství se dotázal na možnost přidělení velení a pro nedostatek tanků nejprve pomáhal raněným v táboře. Nedlouho poté byl informován o návratu čtyř tanků Centurion (z toho tří poškozených), nad kterými mu bylo svěřeno velení. Po vynesení mrtvých těl a opravách byla Greengoldova jednotka, označována jako „Cvikova skupina“ (Koach Cvika‎‎), vyslána na taplinskou silnici (též známou jako ropná silnice).[5]

Vyrazil ve 21.00 s rozkazem pokračovat po uvedené silnici, dokud se nesetká s formací velitele brigády. Během postupu však narazil na syrské jednotky (později se ukázalo, že šlo o jeden z hlavních směrů útoku syrské armády na Golanských výšinách), a proto ukryl své tanky v příhodných postaveních a následně zahájil palbu. Jeho taktikou byly náhlé výpady a schovávání, čímž v Syřanech vzbudil dojem, že narazili na mnohem větší odpor.[6] Tak se mu podařilo zničit více než deset tanků.

Proti syrské přesile bojoval více než 20 hodin, někdy sám, někdy s posilou dalších tanků, a během této doby byl několikrát nucen vyměnit tank, když došlo k jeho zásahu. Při jednom takovém zásahu, během kterého se tank vzňal, začaly Greenbergovi hořet kalhoty i košile a utrpěl popáleniny dlaní a obličeje.[7] I přesto však nadále pokračoval v boji proti syrskému postupu.[8] Když se velitelství v Nafechu dostalo pod útok čerstvých syrských jednotek s tanky T-62, Greengold mu pospíchal na pomoc.[1] Když už se vše zdálo ztraceno, přijela na posilu izraelská 679. záložní obrněná brigáda, která protivníka porazila. Chajim Herzog popisuje závěr Greenbergova boje následovně:[9]

Dvacet hodin poté, co se „skupina Cvika“ vypravila na taplinskou silnici, dorazila přes strhané překážky zpět do tábora v Nafechu. Všude kolem – na zátarasech, v táboře, na okolních úbočích – stály zčernalé, hořící a kouřící syrské tanky a obrněná vozidla. Zraněný a zakrvácený Cvika v ohořelé kombinéze, blond vlasy zčernalé kouřem a špínou, pomalu a bolestně sestoupil z věže svého tanku. Omluvně se podíval na Dova a zašeptal: „Teď už opravdu nemohu.“

– Chajim Herzog, Válka ze dne usmíření, s. 135

Až do roku 2008 žil ve vesnici v Galileji. Stal se jedním ze zakladatelů společnosti Tiv'ol, specializující se na vegetariánskou stravu, a obchodním ředitelem chemické společnosti Frutarom.[10] V roce 2008 byl zvolen starostou města Ofakim. O svých hrdinských činech z jomkipurské války pravidelně vypráví lidem jak v Izraeli, tak mimo něj.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Zvika Greengold na anglické Wikipedii.

  1. a b c RABINOVICH, Abraham. Yom Kippur War: Shattered Heights: Part 1 [online]. The Jerusalem Post, 1998-09-25, [cit. 2010-09-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. WICKMAN, Major Michael D. Hold at All Costs [online]. Armour, 2001, [cit. 2010-09-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Zvika's Story [online]. Židovská agentura, [cit. 2010-09-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. HERZOG, Chaim. Válka ze dne usmíření. Praha : Baronet, 2005. 375 s. Dále jen: Válka ze dne usmíření. ISBN 80-7214-767-6. S. 124.  
  5. HERZOG, Chaim. Arabsko-izraelské války. Praha : Lidové noviny, 2008. 617 s. ISBN 978-80-7106-954-6. S. 359.  
  6. GILBERT, Martin. Izrael: Dějiny. Praha : BB Art, 2002. 668 s. ISBN 80-7257-740-9. S. 426.  
  7. Válka ze dne usmíření. S. 126-127
  8. Válka ze dne usmíření. S. 128
  9. Válka ze dne usmíření. S. 135
  10. RABINOVICH, Abraham. Yom Kippur War: Shattered Heights: Part 2 [online]. The Jerusalem Post, 1998-10-02, [cit. 2010-09-11]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KATZ, Yossi. A Voice Called: Stories of Jewish Heroism. Jeruzalém : Gefen Publishing House, 2010. 234 s. Dostupné online. ISBN 978-9652294807. Kapitola Avigdor Kahalani and Zvika Greengold: Heroes of Yom Kippur, s. 125-133. (anglicky)