Cou Šou-i
Cou Šou-i | |
---|---|
Pseudonym | Tung-kchuo |
Jiná jména | Cou Čchien-č’ |
Narození | 1491[1] An-fu, Ťiang-si |
Úmrtí | 1562[1] |
Učenecké zájmy | |
Znám jako | neokonfuciánský filozof |
Škola | ťiangjouská Wangova škola |
Ovlivněn | Wang Jang-ming |
| |
Národnost | chanská |
Země | říše Ming |
Bydliště | An-fu, Ťiang-si |
Vzdělání | ťin-š’ (1511) |
Povolání | úředník a politik, statkář džentry, konfuciánský filozof |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Cou Šou-i (čínsky pchin-jinem Zōu Shǒuyì, znaky tradiční 鄒守益; 1491–1562) byl čínský úředník a neokonfuciánský filozof žijící a působící v mingské Číně.
Jména
[editovat | editovat zdroj]Cou Šou-i používal zdvořilostní jméno Čchien-č’ (čínsky pchin-jinem qiānzhī, znaky tradiční 謙之) a literární pseudonym Tung-kchuo (čínsky pchin-jinem Dōngkuò, znaky tradiční 東廓).
Život a dílo
[editovat | editovat zdroj]Rodina Cou Šou-iho pocházela z okresu An-fu v provincii Ťiang-si (v prefektuře Ťi-an). Studoval konfuciánské klasiky, skládal úřednické zkoušky a roku 1511 složil i jejich nejvyšší stupeň, palácové zkoušky a získal hodnost ťin-š’. Jedním ze zkoušejících byl Wang Jang-ming, který jeho zkušební práci postavil na první místo,[1] v celkovém hodnocení byl Cou Šou-i třetí.
Po zkouškách nastoupil úřednickou kariéru v akademii Chan-lin, později sloužil v různých funkcích, naposled jako kancléř státní univerzity kuo-c’-ťien v Nankingu. Po odchodu ze státní služby strávil následující dvě desetiletí studiem a vyučováním konfucianismu.[1]
Jako konfucián přešel od školy Čcheng-Ču k učení Wang Jang-minga. Mezi žáky wang Jang-minga je řazen do ťiangjouské Wangovy školy, která Wangovo učení interpretovala nejpřesněji. Z konfuciánské literatury při výuce využíval zejména Učení středu (Čung-jung) a Velké učení; zabýval se vztahem Cesty (Tao) a konkrétních předmětů, přičemž soudil, že obojí je projevem téže podstaty světa.[1]
Reference
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Cou Šou-i na Wikimedia Commons