Chladné čtení
Cold reading neboli česky chladné čtení[1] je způsob, kterým astrologové, iluzionisté, jasnovidci, léčitelé, manipulátoři apod. přesvědčují klienta, že znají vše o jeho osobnosti a problémech. Jde o souhrn více technik, jejichž příkladem jsou vhodně pokládané otázky, analýza mluveného projevu, čtení řeči těla, posuzování vzhledu klienta (pohlaví, oblečení, rasy či etnicity atd.), a pomocí nichž dokáže uživatel chladného čtení (pro nejednotnost názvu bude v následujícím textu použit nepřesně jasnovidec, či vykladač) vzbudit u svého protějšku dojem, že o něm ví více, než je ve skutečnosti pravda.
Techniky chladného čtení
Psycholog Ray Hyman uvádí, že pro úspěšné použití chladného čtení je potřeba dodržet následující třináctero:[2]
- Sebejistota vykladače.
- Využití aktuálních statistických dat.
- Přátelská atmosféra při sezeních.
- Kooperace protistrany.
- Využití očekávaných propriet (křišťálová koule, tarotové karty apod.)
- Předpřipravené obecné fráze.
- Všímání si detailů.
- Snaha získat od klienta co nejvíce informací.
- Vykladač musí umět dobře naslouchat.
- Použití dramatických efektů.
- Vytváření dojmu, že vykladač ví více, než říká.
- Lichocení klientovi.
- Říkat klientovi to, co chce slyšet.
Vojtěch Mornstein uvádí, že mnoho lze vyčíst už ze samotného faktu, že se někdo na jasnovidce obrací, neboť tomu tak většinou bývá v určitých životních situacích. Zdůrazňuje, že je třeba určit, co chce klient slyšet a nezapomenout ho pochválit.[1]
Statistiky
Vykladač vychází z premisy, že lidé mají více společného, než odlišného a jejich problémy obvykle mívají stejný původ. Lidé jasnovidce navštěvují obvykle proto, že potřebují někoho, kdo je vyslechne.[2]
Vhodně pokládané otázky
Jasnovidec má předem připravené fráze, kterými nenápadně z klienta dostává informace o jeho stavu. Klient si neuvědomuje, že informace, které mu vykladač říká, jsou pouze reformulované odpovědi, které mu sám řekl.[2]
Paušální popisy
Jasnovidec využívá obecně platné paušální popisy, s kterými se lidé rádi ztotožní. Takovými jsou skryté lichotky a věci, které rádi lidé slyší, i když nemusejí být pravdivé. Účinné je, když jasnovidec říká klientovi, to co chce klient slyšet.[2] Jasnovidec tím utvrzuje klienta v jeho přesvědčení a vzbuzuje v něm dojem, že opravdu ví o čem mluví.
Klam osobní validizace
Jak je tomu u věštění obvyklé, klient paušální popisy akceptuje jako individuální charakteristiky. Proto při použití takovýchto hodnocení klienti snadno podlehnou dojmu, že jasnovidec, či jiný uživatel chladného čtení, ví opravdu i to, co by vědět neměl. Úspěšnost osobní validizace je tím úspěšnější, čím víc je vykladač považován za kompetentního, metoda za plausibilní a náročnou (na informace, čas a výpočty) a pokud je klientovi vsugerováno, že jde opravdu o vysoce individualizovaný přístup.[2]
Reference
- ↑ a b MORNSTEIN, Vojtěch. A přece se netočí: Podvody, léčitelé šarlatáni a šejdířský byznys v kostce. Praha: KLIKA, 2012. 240 s. ISBN 978-80-87373-31-6. Heslo Cold reading, s. 57-58.
- ↑ a b c d e HYMAN, Ray. Cold Reading: How to Convince Strangers That You Know All About Them. The Zetetic (nyní Skeptical Inquirer). 1977, roč. 1, čís. 2, s. 18-37. Dostupné online.
