Chrastava (Štětkovice)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Chrastava
Celkový pohled od severozápadu. Nahoře na konci louky je samota Sychrov, která již patří k Bořené Hoře.
Celkový pohled od severozápadu. Nahoře na konci louky je samota Sychrov, která již patří k Bořené Hoře.
Základní informace
Charakter sídla malá vesnice
Počet obyvatel 20 (2011)
Domů 6 (2009)
Lokalita
PSČ 264 01
Obec Štětkovice
Okres Příbram
Historická země Čechy
Katastrální území Štětkovice (4,98 km²)
Zeměpisné souřadnice
Chrastava
Chrastava
Další údaje
Kód části obce 163716
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a částem obce.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Chrastava je malá vesnice, část obce Štětkovice v okrese Příbram. Nachází se asi 1,5 km na jihozápad od Štětkovic. Je zde evidováno 6 adres.[1] V roce 2011 zde trvale žilo dvacet obyvatel.[2]

Chrastava leží v katastrálním území Štětkovice o výměře 4,98 km².

U Chrastavy pramení a Chrastavou protéká potok Chrastava, který se pod Kosovou Horou zprava vlévá do Mastníku.[3]

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1400.[4]

Za druhé světové války se ves stala součástí vojenského cvičiště Zbraní SS Benešov a její obyvatelé se museli 31. října 1943 vystěhovat.[5]

Pověsti[editovat | editovat zdroj]

Nedaleko od obce u komunikace vedoucí do Klimětic se v lesíku nacházel kříž. Kříž byl žulový. Jeho podstavec byl tvarovaný do podoby srdce. V šedesátých letech minulého století byl pod záminkou zamýšlené renovace pravděpodobně zcizen.

Pověst se vztahuje k tomuto kříži. Paní ze štetkovického zámku se rozhodla vyjet lehkou bryčkou na nedělní bohoslužbu v kostele v Kosově Hoře. Před koncem mše se již obloha začala zatahovat temnými mraky, v dáli bylo slyšet hřmění hromu. Zámecká paní se rozhodla nečekat a vydala se okamžitě na zpáteční cestu. Doufala, že její rychlí koně před blížící se bouří ujedou. Když vjeli do lesíku poblíž Chrastavy, tak nedaleko udeřilo a koně se poplašili. Při nárazu na kámen se bryčka převrhla a polámala. Paní i kočí vyvázli pouze s lehkými oděrkami. Později dala zámecká paní vztyčit a posvětit tento kříž, jako projev díků za záchranu svého života.[6]

Další pověst se vztahuje k místu nedaleko od obce, u silnice vedoucí do Klimětic, v Macháčků lese, v místě kde se říká Na Pahrbcích. V tomto lese rostla stará borovice. Na té byl pověšený svatý obrázek. Obrázek sem pověsili na památku zemřelého pozůstalí kramáře z nedaleké Kosovy Hory. Kdysi se v tom lesíku navečer utábořili potulní cikáni. Kolem nich přešlo několik pocestných, mezi nimi i kramář. Ráno tábor a nocležníci zmizeli. Na místě byla nalezena mrtvola oloupeného a zabitého kramáře. Nikdo ze vsi netušil, jak se celá událost stala.[7] Místní se tomu místu vyhýbali, bylo tu smutno i přes den. Za nocí zde údajně pobíhal černý pes. Neštěkal, jen vyprovázel pocestné.

S dalšími psy se na tomto místě potkal i jeden místní hospodář. Vracel se z cest, koně znali cestu, podřimoval. Najednou se koně zastavili a nechtěli jet dál. Ani pošvihání bičem nezabralo. Hospodář se rozhlédl, co koně tak poplašilo a uviděl sedící pár velkých černých psů. Nakonec se mu podařilo převést okolo nich vystrašené koně.[8]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Počet domů podle databáze ministerstva vnitra k 9. říjnu 2009
  2. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 156. 
  3. Základní mapa ČR 1 : 10 000
  4. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. 1. díl. Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 176. 
  5. STANĚK, Stanislav. Evakuace území mezi Vltavou a Sázavou za okupace. In: Sborník vlastivědných prací z Podblanicka. Praha: [s.n.], 1973.
  6. BAZAL, Karel. Pověsti Sedlčanska. Paměti dávných křížků. 1. vyd. Svazek 3. Pelhřimov: Nová tiskárna Pelhřimov, 2007. ISBN 978-80-86559-74-2. S. 48. Dále jen Bazal 2007. 
  7. Bazal 2007, s. 49
  8. Bazal 2007, s. 50

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]