Charles Stanhope, 3. hrabě z Harringtonu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Charles Stanhope, 3. hrabě z Harringtonu
Sir Joshua Reynolds - Charles Stanhope, 3rd Earl of Harrington - Google Art Project.jpg
Narození 17. března 1753
Úmrtí 5. září 1829 (ve věku 76 let)
Brighton
Bydliště Elvaston Castle
Alma mater Eton College
Manžel(ka) Jane Stanhope, Countess of Harrington
Děti Charles Stanhope, 4th Earl of Harrington
Anna Russell
Leicester Stanhope, 5th Earl of Harrington
Charlotte Augusta Stanhope
Caroline Anne Stanhope
Hon. Lincoln Edwin Robert Stanhope
Rev. Hon. FitzRoy Henry Richard Stanhope
Hon. Sir Francis Charles Stanhope
Rev. Hon. Henry William Stanhope
Augustus Stanhope
Rodiče William Stanhope, 2nd Earl of Harrington a Caroline Stanhope, Countess of Harrington
Příbuzní Charles Stanhope, Viscount Petersham[1] a Lady Jane St. Maur Blanche Stanhope[1] (vnuci)
Funkce poslanec parlamentu Velké Británie
Člen irské Tajné rady
člen Sněmovny lordů
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Charles Stanhope, 3. hrabě z Harringtonu (Charles Stanhope, 3rd Earl of Harrington, 3rd Viscount Petersham, 3rd Baron Harrington) (17. března 17535. září 1829, Brighton, Anglie) byl britský generál a politik. Za napoleonských válek dosáhl hodnosti generála, uplatnil se také jako diplomat, kariéru zakončil jako vrchní velitel v Irsku.

Kariéra[editovat | editovat zdroj]

Pocházel ze starobylého šlechtického rodu Stanhope, byl synem generála 2. hraběte z Harringtonu, po matce Caroline Fitzroy (1722–1784) byl bratrancem premiéra 3. vévody z Graftonu. Studoval v Etonu a od roku 1769 sloužil v armádě, zúčastnil se války proti USA, v hodnosti podplukovníka byl v roce 1777 pobočníkem generála Johna Burgoyna. V letech 1774 a 1776–1779 byl též členem Dolní sněmovny, v roce 1779 po otci zdědil rodové tituly a vstoupil do Sněmovny lordů.

Během napoleonských válek postupoval v armádních hodnostech, byl povýšen na generálmajora (1793), generálporučíka (1798) a generála (1803). V roce 1798 byl jmenován členem Tajné rady, byl mimořádným vyslancem v Berlíně (1805, 1806) a ve Vídni (1805). V letech 1806–1812 byl vrchním velitelem v Irsku a od roku 1806 též členem irské Tajné rady. Nakonec zastával čestnou hodnost guvernéra Windsoru (1812–1829).

S manželkou Jane Fleming (1755–1824) měl deset dětí. Rodové tituly zdědili postupně synové Charles Stanhope, 4. hrabě z Harringtonu (1780–1851), a Leicester Stanhope, 5. hrabě z Harringtonu (1784–1862), oba dosáhli v armádě hodnosti plukovníka. Další syn Lincoln Stanhope (1781–1849) byl generálmajorem. Dcera Anne (1783–1837) byla manželkou 7. vévody z Bedfordu, další dcera Charlotte (1793–1859) se provdala za 3. vévodu z Leinsteru.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Darryl Roger Lundy: The Peerage.