Charles Saunders

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Admirál Sir Charles Saunders
Viceadmirál Sir Charles Saunders (1765, National Maritime Museum)
Viceadmirál Sir Charles Saunders (1765, National Maritime Museum)
Narození 3. července 1715
Doncaster
Úmrtí 7. prosince 1775 (ve věku 60 let)
Londýn
Místo pohřbení Westminsterské opatství
Ocenění Řád lázně
Rodiče unknown Saunders
Funkce Member of the 11th Parliament of Great Britain
Member of the 13th Parliament of Great Britain
Member of the 12th Parliament of Great Britain
Member of the 10th Parliament of Great Britain
Member of the 14th Parliament of Great Britain
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sir Charles Saunders (3. července 1715, Londýn, Anglie7. prosince 1775, Londýn, Anglie) byl britský admirál. V královském námořnictvu sloužil od dvanácti let a zúčastnil se dynastických válek 18. století. Vyznamenal se v sedmileté válce v Kanadě (1759). V roce 1766 byl krátce britským ministrem námořnictva, mimo aktivní službu dosáhl v roce 1770 hodnosti admirála, mezitím byl v roce 1761 povýšen do šlechtického stavu.

Kariéra[editovat | editovat zdroj]

Admirál Sir Charles Saunders (cca 1772, National Maritime Museum)

Pocházel z obchodnické rodiny, byl synem Jamese Saunderse. Do námořnictva vstoupil v roce 1727 s podporou strýce, admirála Sira Georga Saunderse (1671–1734). Již v roce 1734 byl poručíkem, v letech 1740–1743 se zúčastnil Ansonovy plavby kolem světa a stal se jeho blízkým přítelem. V roce 1741 byl povýšen na kapitána, pod Ansonovým velením se zúčastnil bitvy u Finisterre v rámci války o rakouské dědictví (1747). V letech 1750–1775 byl členem Dolní sněmovny (ve svém prvním mandátu do roku 1754 zastupoval přístav Plymouth). V letech 1755–1756 byl inspektorem námořnictva, na začátku sedmileté války znovu vstoupil do aktivní služby s hodností kontradmirála (1756). Nejprve byl velitelem ve Středomoří (1757) a vrchním velitelem v Lamanšském průlivu (1758–1759). V severní Americe se zúčastnil bojů proti Francii, v roce 1759 z moře významným způsobem podporoval aktivity pozemních vojsk a měl podíl na konečném britském vítězství v Kanadě (bitva na Abrahamových pláních). Spolu s generálem Townshendem podepsal francouzskou kapitulaci a téhož roku byl povýšen na viceadmirála. Poté se vrátil do Evropy a znovu převzal velení ve Středomoří.

V roce 1761 byl jako rytíř Řádu lázně povýšen do šlechtického stavu, koupil panství v hrabstvích Suffolk a Norfolk. V letech 1765–1766 byl lordem admirality a nakonec v roce 1766 krátce ministrem námořnictva[1], zároveň se stal členem Tajné rady. Vládu však musel opustit již po třech měsících kvůli nesouhlasu s jeho jmenováním ze strany Williama Pitta (funkci prvního lorda admirality převzal Pittův přítel admirál Edward Hawke). V roce 1770 již mimo aktivní službu dosáhl hodnosti admirála. Zemřel ve svém domě v Londýně a byl pohřben ve Westminsterském opatství.

Jeho jméno nese Saundersův mys na Novém Zélandu, pojmenování pochází od objevitele Jamese Cooka, který pod Saundersem za sedmileté války sloužil v Kanadě).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]