Cechy v Třebíči
Cechy v Třebíči je článek, který pojednává o cechovních podmínkách v Třebíči, největšími cechy byly cech koželužnický a soukenický, z těchto cechů se vyvinuly i největší třebíčské společnosti jako byly Budischowsky & Söhne, Carl Budischowsky & Söhne, Subakova koželužna a Fundulusova fabrika.
.jpg)
Historie
[editovat | editovat zdroj]Již v 17. století se v Třebíči silně rozvíjely cechy, v přehledu cechů z roku 1763 se již začíná projevovat větší počet zástupců soukenického cechu, bylo rozhodnuto, že Karel Josef z Valdštejna založí manufakturní výrobu.[1] K tomu nakonec nedošlo a místní soukeníci nedokázali konkurovat větším dílnám s manufakturním provozem v Brně, Liberci nebo Olomouci. V polovině 19. století již bylo v Třebíči několik větších dílen koželužnického cechu, byly to dílny Karla Budischowského, jeho bratra Františka Budischowského, dílna Martina Hasska a Subakova továrna, tyto měly podle srovnání Jindřicha Chylíka v roce 1841 vyrábět dohromady 90 000 kůží ročně, brněnská největší továrna, továrna Karla Ignáce Lettmayera, v tomto srovnání má za rok v tuto dobu vyrobit 12 000 kůží za rok.[1] V roce 1906 prosperovala i obuvnická továrna Cinkajzlova (v matrikách se uvádí i Zinkeiselova).[2]
V dokumentech třebíčského soukenického cechu se zjevuje jedno z nejstarších vyobrazení tzv. smajlíka.[3]
Společenstva a spolky
[editovat | editovat zdroj]Společenstvo hostinských a výčepníků soudního okresu třebíčského
[editovat | editovat zdroj]Společenstvo bylo založeno živnostníky hostinskými v Třebíči, prvním předsedou byl Václav Weigner. Založeno bylo 3. května 1895. Členy byly majitelé hostinců, kaváren a hotelů (např. U tří knížat na Karlově náměstí, Hotel Podlipný u vlakové zastávky. Společenstvo se mimo jiné zabývalo založením a spravováním fondu pro zestárlé a zchudlé členy či regulováním prodejů. Bylo uvedeno, že po roce 1926 byla živnost v krizi. Členů k roku 1935 mělo být 156, z toho 60 v Třebíči.[4]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b CHYLÍK, Jindřich. Vývoj moravského koželužství do poloviny XIX. století. 1. vyd. Třebíč: Technická hlídka koželužská 23, 1949. S. 278.
- ↑ Mikrofilm 10960, MZA
- ↑ JAKUBCOVÁ, Hana; BÁRTA, Jiří. Náš smajlík je starší. Archiváři rozjeli hitparádu emotikonů. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2017-03-18 [cit. 2017-03-20]. Dostupné online.
- ↑ Městská rada v Třebíči. Třebíč: Město a okres. Brno: Národohospodářská propagace ČR, 1935. 131 s. Kapitola Společenstvo hostinských a výčepníků soudního okresu třebíčského, s. 122.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- FIŠER, Rudolf; NOVÁČKOVÁ, Eva; UHLÍŘ, Jiří. Třebíč - Dějiny města. Ilustrace J. Kremláček, B. Kremláčková; fot. J. Šťáva. 1. vyd. Brno: Blok, 1978. 210 s., bibliografie.