Bulovka (usedlost v Libni)
| Bulovka (Libeň) | |
|---|---|
 ulice Bulovka v místě zaniklé usedlosti | |
| Základní informace | |
| Zánik | 1913 |
| Další majitelé | Ferdinand Bulla |
| Poloha | |
| Adresa | původní č.p. 98, Praha 8 - Libeň,  Česko |
| Souřadnice | 50°6′49,75″ s. š., 14°27′39,08″ v. d. |
 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Bulovka v Libni je zaniklá usedlost v Praze 8, která se nacházela v jihozápadní části areálu Fakultní nemocnice Bulovka poblíž Vltavy. Stála v ohybu cesty sto metrů severozápadně od západního konce libeňského hřbitova.[1]
Historie
[editovat | editovat zdroj]Majitelem Bulovky byl v první polovině 18. století Ferdinand Bulla. V Tereziánském katastru je uveden jako vlastník Matěj Urban, malostranský měšťan a nákladník. Roku 1762 pozemky s usedlostí koupil František Petch. Petchově rodině v té době patřily usedlosti Pečová, Červená Báň a Vaceška.
Mezi pozemky patřící k usedlosti byla převážně pole. V menší míře je zabíraly vinice a pastviny na jižním úbočí vrchu pod Rokoskou, které zde bývaly až do poloviny 19. století. Usedlost na počátku 19. století tvořily tři samostatně stojící budovy bez dvora. Ve dvou z nich byla roku 1861 zřízena tkalcovna.
V letech 1892 a 1893 koupila libeňská obec usedlost s pozemky od továrníka Gustava Heitze za 70000 zlatých z důvodu výstavby nové vodárny. Záměr ale nebyl realizován stejně jako pozdější záměr zřídit zde jatka. Ve značně poškozených budovách usedlosti byl nakonec umístěn libeňský chudobinec.[2]
Na začátku 19. století se v Libni udržely pouze čtyři vinice: kromě Bulovky ještě Císařecká, Kopytářka a Šedivá. "Ostatní dávno přeměnily se na výnosnější popluží."[3]
Od roku 1903 stála na Bulovce místo původní továrny přečerpací vodní stanice postavená městem. Čerpala vodu do rezervoárů Na stráži a Nad Mazankou.[4]
Původní usedlost byla zbořena a na jejích pozemcích postaven v letech 1913 - 1915 obcí Libeň infekční pavilon. Ten se stal základem pro budoucí nemocnici otevřenou roku 1931.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Český úřad zeměměřický a katastrální. Archivní mapy: CPO evid. č. 3990-1, mapový list č. III. Dostupné z WWW Archivováno 12. 2. 2017 na Wayback Machine..
- ↑ VOBOŘIL, Jan. Komunální elity v Libni v letech 1880 - 1901. Praha, 2006 [cit. 2017-02-23]. Diplomová práce. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, Ústav hospodářských a sociálních dějin. Vedoucí práce Prof. PhDr. Jiří Štaif, CSc.. s. 118, 128. Dostupné online.
- ↑ HEJTMÁNEK, Ladislav. Libeň: historický nástin. Praha: Nákladem obce libeňské, 1896. viii, 265 s., [21] l. obr. příl., [1] složený l. obr. příl. S. 116. Dostupné online.
- ↑ KLÍMA, Alois. Z dějin pražských vodáren a vodovodů (dokončení). Zlatá Praha II.. 11. 6. 1909, roč. XXVI, čís. 38, s. 452–454. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- LAŠŤOVKOVÁ, Barbora: Pražské usedlosti. 1. vyd. Praha: Libri, 2001. 359 s. ISBN 80-7277-057-8. S. 48 - 49.
- JUNGMANN, Jan: Libeň - zmizelý svět. [Praha]: Muzeum hlavního města Prahy, ©2010. 191 s. ISBN 978-80-85394-79-5.