Bruce Fraser
Bruce Austin Fraser, 1. baron Fraser | |
---|---|
Admirál Fraser jako vrchní velitel v Tichomoří (srpen 1945) | |
Narození | 5. února 1888 Acton |
Úmrtí | 12. února 1981 (ve věku 93 let) Londýn |
Alma mater | Bradfield College |
Povolání | voják a politik |
Ocenění | rytíř komandér Řádu britského impéria Medaile Vítězství Řád Suvorova 1. třídy velkokříž Řádu lázně Řád Dannebrog |
Funkce | první námořní lord (1948–1951) člen Sněmovny lordů Third Sea Lord |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Bruce Austin Fraser, 1. baron Fraser (Bruce Austin Fraser, 1st Baron Fraser of North Cape) (5. února 1888, Londýn, Anglie – 12. února 1981, Londýn, Anglie) byl britský admirál, významný námořní vojevůdce druhé světové války. U královského námořnictva sloužil od roku 1902 a vyznamenal se již za první světové války. V meziválečném období postupoval v hodnostech a za druhé světové války vynikl v bojích proti Německu u břehů Norska (bitva u Severního mysu). Později byl vrchním velitelem v Tichomoří a jako zástupce Velké Británie podepsal kapitulaci Japonska (2. září 1945), čímž skončila druhá světová válka. V roce 1946 byl povýšen na barona a stal se členem Sněmovny lordů. V závěru aktivní služby dosáhl u námořnictva nejvyšší hodnosti velkoadmirála (1948).
Životopis
[editovat | editovat zdroj]Narodil se v londýnské čtvrti Acton jako mladší syn z druhého manželství generála Alexandra Frasera (1824–1898), který působil v koloniích, z otcova prvního manželství měl dva starší nevlastní bratry, kteří sloužili v armádě. Do námořnictva vstoupil jako kadet v roce 1902 a již v roce 1908 byl poručíkem, později si doplnil vzdělání na námořní dělostřelecké škole. Za první světové války sloužil u loďstva Grand Fleet, vynikl jako dělostřelecký důstojník a v roce 1919 obdržel Řád britského impéria. Jako dobrovolník bělogvardějské flotily se zúčastnil ruské občanské války a v roce 1920 byl krátce v zajetí v Baku. V roce 1926 dosáhl hodnosti kapitána a v letech 1927–1929 byl ředitelem sekce pro námořní strategii na admiralitě, poté sloužil v Indickém oceánu. Ve 30. letech velel ve Středomoří a v roce 1936 krátce působil jako ředitel námořního zbrojení na admiralitě, poté byl velitelem letadlové lodi HMS Glorious. V roce 1938 byl povýšen na kontradmirála a v letech 1938–1939 byl náčelníkem námořního štábu ve Středozemním moři[1].
Na začátku druhé světové války se stal třetím námořním lordem a inspektorem námořnictva na admiralitě (1939–1942), v těchto funkcích koordinoval akci pronásledování německého křižníku Bismarck, v roce 1940 dosáhl hodnosti viceadmirála. V letech 1942–1943 byl vrchním velitelem loďstva Home Fleet a po vítězné bitvě u Severního mysu v prosinci 1943[2] byl jako rytíř Řádu lázně povýšen do šlechtického stavu. V roce 1944 dosáhl hodnosti admirála. Ve druhé polovině roku 1944 velel v Indickém oceánu (Eastern Fleet) a nakonec převzal vrchní velení v Tichém oceánu (1945–1946). Operace řídil z námořní základny v Sydney a ve spolupráci s námořnictvem Spojených států měl podíl na posledních bojích proti Japonsku[3]. Za Velkou Británii podepsal 2. září 1945 na palubě americké lodi Missouri kapitulaci Japonska.
Po válce byl povýšen na barona (titul of North Cape byl odvozen od jeho nejvýznamnějšího vítězství u Severního mysu) a vstoupil do Sněmovny lordů. V letech 1946–1948 byl prvním námořním pobočníkem krále Jiřího VI. a v letech 1947–1948 velitelem v Portsmouthu. Kariéru zakončil jako první námořní lord a náčelník námořního štábu (1948–1951), v těchto funkcích se podílel na vzniku NATO. V roce 1948 dosáhl nejvyšší námořní hodnosti velkoadmirála (Admiral of the Fleet). V roce 1951 odešel do výslužby. Zemřel bez potomstva a titul barona jeho úmrtím zanikl.
Za zásluhy získal během druhé světové války řadu britských i zahraničních vyznamenání. V Británii obdržel postupně všechny stupně Řádu lázně, dále byl nositelem Řádu britského impéria. Ve Francii obdržel Válečný kříž a Řád čestné legie, za bitvu u Severního mysu mu byl udělen norský Řád sv. Olafa a sovětský Suvorovův řád[4].
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Profesní kariéra admirála Frasera dostupné online
- ↑ Admirál Fraser na webu druhasvetova.com dostupné online
- ↑ Životopis admirála Frasera na Naval Historical Society of Australia dostupné online
- ↑ Profesní kariéra admirála Frasera dostupné online
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- HEATHCOTE, T. A.: British Admirals of the Fleet 1734–1995. A Biographical Dictionary; Londýn, 2008; ISBN 978-0850528350
- HUMBLE, Richard: Fraser of North Cape: The Life of Admiral of the Fleet, Lord Fraser, 1888–1981; Londýn, 1983 ISBN 9780710095558
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Bruce Fraser na Wikimedia Commons
- Admirál Fraser na Encyclopedia Britannica dostupné online
- Admirálové Royal Navy
- Osobnosti první světové války
- Britské osobnosti druhé světové války
- Členové Sněmovny lordů
- Angličtí šlechtici
- Rytíři velkokříže Řádu lázně
- Rytíři-komandéři Řádu britského impéria
- Rytíři velkokříže Řádu Dannebrog
- Nositelé Válečného kříže 1939–1945
- Rytíři Řádu čestné legie
- Nositelé Řádu svatého Olafa
- Nositelé Řádu Suvorova
- Narození v roce 1888
- Narození 5. února
- Narození v Londýně
- Úmrtí v roce 1981
- Úmrtí 12. února
- Úmrtí v Londýně
- Nositelé Navy Distinguished Service Medal