Brazilské jiu-jitsu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Trianglové škrcení v BJJ
Páčení / lámaní ruky v BJJ

Brazilské jiu-jitsu (BJJ) (ve Spojených státech často zjednodušeně Jiu-jitsu, též v českém přepisu Brazilské džiu-džitsu)[1] je brazilské bojové umění a úpolový sport, který se vyvinul z juda, jenž se samo vyvinulo z japonského jiu-jitsu (v anglofonním světě dnes známo ve své sportovní verzi jako ju-jitsuJu-Jitsu International Federation, v případě tradičních japonských stylů jako jujutsu, český přepis: džúdžucu). Pojmenování se odvijí z dob, kdy bylo ještě judo pokládáno jako jedna ze škol jiu-jitsu a proto japonští vyslanci zakladatele juda, Džigora Kana, byli tehdy v Brazílii známí jako učitelé Kano-ryu jiu-jitsu. Učení japonských mistrů se postupně v Brazílii pod vlivem místních poměrů, především častého vzájemného poměřování stylů, uzpůsobovalo a rozvijelo, což dalo vznik brazilskému jiu-jitsu jako samostatnému bojovému umění a sportu.

Brazilské jiu-jitsu patří dnes k nejúspěšnějším bojovým stylům současnosti. Za svou popularitu vděčí rozvětvené rodině Graciů, která ho proslavila díky svému vítěznému tažení ve vzájemném poměřování bojových stylů, které vyvrcholilo jejich výhrami v turnajích nejznámější organizace vzešlé z těchto soubojů, v UFC. Někdy je proto nazýváno jako Gracie jiu-jitsu, ikdyž ne všichni zakladatelé BJJ byli příslušníci rodiny Graciů.

Základní filosofie[editovat | editovat zdroj]

Brazilské jiu-jitsu vychází z japonské školy bojových umění Kodokanu. Je založena na výcvikové metodice sestavené Džigoró Kanóem. Brazilské jiu-jitsu však postrádá charakteristické rysy japonských bojových umění (budó), které vycházejí z několika filosofických směrů – konfucianismus, zen, šintoismus. V brazilském jiu-jitsu se objevují prvky známé z capoeiry jako ,,malícia" nebo ,,malandragem". Tedy základní filosofie brazilského jiu-jitsu má původ v Africe.[2]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Historie Brazilské jiu-jitsu začíná na začátku 20. století. V tomto období začali do Brazílie proudit imigranti z Japonska. Jedním z imigrantů byl v roce 1914 Japonec Micuo „Otávio“ Maeda přezdívaný Conde Koma (hrabě Koma), který během svých školských let v Japonsku zápasil v sumó a studoval bojová umění v Kodokanu. Maeda měl zkušenosti s výukou juda a také si vydělával zápasením v klubech a cirkusech. Jedním z jeho žáků byl v Belému Carlos Gracie.

Carlos Gracie v roce 1925 zakládá společně se svými bratry v Rio de Janeiru akademii jiu-jitsu. V každém větším brazilském městě postupně zakládali nové akademie jiu-jitsu a začali narážet na jiné výukové systémy japonských bojových umění džúdžucu – například škola Gea Omoriho v São Paulu na něhož se odkazuje současná brazilská judistická federace. Rodina Graciů a další instruktoři japonských bojových stylů v Brazílii začínají soupeřit se zápasníky z jiných bojových stylů. Zvláště v období velká hospodářská krize po roce 1929. Tyto souboje se nazývaly vale tudo a jsou předchůdcem dnešních zápasů v MMA.

Ve třicátých letech dvacátého století se k moci dostává autoritářský prezident Getúlio Vargas. Ten v průběhu druhé světové války zavírá japonské školy a představitele japonské elity v Brazílii posílá do vězení. Vargas dále zakázal příliv nových imigrantů z Japonska. Zákaz byl zrušen až v padesátých letech. Rodina Graciů se přizpůsobila době a prakticky svůj bojový styl jiu-jitsu z Japonska vykořenila tj. vznikla předpona „brazilské“.[3]

Brazilské jiu-jitsu v USA[editovat | editovat zdroj]

V sedmdesátých letech dvacátého století se část rodiny Graciů odstěhovala do Spojených států konkrétně do Kalifornie. Rorion Gracie se prosadil jako choreograf bojových scén v Hollywoodu a tím se dostalo brazilské jiu-jitsu do povědomí široké veřejnosti. V roce 1993 rodina Graciů stála u vzniku Ultimate Fighting Championship (UFC). Profesionální soutěž UFC se začala vysílat do celého světa a dala popularitu bojovému fenoménu Mixed martial arts. Techniky v boji na zemi z brazilského jiu-jitsu vyučuje armáda Spojených států.

Obrovský úspěch brazilského jiu-jitsu ve Spojených státech a celosvětově vedl k registraci značky „Gracie jiu-jitsu“ (franšízing).

Styl boje[editovat | editovat zdroj]

Brazilské jiu-Jitsu se zaměřuje na boj na zemi a využití donucovacích technik páčení a škrcení. BJJ umožňuje širokou škálu technik uchopení, škrcení, páčení a hodů . Základní filozofií je, že většina z výhod většího, silnějšího soupeře pochází z dosahu paží a silnějších úderů, které po uchopení a následném škrcení, páčení nebo znehybnění značně zeslábnou. Umění tak podporuje zásadu, že menší, slabší člověk se může úspěšně bránit proti většímu, silnějšímu útočníkovi pomocí správné techniky, především uplatňováním páčení a škrcení.

Mezinárodní brazilské jiu-jitsu[editovat | editovat zdroj]

Profesionální[editovat | editovat zdroj]

V roce 2002 zakládá Carlos Gracie junior Mezinárodní federaci brazilského jiu-jitsu (IBJJF), která je řídícím orgánem brazilského jiu-jitsu.

Amatérské[editovat | editovat zdroj]

V roce 2007 Mezinárodní zápasnická federace zařadila mezi své disciplíny i zápas v „Gi“, jenž vychází z pravidel brazilského jiu-jitsu.

Technické stupně[editovat | editovat zdroj]

Modrý pásek se 3 bílými pruhy.

Pro rozlišení zkušeností a pro motivaci cvičenců existuje v BJJ systém páskování, který má původ v Judu. Nejdříve je 5 druhů barevných pásků a pak následují černé pásky s celkem 10 stupni. Na rozdíl od většiny bojových sportů se nový stupeň neuděluje zkouškami, ale rozhoduje o tom trenér na základě zkušeností jedince. V úvahu se také bere, jak dlouho daný člověk cvičí a jak často, jeho dovednosti a celkové nasazení. Nový technický stupeň udělují jen černé pásky. Některé školy navíc pro větší rozlišení rozdávají bílé proužky, které značí, jak blízko je cvičenec k vyššímu stupni. V každém technickém stupni je možno dostat až 4 bílé proužky, které se připevní na konec pásku.

Pásky pro dospělé (starší 16 let)
Bílý BJJ White Belt.svg
Modrý BJJ Blue Belt.svg
Fialový BJJ Purple Belt.svg
Hnědý BJJ Brown Belt.svg
Černý BJJ BlackBelt.svg
Pásky pro děti (mladší 16 let)
Bílý BJJ White Belt.svg
Šedý BJJ Grey Belt.svg
Žlutý BJJ Yellow Belt.svg
Oranžový BJJ Orange Belt.svg
Zelený BJJ Green Belt.svg














Literatura[editovat | editovat zdroj]

Česká[editovat | editovat zdroj]

  • Gurgel F. – Brazilské džiudžicu, základní technika, Naše Vojsko 2009 (pozn. osobitně napsána a přeložena)
  • Gurgel F. – Brazilské džiudžicu, technika pro pokročilé, Naše Vojsko 2009 (pozn. osobitně napsána a přeložena)

Zahraniční[editovat | editovat zdroj]

  • Danaher J., Gracie R. – Mastering Jujitsu, Human Kinetics 2003
  • Peligro K. – The Gracie way, Invisible Cities Press Llc 2003
  • Ribeiro S., Howell K. – Jiu-Jitsu University, Victory Belt Publishing 2007

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Internetová jazyková příručka: džiu-džitsu
  2. Green T.A., Svinth J.R. – Martial Arts of the World, An Encyclopedia of History and Innovation, volume I, 2010, strana 31-35
  3. Green T.A., Svinth J.R. – Martial Arts of the World, An Encyclopedia of History and Innovation, volume I, 2010, strana 31-35

Související odkazy[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]