Božidar Karastojanov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Božidar Karastojanov
Narození13. října 1903
Sofie
Úmrtí18. září 1956 (ve věku 52 let)
Sofie
Povolánífotograf a malíř
RodičeDimitar Karastojanov
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Dimitar a Raina Karastojanovi a jejich tři synové v roce 1910.

Božidar Dimitrov Karastojanov (13. října 1903 Sofie18. září 1956) byl bulharský fotograf a umělec.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 13. října 1903 v Sofii v rodině fotografa Dimitara Karastojanova. Jeho praděd byl Nikola Karastojanov, zakladatel bulharského knihtisku, samokovský buditel a pedagog a jeho dědeček byl také fotograf Anastas Karastojanov.

Ve 22 letech spolu se svou ženou Božankou Božilovou odjel do Paříže, aby se specializoval na fotografii. Tam studoval a pracoval v ateliéru pařížských fotografů bratří Gastona a Luciena Manuelových. V Paříži zůstal rok, poté se vrátil do Sofie, kde se mu narodila jediná dcera Reni. V roce 1927 odešel s rodinou do Vídně, aby se dále vzdělával.[1]

Po svém návratu do Sofie v roce 1928 si Božidar Karastojanov otevřel svůj první fotoateliér v Targovské ulici. V roce 1930 se ateliér nacházel na ulici Lege a v letech 1932 až 1934 na Dondukově bulváru. Studio se nějakou dobu nacházelo v ulici Dobrudja 9. Před jeho kamerou stály známé bulharské osobnosti z tehdejší elity hlavního města. Pracoval jako fotožurnalista a dvorní fotograf pro cara Borise III. Jako dvorní fotograf jako jediný fotografoval svatbu krále a královny Jany Savojské v Assisi.

Generální ředitelství kinematografie při Radě ministrů udělilo Božidaru Karastojanovovi titul „Umělec-fotograf“. Kromě fotografie se věnoval i kinematografii, natočil několik krátkých dokumentů a postřehů. V roce 1948 byl deportován do Plevenu. Tam dále tvořil a objevil i další ze svých darů - malování.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Божидар Карастоянов na bulharské Wikipedii.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Petr Bojev. Fotografické umění v Bulharsku (1856–1944). Sofie, 1983, s. 20–25.
  • Zafer Galibov. Светлописите. Факти, събития и практики из историята на Българската фотография (Světelné malby. Fakta, události a postupy v dějinách bulharské fotografie 1839–1959). 2017, s. 40–54.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]