Bohumil Doubek (1919)
| Bohumil Doubek | |
|---|---|
| Narození | 14. října 1919 |
| Úmrtí | 23. června 1975 (ve věku 55 let) |
| Povolání | zpravodajský důstojník |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Bohumil Doubek (14. října 1919 – 23. června 1975) byl český komunistický funkcionář a vyšetřovatel.
Život a kariéra
[editovat | editovat zdroj]Absolvoval reálné gymnázium, kvůli zavření vysokých škol nacisty nedokončil lékařskou fakultu Univerzity Karlovy. Za druhé světové války pracoval jako pomocný dělník a úředník. V odboji nebyl aktivní.[1] Do Komunistické strany Československa vstoupil v květnu 1945, aktivně se zapojil do politické práce. Od listopadu 1945 pracoval v sekretariátu Ústředního výboru Komunistické strany Československa, nejdříve jako účetní, poté vedoucí revizního oddělení, nakonec tajemník pro kádry. Na podzim 1949 si ho vybral Karel Šváb k vyšetřování případů se vztahem ke komunistické straně. K 1. lednu 1950 byl sekretariátem ÚV KSČ vyslán k vyšetřovacímu sektoru ministerstva vnitra v hodnosti kapitána. Za likvidaci protistátní skupiny v červnu 1950 povýšen na štábního kapitána. Byl jedním z hlavních vyšetřovatelů Otto Šlinga.
Od 1. března 1950 vedl sektor VI/A, kde byly vyšetřovány „nejtěžší státně bezpečnostní případy“ se zapojením sovětských poradců. Doubek sehrál jednu z klíčových rolí při přípravě Slánského procesu. Jako vedoucí vyšetřování věděl o fyzickém i psychickém mučení a o porušování zákonů. Po skončení procesu dostal odměnu 30 000 Kčs, Řád republiky a mimořádné povýšení na podplukovníka.
Krátce poté se pokusil odejít ze služeb Ministerstva národní bezpečnosti. Narazil na nesouhlas sovětských poradců i nadřízených. Následně začal mít problémy s alkoholem a zanedbával práci svěřeného úseku.
K 1. listopadu 1953 byl převelen na Správu nápravných zařízení jako zástupce náčelníka pro operativu a současně náčelník I. odboru (vyhledávání a řízení agentury mezi odsouzenými a dozorci). Jeho problémy s alkoholem však přetrvávaly a zanedbával služební povinnosti, dokonce zpronevěřil služební finance. Jeho případ byl nakonec projednán v kolegiu MV a na ÚV KSČ a k 31. říjnu 1954 byl uvolněn ze služeb ministerstva vnitra, oficiálně na vlastní žádost kvůli zdravotním problémům. Novou práci našel v propagačním oddělení n. p. Motokov. Dne 23. června 1955 byl zatčen a vzápětí vyloučen z KSČ. V pankrácké věznici sepsal své svědectví o práci ve vyšetřovacím sektoru (tiskem vyšlo pod názvem StB o sobě. Výpověď vyšetřovatele Bohumila Doubka, editoval Karel Kaplan, vyd. ÚDV : Praha 2002). Po dlouhém jednání nakonec politické byro ÚV KSČ rozhodlo, že bude postaven před soud. Dne 17. května 1957 byl odsouzen k 9 letům odnětí svobody, jeho bývalý spoluvyšetřovatel V. Kohoutek na 7 let za nezákonnosti při vyšetřování. Již několik měsíců po procesu byli oba propuštěni.[2][3] Doubek poté nastoupil do kontrolního oddělení Čedoku, kde pracoval až do své smrti.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Estébák Bohumil Doubek: Jedno z nejodpornějších individuí našich moderních dějin
- ↑ Bohumil Doubek [online]. Ibadatelna.cz [cit. 2023-12-26]. Dostupné online.
- ↑ BLAŽEK, Petr; BÁRTA, Milan; KALOUS, Jan; SVOBODA, Libor; ŽÁČEK, Pavel. Tváře vyšetřovatelů Státní bezpečnosti. Paměť a dějiny. Praha: Ústav pro studium totalitních režimů České republiky, 2012, roč. VI, čís. 4, s. 66–68. Dostupné online [cit. 2023-12-26]. ISSN 1802-8241.
