Bitva u České Skalice
| bitva u České Skalice | |||
|---|---|---|---|
| konflikt: Prusko-rakouská válka | |||
 77. pěší pluk arcivévody Karla Salvatora v útoku u České Skalice (Fritz Neumann, 1906) | |||
| Trvání | 28. červen 1866 | ||
| Místo | Česká Skalice | ||
| Souřadnice | 50°24′10″ s. š., 16°4′12″ v. d. | ||
| Výsledek | taktické vítězství pruských jednotek | ||
| Strany | |||
| |||
| Velitelé | |||
| |||
| Ztráty | |||
| |||
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |||
.svg){kind=small}
Bitva u České Skalice (německy Schlacht bei Skalitz) byla potyčka prusko-rakouské války. Odehrála se 28. června 1866, den po bitvě u Náchoda. Pruské jednotky pokračovaly ve svém postupu, umožněném vítězstvím v bitvě u Náchoda a u České Skalice znovu porazily rakouské jednotky.
Události před bojem
[editovat | editovat zdroj]Po bitvě u Náchoda dne 27. června kde se střetl postupující V. pruský sbor generála pěchoty Karla Friedricha von Steimetz s rakouským VI. sborem generála Wilhelma von Ramminga, byl Rammingův sbor poražen a donucen ustoupit ke Skalici, a zaujmout zde pozice s řekou Úpou v zádech. Již následující den brzy ráno byly jednotky VI. sboru střídány jednotkami dosud v boji nepoužitého VIII. sboru pod velením podmaršálka arcivévody Leopolda. Steimetzův V. pruský sbor mezitím, s brigádou generála Hoffmana od pruského VI. sboru, pokračoval v postupu ke Skalici. Rakouské velení došlo k závěru, že se pruský generál chce spojit s gardovou divizí postupující více na severu, a proto chybně vyhodnotilo hrozbu pruského útoku na Českou Skalici, a v průběhu dne měl ustoupit nejenom Rammingův sbor, ale i sbor arcivévody Leopolda (Leopoldův sbor měl ustoupit ve dvě hodiny odpoledne, pokud nedojde k bitvě). K ochraně Skalice měl na místě zůstat pouze rakouský IV. sbor hraběte Festeticse zatímco sbor Rammingův a Leopoldův se měly dostat za Labe a připravit se k přesunu na vzdálenou Jizeru. Toto rozhodnutí, se později ukáže jako jedna z největších chyb celého tažení, neboť s třemi brigádami od VIII. sboru (čtvrtá brigáda generála Rothkircha zůstala na Moravě), s (i když předchozím bojem oslabeným) VI. sborem, a dalšími třemi brigádami od IV. sboru, se dalo nad pruským sborem s přidělenou brigádou dosáhnout převahy, a zahnat jej zpět do Slezska.[1]
Průběh boje
[editovat | editovat zdroj]Pouze dva Benedekem určené sbory se plně podřídily jeho rozkazům. Arcivévoda Leopold, aniž by si uvědomil, že v případě nouze by mu sousední sbory mohly přijít na pomoc, se svévolně rozhodl utkat s nepřítelem, postupujícím z Vysokova. Divize generála Löwenfelda se dala na pochod přes les Dubno, kde na ně čekal IV. prapor jindřichohradeckého pěšího pluku č. 75. Jeden prapor nemohl proti postupujícím pruským formacím obstát, a proto se generál jedné z rakouských brigád Gustav von Fragnern rozhodl opustit postavení na kopci severně od Skalice, a přijít těžce zkoušenému praporu na pomoc. Pátý prapor polních myslivců poslal do útoku proti trojnásobné přesile, ale myslivci, i přes obrovskou početní nevýhodu, dokázali pruské jednotky vrhnout zpět. Kvůli tomuto úspěchu generálmajor Fragnern ,,ztratil hlavu” (nejdříve obrazně, později i doslova) a celou svou brigádu zatáhl do boje proti pruské přesile. Po těžkých ztrátách této brigády přispěchala na pomoc další rakouská brigáda plukovníka Leopolda von Kreyssern, v jejímž prvním sledu šli do boje tři prapory čáslavského pěšího pluku č. 21 a ve druhém sledu první prapor pluku č. 32. Druhý a třetí prapor pluku č. 32 zatím zůstaly na výšině, zatímco čtvrtý prapor pluku č. 21 zamířil do prostoru mezi Zlíčí a železniční tratí. Ani s podporou skvělého rakouského dělostřelectva, které rakouské jednotky podporovalo a Prusům způsobovalo veliké ztráty, se nepodařilo dosáhnout zvratu v bitvě. Naopak, pruská 10. divize generála Kirbacha která vyrazila z Vysokova, zanedlouho po svém příchodu rozhodla boj, a to jednoznačně v pruský prospěch. Brigády Fragnern a Kreyssern, jejíž oba generálové padly, byly donuceny mnohdy nespořádaně ustoupit za řeku Úpu. Poslední zde přítomná rakouská brigáda generála Schulze (a obzvláště 31. prapor polních myslivců) bránila Českou Skalici a kryla ústup ztrátami značně otřesených brigád. Pruský postup se již nedal zastavit, a ke 4. hodině byla bitva ze strany rakouského velení již definitivně prohrána . Pruské jednotky se ještě pokusily proniknout za Úpu, ale byly zadrženy přehradnou dělostřeleckou palbou, kterou na přání Schulzovi brigády, která se dostala na při ústupu k Třebešovu, spustila brigáda Rozenweigova od VI. armádního sboru podmaršálka Ramminga. Na přehradné palbě se podílel také pluk č. 8 a dělostřelecká baterie Schulzovi brigády. O výsledku boje bylo ale v té době již rozhodnuto.[2][3]
Galerie
[editovat | editovat zdroj]-
Karl Friedrich von Steinmetz, pruský generál -
Mapa -
Ilustrace střetu od Hugo Schüllingera -
Vojenský hřbitov v České Skalici
.JPG)
Související články
[editovat | editovat zdroj]- Památník Dubno – pomník vojáků padlých v boji o les Dubno (nyní přírodní rezervace) východně od města Česká Skalice
- Vojenský hřbitov (Česká Skalice)
Reference
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu bitva u České Skalice na Wikimedia Commons
