Bezkontaktní platba

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Bezkontaktní platby (také známé jako touch and go nebo wave and pay)[1] jsou prováděny pomocí kreditních a debetních karet, přívěsků na klíče, čipových karet nebo jiných zařízení, která používají RFID za účelem vykonání bezkontaktních plateb. Bezkontaktní platby umožňují zrychlení procesu placení v obchodech oproti dosavadnímu způsobu, kdy se platební karta zasouvá do čtečky. Česko je po Austrálii země s druhým největším podílem bezkontaktních plateb na světě (91 %), září 2017.[2][3]

Zabezpečení plateb[editovat | editovat zdroj]

Zabezpečení plateb v České republice vychází z unijní směrnice zvané PSD2.[4] Banka při bezkontaktní platbě obvykle vyžaduje zadání PIN po každé páté platbě. PIN je nutné zadat i v případě, že klient platí z neobvyklého místa nebo obchodu (banka sleduje historii plateb) nebo platí vyšší částku než 500 Kč.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. One touch commerce, by Pete Swabey [online]. 2007-11-16 [cit. 2009-03-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Češi preferují platbu kartou "na pípnutí". Většina ale dává stále přednost placení v hotovosti. Hospodářské noviny. 2018-02-07. Dostupné online [cit. 2018-02-13]. (česky) 
  3. LAZAREVIČ, Arsen. Češi se stali lídří bezkontaktního placení. Měšec.cz. Dostupné online [cit. 2018-02-13]. (česky) 
  4. KUČERA, Petr. Platíte kartou příliš často. Banka zaskočila klienty, chce poplatek. Peníze.cz [online]. Partners media, 2020-09-22 [cit. 2020-09-22]. Dostupné online.