Berni Searle

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Berni Searle
Narození7. července 1964 (59 let)
Kapské Město
Alma materUniverzita v Kapském Městě
Michaelis School of Fine Art
Povolánífotografka, video umělkyně a filmařka
Webová stránkawww.bernisearle.com
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
Pohled na instalaci "Lull" (2009), ze série Black Smoke Rising
Zobrazení instalace Profile (2002)

Berni Searle (* 7. července 1964[1] Kapské Město, Jihoafrická republika) je umělkyně, která pracuje s fotografií, videem a filmem a vytváří instalace, které inscenují příběhy spojené s historií, identitou, pamětí a místem.[2] Její tvorba, která je často politicky a společensky angažovaná, také čerpá z univerzálních emocí spojených se zranitelností, ztrátou a krásou.[3]

Searle žije a pracuje v Kapském Městě v Jižní Africe a v současnosti je docentkou na Michaelis School of Fine Art na Univerzitě v Kapském Městě.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Searle se narodila 7. července 1964 v Kapském Městě v Jižní Africe rodičům afrického a německo-anglického původu.[4] Jako smíšená rasa vyrůstající během apartheidu v Jižní Africe byla Searle kategorizována jako „barevná“, což je označení, které později odmítla a zpochybnila prostřednictvím svého umění po apartheidu.[5]

Vzdělání[editovat | editovat zdroj]

Searle získala bakalářský titul ve výtvarném umění v roce 1987 a postgraduální diplom v oboru vzdělávání v roce 1988 na Michaelis School of Fine Art, Univerzita v Kapském Městě.[6]

Po promoci učila Searle dva roky umění na střední škole v Kapském Městě a poté znovu nastoupila do Michaelis a v roce 1992 se zapsala na magisterský titul v oboru sochařství. Zatímco to byl cenný čas pro shromažďování technických znalostí a upevnění afinity k trojrozměrné formě – něco, co je v jejích fotografických dílech vidět dodnes –, její hledání formy i obsahu pokračovalo. Její práce představené na magisterském stupni výtvarného umění v roce 1995 ukazují abstraktní, objemné struktury z cementu, cementového fondu, oceli, drátu, bronzu a skla, které se zdají být v rozporu s mnohem intimnějšími a lyričtějšími díly, za které je Searle uznávána dnes. Tyto práce vznikly rok po prvních demokratických volbách a měly zpochybnit euforické ideály národa a budování národa v lexikonu silně zprostředkovaném, dokonce regulovaném kontextem a instrukcemi. [6]

Pozoruhodná díla[editovat | editovat zdroj]

Berni Searle využívá k zachycení své práce velké digitální fotografické tisky, nalezené materiály a média založená na čase, jako je film. Dílo autorky zahrnuje performativní narativy a samu sebe jako postavu ztělesňující historii, zemi, paměť a místo. Searle je známá tím, že ve svých dílech využívá své vlastní tělo, aby zvýraznila svou vlastní tělesnou aktivitu a vytvořila a dekonstruovala identity kolem rasy a pohlaví.[6][7] Koření je v její tvorbě častým motivem.

Cyklus Color Me[editovat | editovat zdroj]

Autorčina série Color Me je dílem vytvořeným v letech 1998 až 2000, pro které se sama nechala vyfotografovat, její tělo bylo obklopeno nebo ozdobeno různým barevným kořením, aby vytvořila digitální barevné tisky v životní velikosti nebo ještě větší.[8] Barevné koření naráží na rasovou klasifikaci zavedenou v rámci apartheidu a také na pohyb koření a otroků během koloniálních režimů.[9][7] Many works in the Colour Me series also feature measuring tools, signifying the colonial, pseudoscientific gaze on black bodies.[10] Mnoho děl ze série Color Me obsahuje také měřicí nástroje, které znamenají koloniální, pseudovědecký pohled na černá těla. Její práce se zabývá historií Jižní Afriky, vědomím vlastní barvy pleti a konzumací ženského těla jako zboží; konfrontační síla téhož těla, ve kterém sídlí tolik mýtů, tužeb a nezbytností.[11]

Cyklus Discoloured[editovat | editovat zdroj]

Searle svou instalací A Darker Shade of Light (1999) odpovídá Komisi pro pravdu a usmíření, která měla přinést spravedlnost obětem násilných zločinů, ke kterým došlo v Jižní Africe během éry apartheidu. Tato práce se skládá z detailních fotografií částí umělčina nahého těla – včetně snímků zátylku, zad, dlaní a chodidel –, které jsou všechny pokryty práškem hennou, aby napodobovaly vzhled modřin. Změnou vzhledu svého těla a umístěním sebe sama do způsobů, které odkazují na viktimizaci žen, Searle vytváří typy obrázků, které mnohým ve výpovědích na slyšeních TRC chyběly. Práce tedy zkoumá problematiku zviditelnění s ohledem na traumata a zneužívání žen.[12]

A Place in the Sun[editovat | editovat zdroj]

Autorčina instalace A Place in the Sun (Místo na slunci, 2019) se skládá ze čtyř obrazovek, které po celý den přehrávají video z vypuštěného bazénu v sociálně rozmanité komunitě Maitland v Kapském Městě. Video nabízí pohledy do nostalgických pocitů obyvatel komunity prostřednictvím hudby a zvuků dětí hrajících si nad pustým prostorem, zatímco umělkyně a další postavy občas procházejí dovnitř a ven z rámu. Když se scéna přesune do noci, v dříve slavnostním prostředí vypukne požár, zatímco okolní zvuky komunity pokračují, nakonec je dostihnou policejní sirény. Prostřednictvím této série Searle upozorňuje na problémy s nedostatečným financováním a bydlením v komunitách, jako je Maitland, a také na politické protesty, které se v Jižní Africe v posledních letech odehrály.[13]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

  • Cena UNESCO / AICA na Bienále v Káhiře (1998) [1]
  • Cena ministra kultury na Dak'art Biennale (2000)
  • Společenstvo Civitella Ranieri (2001)
  • Standard Bank Young Artist Award (2003)
  • Rockefeller Bellagio Creative Arts Fellow (2014)

Nominace a užší výběry[editovat | editovat zdroj]

  • FNB VITA Art Award (2000) [1]
  • Daimler-Chrysler Award za jihoafrické současné umění (2000)
  • Cena Artes Mundi (2004)

Vybrané výstavy[editovat | editovat zdroj]

Samostatné výstavy[editovat | editovat zdroj]

  • 1992: Passing Through, Canberra Gallery, Australian National University, Canberra, Austrálie
  • 1999: Color Me, Mark Coetzee Fine Art Cabinet, Kapské Město, Jižní Afrika
  • 2000: INOVA (Institut of the Visual Arts), University of Wisconsin, Wisconsin, Spojené státy americké[14]
  • 2011: Interlaced, De Hallen, Belfry Tower, Bruggy; Museum voor Moderne Kunst Arnhem (MMKA), Arnhem, Nizozemsko; Frac Lorraine, Metz, Francie (s novou zakázkou)
  • 2011: Shimmer, Stevenson Gallery, Kapské Město[15]
  • 2012: Black Smoke Rising Trilogy, galerie Ron Mandos, Amsterdam, Nizozemsko
  • 2013: Útočiště, La Galerie Particuliere, Paříž

Skupinové výstavy[editovat | editovat zdroj]

  • 1997: Life's Little Necessities, 2. Johannesburg Biennale, The Castle, Kapské Město, Jižní Afrika
  • 7. mezinárodní bienále v Káhiře, Káhira, Egypt
  • 1999: Staking Claims, The Granary, Kapské Město, Jižní Afrika
  • 1999: Pohlednice z Jižní Afriky, Axis Gallery, New York, Spojené státy americké
  • 1999: Vznik, putovní výstava
  • 1999: Truth Veils, Galerie Gertrude Posel, University of Witwatersrand, Johannesburg, Jižní Afrika
  • 1999: Isintu: Ceremony, Identity, and Community, Jihoafrická národní galerie, Johannesburg, Jižní Afrika
  • 1999: Bloodlines/Bloedlyn, Klein Karoo Kunste Fees, Oudsthoorn, Jižní Afrika
  • 2000: Dak'art 2000, Dakar, Senegal
  • 2000: Insertion, Apex Gallery, New York, Spojené státy americké
  • 2001: 49. Benátské bienále, Benátky, Itálie
  • 2005: 51. bienále v Benátkách, Benátky, Itálie
  • 2010-2011: Pictures by Women: A History of Modern Photography, Muzeum moderního umění, New York City, New York, Spojené státy americké[16]
  • 2010–2011: The Dissolve, SITE Santa Fe, 8. mezinárodní bienále, Santa Fe, Nové Mexiko
  • 2011: Figures & Fictions: Contemporary South African Photography, Victoria and Albert Museum, Londýn, 2011[17]
  • 2011: She Devil 5 Museum of Contemporary Art of Rome (MACRO), Řím, Itálie[18]
  • 2012: The Human Condition, Bradbury Gallery, State University, Arkansas
  • 2013: Terminál. V rámci programu LAND na různých místech po celém Kapském Městě. Pořádá GIPCA, kurátorky jsou Jean Brundrit a Svea Josephy a Adrienne van Eeden Wharton
  • 2014: Veřejná intimita. Art and Other Ordinary Acts in South Africa, Yerba Buena Center for the Arts a Sanfranciské muzeum moderního umění, San Francisco, CA
  • 2014: Earth Matters, Národní muzeum afrického umění, Smithsonian Institution, Washington DC
  • 2015: Distance and Desire: Encounters with the African Archive, The Walther Collection, Ulm, Německo. Kurátorka: Tamar Garb
  • 2019: Made Routes: Mapping and Making, Richard Saltoun Gallery, Londýn, Velká Británie. Kurátorka: Tamar Garb
  • 2019: Yithi Laba. Skupinová výstava, Lindeka Qampi, Neo Ntsoma, Zanele Muholiová, Ruth Seopedi Motau a Berni Searle na Market Photo Workshop, Johannesburg[19]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Berni Searle na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c WILLIAMSON, Sue. Artbio - Berni Searle [online]. artthrob [cit. 2010-08-14]. Dostupné online. 
  2. ↑ VAN DER WATT, Liese. Tracing: Berni Searle. African Arts. 2004-12-01, s. 74–96. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 20 February 2023. ISSN 0001-9933. DOI 10.1162/afar.2004.37.4.74. (anglicky) 
  3. ↑ LEANDER. Berni Searle [online]. 2016-08-10 [cit. 2017-07-21]. Dostupné online. 
  4. ↑ Matrix 202: Berni Searle A Matter of Time [online]. The Regents of the University of California [cit. 2021-10-20]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  5. ↑ DE BEER, Este. Spicing South Africa: Exploring the Role of Food and Spices in Berni Searle's Conceptual Art. Journal of Literary Studies. 2012, s. 40–50. DOI 10.1080/02564718.2012.644467. S2CID 216117809. 
  6. ↑ a b c Van Der Watt, Liese. "Tracing Berni Searle." African Arts 37:4 (Winter 2004): 74–79.
  7. ↑ a b GQOLA, Pumla Dineo. Memory, diaspora and spiced bodies in motion: Berni Searle's art. African Identities. 2005, s. 123–138. DOI 10.1080/14725840500235365. S2CID 144176178. 
  8. ↑ WESTERVELD, Judith. Transforming One Sensible World to Another: Dissensus in Contemporary South African Art. RMA Thesis Arts and Culture: Artistic Research. July 2013. 
  9. ↑ Visonà, Monica Blackmun. A history of art in Africa. [s.l.]: Pearson/Prentice Hall, 2008. ISBN 978-0136128724. OCLC 123137112 
  10. ↑ LEWIS, Desiree. The Conceptual Art of Berni Searle. Agenda: Empowering Women for Gender Equity. 2001, s. 108–117. 
  11. ↑ LEANDER. Berni Searle. South African History Online. 2016-08-10. Dostupné online [cit. 2017-12-17]. 
  12. ↑ MILLER, Kim. Trauma, Testimony, and Truth: Contemporary South African Artists Speak. African Arts. 2005, s. 40–51. DOI 10.1162/afar.2005.38.3.40. 
  13. ↑ ZHANG, Lifang; MUVHUTI, Barnabas Ticha. Site of Memory: Berni Searle's "A Place in the Sun" [online]. [cit. 2021-10-20]. Dostupné online. 
  14. ↑ WILLIAMSON, Sue. Berni Searle [online]. [cit. 2021-10-20]. Dostupné online. 
  15. ↑ STEVENSON | Berni Searle [online]. [cit. 2022-05-25]. Dostupné online. 
  16. ↑ Pictures by Women: A History of Modern Photography [online]. Museum of Modern Art [cit. 2021-11-14]. Dostupné online. 
  17. ↑ GEVISSER, Mark. Figures & Fictions at the V&A. The Guardian. Londýn: 23. 4. 2011. Dostupné online [cit. 28. 2. 2017]. 
  18. ↑ She Devil 5 [online]. [cit. 2021-11-14]. Dostupné online. 
  19. ↑ Yithi Laba exhibition opening [online]. 2019-02-22 [cit. 2019-11-09]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PERRYER, Sophie. 10 Years 100 Artists: Art in a Democratic South Africa. Cape Town: Struik, 2004. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2 April 2015. ISBN 1868729877. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Berni_Searle&oldid=23624842“