Ruth Seopedi Motau

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ruth Seopedi Motau
Narození8. března 1968 (56 let)
Soweto
Povolánífotografka
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ruth Seopedi Motau (* 8. března 1968) je jihoafrická fotografka, která v současnosti žije a pracuje v Johannesburgu v Jižní Africe. Motau byla první černošská fotografka, která byla zaměstnána v jihoafrických novinách jako editorka fotografií.[1] Její fotografie se zaměřuje na sociální dokument ovlivněný fotožurnalismem a marginalizací černochů a komunit.[2]

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Motau se narodila v zóně 2 v Meadowlands, Soweto. Je poslední narozenou z devíti dětí. Navštěvovala základní školu Tswelelang a poté střední školu Thutolore v Meadowlands, Soweto a Turret College, kterou založil Jihoafrický výbor pro vysokoškolské vzdělávání (SACHED).[3] Poté navštěvovala George Tabor College (nyní George Tabor Campus South West Gauteng TVET College) v Sowetu, aby se naučila obrábění a soustružení, kterým se nakonec nevěnovala. Motau našla svou vášeň v roce 1990, kdy začala studovat fotografii na Market Photo Workshop v Johannesburgu).

Kariéra[editovat | editovat zdroj]

Po absolvování tříletého kurzu na Market Photo Workshop pracovala Motau jako stážistka v novinách Mail & GuardianMail & Guardian (1993-1995), kde v letech 1995-2002 pracovala jako fotografka a editorka fotografií. Nadále pracovala jako obrazová redaktorka pro jihoafrické noviny The Sowetan (2004-2008) a pro City Press (2008-2010). Dokončila řadu dokumentárních fotografických esejů a seriálů,[4] mimo jiné Shebeens,[5] Sonnyboy's Story,[6] nebo Women and Municipal Service Delivery.[7] Její práce byly vystavovány na mezinárodní úrovni a získaly řadu ocenění, její dopad a odkaz na dokumentární fotografii z Jižní Afriky je uznáván prostřednictvím platforem, jako je Photography Legacy Project (iniciovaný Goodman Gallery, David Goldblatt Legacy Trust a Wits Historical Papers ).

Metodologie[editovat | editovat zdroj]

Ve světě tvorby snímků, kde se fotografové věnují pouze snímkům a dodržování termínů, má Motau jiný a osobnější přístup. Než přistoupí k fotografování, přistupuje k lidem vyobrazeným na jejích fotografiích osobně. Místo toho, aby z místa odešla, se ujistí, že dostane povolení od osoby, kterou fotografuje. Při práci na dílech také tráví čas s lidmi, které bude fotit, aby si vytvořila intimní pouto a získala si důvěru účastníků v určité komunitě, ve které bude pracovat.

Za zmínku, stojí fakt, že jakmile skončí s určitým dílem, vždy se snaží ukázat snímky lidem, které fotila, aby se mohli do práce zapojit.

Motau odkazuje na bývalou hlavu státu Nelsona Mandelu jako na jednoho z lidí, kteří ji také inspirovali. Vypráví příběh, v době kdy byla pověřena jeho fotografováním, jak se představil, i když bylo zcela zřejmé, o koho jde.

Její práce se zviditelňuje díky pokoře v jejím přístupu k lidem a příběhům, kterým se věnuje, což jsou společensko-politické příběhy, které každodenně ovlivňují naše komunity a které jsou obvykle přehlíženy pro bulvární příběhy.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

  • 2001 cena SABC pro ženy, které dělají rozdíly v médiích[8]
  • 1997 Freedom Forum Fellowship, Rhodes University[9]

Vybrané výstavy[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ruth Seopedi Motau na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Their lenses capture the present ... for the future [online]. [cit. 2019-07-19]. Dostupné online. 
  2. ↑ Selection of image from photographic exhibition, by Ruth Motau, 'Women and municipal service delivery'. Agenda. 2000-01-01, s. 98–99. Dostupné online. ISSN 1013-0950. DOI 10.2307/4066287. JSTOR 4066287. 
  3. ↑ NONYONGO, Evelyn; NGENGEBULE, Thandiwe. The SACHED Distance Education Students' Support Programme. Open Learning: The Journal of Open, Distance and Learning. June 1993, s. 40–45. ISSN 0268-0513. DOI 10.1080/0268051930080206. 
  4. ↑ Ruth Motau Projects – The Photography Legacy Project (PLP) [online]. [cit. 2019-10-24]. Dostupné online. 
  5. ↑ SADIKI, Leon. Photo Essay: Motau's moments in time [online]. 2019-08-17 [cit. 2019-10-24]. Dostupné online. 
  6. ↑ MOTAU, Ruth Seopedi. Sonnyboy's story : challenges. Rhodes Journalism Review. 2004-09-01, s. 48–49. Dostupné online. 
  7. ↑ Selection of image from photographic exhibition, by Ruth Motau, 'Women and municipal service delivery'. Agenda. 2000-01-01, s. 98–99. Dostupné online. ISSN 1013-0950. DOI 10.2307/4066287. JSTOR 4066287. 
  8. ↑ Staff Reporter. Prizes galore [online]. [cit. 2019-07-19]. Dostupné online. 
  9. ↑ Staff Reporter. Loeries and kudos at M&G [online]. [cit. 2019-07-19]. Dostupné online. 
  10. ↑ GOODMAN - Exposants - PARIS PHOTO [online]. 2019-11-04 [cit. 2019-11-09]. Dostupné online. (francouzsky) 
  11. ↑ Yithi Laba exhibition opening [online]. 2019-02-22 [cit. 2019-11-09]. Dostupné online. 
  12. ↑ A R T T H R O B _ R E V I E W S _ G A U T E N G [online]. [cit. 2019-11-10]. Dostupné online. 
  13. ↑ WITZ, Leslie; RASSOOL, Ciraj. Family Stories or a Group Portrait? South Africa on Display at the KIT Tropenmuseum, 2002–2003: The Making of an Exhibition. Journal of Southern African Studies. December 2006, s. 737–754. ISSN 0305-7070. DOI 10.1080/03057070600995624. S2CID 144151063. 
  14. ↑ RASSOOL, Ciraj; FABER, Paul; WITZ, Leslie. South African family stories. Reflections on an experiment in exhibition making (Bulletin 378, Tropenmuseum). Amsterdam: KIT Publishers, 2007. ISBN 978-906832-4921. 
  15. ↑ The 1st Johannesburg Biennale | South African History Online [online]. [cit. 2019-11-09]. Dostupné online. 
  16. ↑ JOHANNESBURG BIENNALE. Ruth Motau Johannesburg Biennial, Black Looks. [s.l.]: [s.n.], 1995-02-28. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Ruth_Seopedi_Motau&oldid=23603072“