Bernhard Škultéty
| Bernhard Škultéty | |
|---|---|
| Narození | 1455 Lauenburg and Bütow Land |
| Úmrtí | 30. července 1518 (ve věku 62–63 let) Řím |
| Místo pohřbení | Santa Maria dell'Anima |
| Povolání | jáhen, komorník a kapitulář |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Bernhard Škultéty (Scultetus, Schultetus, Schultze; kolem 1455 v Lęborku – 30. července 1518[1] v Římě) byl na počátku 16. století děkanem kostela ve varmijské diecézi, komořím papeže Lva X. a vedle Alexandra Škultétyho a Johanna Škultétyho jedním ze tří lidí v okruhu Mikuláše Koperníka, kteří nesli latinizované jméno Scultetus/Sculteti (česky Škultéty, z německého Schulz, Schultheiss).
Škultéty pocházel z historické země Lębork a Bytów, která se v době jeho narození rovněž odtrhla od státu Řádu německých rytířů a v roce 1466 se oficiálně stala součástí královského polského Pruska. Říkal si také Cassubius (1488) a (1475) de Lovenborch Prutenus,[2] tedy Kašuba a Prus z Lęborku.
V roce 1498 na základě papežské intervence nastoupil Škultéty do varmijské kapituly jako nástupce Christiana Tapiaua, který zemřel v roce 1497. V roce 1499 pobýval v Římě jako zmocněnec varmijské kapituly u římské kurie a v tomto období získal druhou prelaturu katedrální kapituly. V dopise z října 1499 děkoval za své povýšení biskupu Lukáši Watzenrode a informoval ho o finančních potížích jeho synovců, bratří Andrease a Mikuláše Koppernigka. Tito bratři sice už byli také fromberskými kanovníky, ale zároveň ještě byli studenty v Bologni. Požádali o radu sekretáře Lukáše Watzenrode, Georga Prangheho, který byl tou dobou v Římě. Andreas chtěl odjet pracovat do Říma, aby vyřešil finanční krizi. Škultéty se zaručil za čtyřměsíční bankovní úvěr na 100 dukátů a pak žádal biskupa Watzenrode, aby do Říma převedl peníze na jeho splacení.[3] Po smrti šlesvického biskupa Eggerta Dürkopa v roce 1499 získal Škultéty prebendu v lübecké katedrále.[4]
Škultéty pobýval ve Varmii pouze krátce v roce 1501 a poté trvale žil v Římě, kde byl v letech 1513 až 1517 papežským kaplanem a komořím papeže Lva X. Byl také písařem pátého lateránského koncilu.[5] Paulus van Middelburg, biskup z Fossombrone, komunikoval o potřebě reformy kalendáře také s Mikulášem Koperníkem a žádal ho o pomoc. Do svého dopisu Koperníkovi v roce 1513 zahrnul také dopis od Bernharda Škultétyho.
Škultéty zemřel v Římě v roce 1518, ve stejné době, kdy tam na malomocenství zemřel Koperníkův bratr Andreas. Byl pohřben v kostele Santa Maria dell'Anima, kde se zachoval jeho náhrobek, připisovaný dílně Bartolomea Lanteho.[6] Škultétyho kanonikát byl v roce 1519 převeden na Johanna Zimmermanna (1492–1564), syna starosty Gdaňska, Matthiase Zimmermanna, a synovce Mauricia Ferbera.[7] Své Lübecké prebendy se Škultéty vzdal již v roce 1514; dostal ji Franciscus Grambeke (lübecký kanovník od roku 1494; † 1536).[8]
Korespondence se Škultétym a o něm je rozebírána v sebraných spisech Mikuláše Koperníka, protože Škultéty sehrál významnou roli ve studiu bratrů Koperníků.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bernhard Sculteti na německé Wikipedii.
- ↑ Hans Schmauch über Bernhard Sculteti, Eintrag auf S. 659 in Kurt Forstreuter, Fritz Gause: Altpreussische Biographie: lfg.1-3 von Maltitz-von Polenz, Lfg.4 Polenz-Sadorski, Lft.5 Sämann-Steenke, Lfg.6. Steffeck-Vydunas, Lfg. 7. Ventzki-von Zychlinski, Historische Kommission für Ost- und Westpreussische Landesforschung, Elwert, 1961 (online) auf books.google.com
- ↑ Witold Taszycki: Onomastica, 1958 (online) auf books.google.com
- ↑ COPERNIC, Nicolas; KÜHNE, Andreas; KIRSCHNER, Stefan, 2004. Die Copernicus-Biographien des 16. bis 18. Jahrhunderts: Texte und Übersetzungen. Svazek IX. Biographia Copernicana. Berlin: Akademie Verlag. (Nicolaus Copernicus Gesamtausgabe). ISBN 978-3-05-003848-3. S. 3.4.
- ↑ Christoph Volkmar: Reform statt Reformation: die Kirchenpolitik Herzog Georgs von Sachsen, 1488-1525. (Spätmittelalter, Humanismus, Reformation ISSN 1865-2840 41) Tübingen: Mohr Siebeck 2008 ISBN 9783161494093, S. 134
- ↑ COPERNIC, Nicolas; KÜHNE, Andreas; KIRSCHNER, Stefan, 2004. Die Copernicus-Biographien des 16. bis 18. Jahrhunderts: Texte und Übersetzungen. Svazek IX. Biographia Copernicana. Berlin: Akademie Verlag. (Nicolaus Copernicus Gesamtausgabe). ISBN 978-3-05-003848-3. S. 10.
- ↑ DIO 3, Santa Maria dell’Anima, Rom, Nr. 69 (Eberhard J. Nikitsch), in: www.inschriften.net, urn:nbn:de:0238-dio003r001k0006901.
- ↑ COPERNIC, Nicolas; KÜHNE, Andreas; KIRSCHNER, Stefan, 2004. Die Copernicus-Biographien des 16. bis 18. Jahrhunderts: Texte und Übersetzungen. Svazek IX. Biographia Copernicana. Berlin: Akademie Verlag. (Nicolaus Copernicus Gesamtausgabe). ISBN 978-3-05-003848-3. S. 198.
- ↑ Wolfgang Prange: Verzeichnis der Domherren. In: Ders.: Bischof und Domkapitel zu Lübeck: Hochstift, Fürstentum und Landesteil 1160-1937, Lübeck: Schmidt-Römhild 2014 ISBN 978-3-7950-5215-7, S. 343 (Nr. 15)
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Christiane Schuchard: Die Rota-Notare aus den Diözesen des deutschen Sprachraums 1471–1527 – Ein biographisches Verzeichnis v: Quellen und Forschungen aus italienischen Archiven und Bibliotheken, svazek 93, číslo 1, s. 104-210 (str. 131)
