Bernard Parker Haigh

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Bernard Parker Haigh
Profesor Bernard Parker Haigh
Profesor Bernard Parker Haigh
Narození 8. července 1884
Edinburgh, Skotsko
Úmrtí 18. ledna 1941 (ve věku 56 let)
Greenwich, Londýn, Anglie
Příčina úmrtí zápal plic
Alma mater University of Glasgow
Pracoviště University of Glasgow, Royal Naval College v Greenwichi
Obor aplikovaná mechanika
Známý díky Haighův prostor, Haighův diagram, Beltramiho-Haighovo kritérium mezního stavu pružnosti
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bernard Parker Haigh, MBE (8. července 1884[1][2]18. ledna 1941[3][4]) byl britský profesor aplikované mechaniky na Royal Naval College v Greenwichi známý pro svoji práci v oboru únavy kovových materiálů, svařování a teorie plasticity.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Bernard Parker Haigh se narodil 8. července 1884 v Edinburghu[2]. Jeho otcem byl inženýr William Rylance Haigh[3]. Haigh studoval na Allan Glen's School v Glasgowě a poté v letech 1901-1904 na University of Glasgow, kde obdržel titul B.Sc. (bakalář věd). Po studiích pracoval Haigh devět let jako strojní inženýr a elektroinženýr doma i v zahraničí, až se v roce 1911[4] či 1912[3] stal asistentem profesora Archibalda Barra na University of Glasgow.

Zařízení pro únavové zkoušky materiálu dle Haighovy konstrukce, které vyráběla skotská firma Bruntons Ltd[5].

V roce 1912 Haigh představil konstrukci svého zařízení pro únavové zkoušky materiálu.[6] Zkušební vzorky byly namáhány střídavým tahem a tlakem, s možností použít předpětí. Cyklické zatížení vzorků bylo vyvozováno pomocí elektromagnetů připojených ke zdroji střídavého napětí, předpětí pomocí pružin. Přístroje Haighovy konstrukce byly používány v řadě laboratoří po celém světě.[4]

Od roku 1913 působil Haigh jako vyučující na Royal Naval College v Greenwichi, avšak titul D.Sc. (doktor věd), který obdržel v roce 1915, získal ještě na University of Glasgow.[1] V roce 1915 Haighovi vyšel článek s výsledky únavových zkoušek s různým středním zatížením.[7] Jejich výsledky Haigh zakreslil do grafu, kde na ose úseček vynášel střední napětí a na ose pořadnic amplitudy napětí, které charakterizovaly zatížení zkušebních vzorků, jež vedlo k lomu součásti po určitém počtu zátěžných cyklů. Tento typ zobrazení se dnes nazývá Haighův diagram a uplatňuje se při posuzování únavové pevnosti konstrukcí.[8]

V lednu roku 1915 se Haigh oženil s Mildred May Coleovou.[9] Měli spolu syna Iana.[4]

Během první světové války Haigh spolupracoval s úřadem Admirality na vývoji paravánu, zařízení na ochranu lodí proti minám. Haigh přispěl k prodloužení životnosti vlečných lan paravánu, u kterých docházelo k únavovým lomům v důsledku nadměrných vibrací způsobených shodou vlastní frekvence kmitání lan a frekvence odtrhávání vírů.[4] V souvislosti s touto prací Haigh zjistil, že životnost ocelových lan se může výrazně zkrátit, pokud jsou při zatěžování vystaveny koroznímu prostředí. Ke stejnému závěru došel při zkoumání únavy u mosazí, jehož výsledky publikoval v roce 1917. Haigh rovněž pozoroval, že vystavení součásti koroznímu prostředí před cyklickým zatěžováním má pouze malý vliv na životnost součásti.[10] V roce 1918 Haigh obdržel za své služby v souvislosti s válkou vyznamenání člena Řádu britského impéria.[11]

Raná verze Haighova-Robertsonova zařízení pro únavové zkoušky drátů[12]

Koncem roku 1919 Haigh představil kritérium pro vznik mezního stavu pružnosti, založené na předpokladu existence limitní hustoty deformační energie. Toto kritérium, dnes známá jako Beltramiho-Haighova hypotéza, publikoval už v roce 1885 Eugenio Beltrami[13], avšak Haigh jeho práci pravděpodobně neznal. Pro zobrazení mezní plochy plasticity, která představuje geometrickou podobu kritéria, Haigh v článku použil trojrozměrný kartézský prostor, jehož souřadnice představovaly hodnoty hlavních napětí. Tento prostor je dnes znám jako Haighův prostor.[14]

V roce 1921 se Haigh stal, po Jamesi Hendersonovi, profesorem aplikované mechaniky na Royal Naval College v Greenwichi. Během následujících let se Haigh dále věnoval studiu únavy materiálu, včetně problematiky koroze a pevnosti svarů, ale zabýval se i svařováním obecně, věnoval se problematice vibrací hřídelů a teorii plasticity.[2][3][4] V roce 1923 například navrhl společně s J. S. Wilsonem provádět testy únavové pevnosti při zatížení, jehož velikost nepřesahuje mez kluzu.[15] Toto omezení se dnes používá při zjednodušené konstrukci Haighova diagramu.[8] Kolem roku 1933 Haigh společně s T.S. Robertsonem také vyvinul zařízení na zkoušení únavové pevnosti drátů.[12][16] Haigh byl rovněž členem řady odborných komisí a společností a častým přispěvatelem do odborných časopisů.[2][3][4] Není však známo, že by byl autorem nějaké knihy.[3]

Na začátku druhé světové války se Haigh podílel na návrhu zařízení pro zneškodňování magnetických min. Přišel s myšlenkou táhnout za párem rovnoběžně plujících minolovek dráty, jimiž by v pulzech procházel elektrický proud. Vybuzené magnetické pole mělo způsobit výbuch min, které by dále neohrožovaly lodní provoz. Jím navržený postup nebyl prakticky realizovatelný, ale jeho upravená verze, navržená Charlesem Frederickem Goodevem, byla úspěšně používána britským námořnictvem od roku 1940.[17][18]

Haigh zemřel 18. ledna 1941 ve věku 56 let na zápal plic.[3]

Publikace[editovat | editovat zdroj]

  • A new machine for alternating load tests (1912)[6]
  • Alternating stress testing machine with record of researches carried out (1915)[19]
  • Report on Alternating Stress Tests of a Sample of Mild Steel received from the British Association Stress Committee (1916)[7]
  • Experiments on the fatigue of brasses (1917)[10]
  • Strain-energy Function and the Elastic-limit (1920)[20][21]
  • Strain-energy Function and the Elastic limit (1922)[22]
  • Stresses in Bridges (1924)[15]
  • Hysteresis in relation to cohesion and fatigue (1928)[23]
  • Electric welding as an integral part of structural design (1939)[24]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b The University of Glasgow Story: Bernard Parker Haigh [online]. Rev. 2015-01-08 [cit. 2015-02-15]. Dostupné online. 
  2. a b c d Obituary. Professor Bernard Parker Haigh, M.B.E., D.Sc.. Journal of the ICE. 1. duben 1941, roč. 16, čís. 6, s. 209-210. Dostupné online. DOI:10.1680/ijoti.1941.13655. 
  3. a b c d e f g Obituary: Bernard Parker Haigh. The Engineer. 31. leden 1941, roč. 171, s. 81-82. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-02-14. 
  4. a b c d e f g MILNE-THOMSON, Louis Melville. Obituaries: Prof. B.P. Haigh, M.B.E.. Nature. 22. únor 1941, roč. 147, čís. 3721, s. 230. Dostupné online. DOI:10.1038/147230a0. 
  5. The Haigh Alternating Stress Testing Machine. The Engineer. London: 29. červenec 1921, roč. 155, s. 116-117. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-02-24. 
  6. a b HAIGH, Bernard Parker. A new machine for alternating load tests. Engineering. London: 22. listopad 1912, roč. 94, s. 721-723. 
  7. a b HAIGH, Bernard Parker. Report on Alternating Stress Tests of a Sample of Mild Steel received from the British Association Stress Committee. Report of the British Association for the Advancement of Science. London: 1916, roč. 85th Meeting (1915), s. 163–170. Dostupné online. 
  8. a b VLK, Miloš. Dynamická pevnost a životnost. 2., přepracované vyd. Brno: Vysoké učení technické v Brně, 1992. 223 s. Dostupné online. ISBN 9788021404274. 
  9. Domestic announcements. South Africa. 16. leden 1915. Dostupné online. 
  10. a b HAIGH, Bernard Parker. Experiments on the fatigue of brasses. Journal of the Institute of Metals. London: 1917, roč. 18, čís. 2, s. 55-77. 
  11. World War 1 at sea: Royal Navy Medals - Awards of the Orders of the British Empire [online]. Rev. 2014-08-08 [cit. 2015-02-15]. Dostupné online. 
  12. a b The Royal Society's Conversazione. The Engineer. London: 26. květen 1933, roč. 155, s. 528. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-02-24. 
  13. BELTRAMI, Eugenio. Sulle condizioni di resistenza dei corpi elastici. Rendiconti, Reale Istituto lombardo di scienze e lettere. Milán: 1885, roč. 18, série 2, s. 704-714. 
  14. JANÍČEK, Přemysl; ONDRÁČEK, Emanuel; VRBKA, Jan. Mechanika těles: Pružnost a pevnost I. 2. vyd. Brno: Vysoké učení technické v Brně, 1992. 287 s. Dostupné online. 
  15. a b WILSON, J. S.; HAIGH, Bernard Parker. Stresses in Bridges. Report of the British Association for the Advancement of Science. London: 1924, roč. 91st Meeting (1923), s. 368-382. Dostupné online. 
  16. A fatigue testing machine for wire. The Engineer. London: 17. srpen 1934, roč. 158, s. 167-168. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-02-24. 
  17. RICHARDSON, Frederick Denys. Charles Frederick Goodeve, 21 February 1904 - 7 April 1980. Biographical Memoirs of Fellows of the Royal Society. London: 1. listopad 1981, roč. 27, s. 307-353. DOI:10.1098/rsbm.1981.0013. 
  18. PAWLE, Gerald. The Wheezers & Dodgers: The Inside Story of Clandestine Weapon Development in World War II. 3. vyd. Barnsley: Seaforth, 2009. 297 s. ISBN 9781848320260. Kapitola The Canoe Lake, s. 17-28. 
  19. HAIGH, Bernard Parker. Alternating stress testing machine with record of researches carried out. Glasgow, 1915. Disertační práce. University of Glasgow. .
  20. HAIGH, Bernard Parker. Strain-energy Function and the Elastic-limit. Report of the British Association for the Advancement of Science. London: 1920, roč. 87th Meeting (1919), s. 486-495. Dostupné online. 
  21. HAIGH, Bernard Parker. Strain-energy Function and the Elastic limit. Engineering. London: 1920, roč. 109, s. 158-160. 
  22. HAIGH, Bernard Parker. Strain-energy Function and the Elastic limit. Report of the British Association for the Advancement of Science. London: 1922, roč. 89th Meeting (1921), s. 324-329. Dostupné online. 
  23. HAIGH, Bernard Parker. Hysteresis in relation to cohesion and fatigue. Transactions of the Faraday Society. 1928, roč. 24, s. 125-137. DOI:10.1039/TF9282400125. 
  24. HAIGH, Bernard Parker. Electric welding as an integral part of structural design. Transactions of the North-East Coast Institution of Engineers and Shipbuilders. 1939, roč. 55, čís. 2, s. 43-82. 

Související články[editovat | editovat zdroj]