BepiColombo
| BepiColombo | |
|---|---|
 | |
| Pojmenováno po | Giuseppe Colombo |
| Start | 20. října 2018 |
| Kosmodrom | Kourou |
| Nosná raketa | Ariane 5 |
| Stav objektu | úspěšně vypuštěn |
| Zánik | Zánik |
| Zánik | ne |
| Provozovatel | ESA, JAXA |
| Výrobce | Evropská unie, Japonsko |
| Druh | planetární sonda |
| Hmotnost | 4 100 kg |
| Parametry dráhy | |
| Apogeum | 1 500 km |
| Perigeum | 480 km |
| Sklon dráhy | 90 ° |
| Oficiální web | Oficiální web |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
BepiColombo je společná mise Evropské vesmírné agentury (ESA) a Japonské vesmírné agentury (JAXA) k planetě Merkur. Součástí mise jsou dva orbitery, sonda na povrch Merkuru (The Mercury Surface Element, MSE) byla zrušena kvůli nedostatku peněz. Start proběhl 20. října 2018 z Kourou pomocí rakety Ariane 5.[1]
Mise[editovat | editovat zdroj]
Mise je složena ze dvou sond: Mercury Planetary Orbiter (MPO) vyrobený ESA a Mercury Magnetospheric Orbiter (MMO) vyrobený JAXA.
Tyto dvě sondy byly společně vyslány k Merkuru raketou Ariane 5 v říjnu 2018. Společně absolvují šest meziplanetárních přeletů, než se dostanou k Merkuru. Využijí slunečního a elektrického pohonu a gravitačního praku Země, Venuše a Merkuru.
Přílet na oběžnou dráhu Merkuru je plánován na 5. prosince 2025, délka hlavní mise bude činit jeden rok s případným prodloužením o další rok. MPO je vybaven sadou jedenácti vědeckých přístrojů poskytnutých různými evropskými zeměmi (kamera ve viditelném spektru, laserový výškoměr a spektrometr v rentgenovém spektru). Rusko poskytne gamma a neutronový spektrometr. Sonda se pokusí zmapovat celý povrch v několika různých vlnových délkách a bude hledat vodní led v kráterech na pólech, které jsou trvale ve slunečním stínu.
Důležité milníky letu sondy:
- 10.04.2020 Manévr u Země - proběhl
- 15.10.2020 Manévr u Venuše 1 - proběhl[2]
- 11.08.2021 Manévr u Venuše 2 - proběhl, jen 33 hodin po průletu sondy Solar Orbiter[2]
- 02.10.2021 Manévr u Merkuru 1
- 23.06.2022 Manévr u Merkuru 2
- 20.06.2023 Manévr u Merkuru 3
- 05.09.2024 Manévr u Merkuru 4
- 02.12.2024 Manévr u Merkuru 5
- 09.01.2025 Manévr u Merkuru 6
- 05.12.2025 Oddělení MMO od MPO
Komponenty[editovat | editovat zdroj]
Pohonná jednotka: Mercury Transfer Module (MTM)[editovat | editovat zdroj]
MTM je umístěn v zadní části celku a slouží k pohonu při přeletu ze Země k Merkuru a k brzdění po příletu. Nenese žádný podstatný vědecký přístroj.
Modul je osazen dvěma pohonnými systémy: elektrický iontový a standardní chemický používající Monomethylhydrazin a oxid dusičitý. Chemický se využije při odletu z nízké oběžné dráhy Země a elektrický během přeletu k cíli. Dvojitý iontový motor QinetiQ T6 zvládne kombinovaný výkon až 290 mN. MTM zásobuje elektřinou obě hibernující družice stejně jako vlastní elektrický pohon.
Mercury Planetary Orbiter (MPO)[editovat | editovat zdroj]
Družice vybudovaná ESA má hmotnost 1 150 kg a jeho boky jsou pokryty solárními články poskytující až 150 W. Na další straně je připojen radiátor o ploše 1,5 m2 pro zajištění regulace teploty. Ten je vždy natočený směrem od Slunce a je chráněn před Infračerveným vyzařováním planety.
Vědecké vybavení[editovat | editovat zdroj]
- BELA — BepiColombo Laser Altimeter, vyvinutý Švýcarskem a Německem
- ISA — Italian Spring Accelerometer, vyvinutý Itálií
- MERMAG — Mercury Magnetometer, vyvinutý Německem a Velkou Británií
- MERTIS-TIS — Mercury Thermal Infrared Spectrometer, vyvinutý Německem
- MGNS — Mercury Gamma ray and Neutron Spectrometer, vyvinutý v Rusku
- MIXS — Mercury Imaging X-ray Spectrometer, vyvinutý Velkou Británií a Finskem
- MORE — Mercury Orbiter Radio science Experiment, vyvinutý Itálií a USA
- PHEBUS — Probing of Hermean Exosphere by Ultraviolet Spectroscopy, vyvinutý Francií a Ruskem
- SERENA — Search for Exosphere Refilling and Emitted Neutral Abundances (analyzátor neutrálních a ionizovaných částic), vyvinutý Itálií, Švédskem, Rakouskem a USA
- SIMBIO-SYS — Spectrometers and Imagers for MPO BepiColombo Integrated Observatory System (stereo kamery s vysokým rozlišením, spektrometr pro viditelné a blízké infračervené světlo), vyvinutý Itálií, Francií a Švýcarskem
- SIXS — Solar Intensity X-ray Spectrometer, vyvinutý Finskem a Velkou Británií
Mercury Magnetospheric Orbiter (MMO)[editovat | editovat zdroj]
Japonská družice se bude zabývat především výzkumem magnetického pole.
Mercury Surface Element (MSE)[editovat | editovat zdroj]
Přistávací pouzdro bylo v roce 2003 zrušeno z rozpočtových důvodů. Ještě před zrušením to byl 44 kg vážící modul s očekávanou výdrží jednoho týdne na povrchu planety.[3]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku BepiColombo na anglické Wikipedii.
- ↑ ŽIVĚ A ČESKY: Evropa a Japonsko letí k Merkuru. Kosmonautix.cz [online]. 2018-10-19 [cit. 2018-10-20]. Dostupné online.
- ↑ a b Venus Flybys - BepiColombo Flyby - Cosmos. www.cosmos.esa.int [online]. [cit. 2021-09-12]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ http://nssdc.gsfc.nasa.gov/nmc/spacecraftDisplay.do?id=BEPICLMBO
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu BepiColombo na Wikimedia Commons
