BepiColombo
BepiColombo | |
---|---|
Start | říjen 2018 |
Kosmodrom | Kourou |
Nosná raketa | Ariane 5 |
Stav objektu | výroba sond |
Zánik | ne |
Provozovatel | ESA, JAXA |
Výrobce | Evropská unie, Japonsko |
Druh | planetární sonda |
Hmotnost | 4 100 kg |
BepiColombo je společná mise Evropské vesmírné agentury (ESA) a Japonské vesmírné agentury (JAXA) k planetě Merkur. Všechny součásti se připravují pro plánovaný start v říjnu 2018, kvůli nedostatku peněz byla zrušena sonda na povrch Merkuru (The Mercury Surface Element, MSE).
Obsah
Mise[editovat | editovat zdroj]
Mise bude složena ze dvou sond: Mercury Planetary Orbiter (MPO) vyrobený ESA a Mercury Magnetospheric Orbiter (MMO) vyrobený JAXA.
Tyto dvě sondy budou společně vyslány k Merkuru raketou Ariane 5 v říjnu 2018. Společně absolvují šest meziplanetárních přeletů, než se dostanou k Merkuru. Využijí slunečního a elektrického pohonu a gravitačního praku Země, Venuše a Merkuru.
Přílet na oběžnou dráhu Merkuru je plánován na 5. prosince 2025, délka hlavní mise bude činit jeden rok s případným prodloužením o další rok. MPO bude vybaven sadou jedenácti vědeckých nástrojů poskytnutých různými evropskými zeměmi (kamera ve viditelném spektru, laserový výškoměr a spektrometr v rentgenovém spektru). Rusko poskytne gamma a neutronový spektrometr. Sonda se pokusí zmapovat celý povrch v několika různých vlnových délkách a bude hledat vodní led v kráterech na pólech, které jsou trvale ve slunečním stínu.
Komponenty[editovat | editovat zdroj]
Pohonná jednotka: Mercury Transfer Module (MTM)[editovat | editovat zdroj]
MTM je umístěn v zadní části celku a slouží k pohonu při přeletu ze Země k Merkuru a k brždění po příletu. Nenese žádný podstatný vědecký přístroj.
Modul je osazen dvěma pohonnými systémy: elektrický iontový a standardní chemický používající Monomethylhydrazin a oxid dusičitý. Chemický se využije při odletu z nízké oběžné dráhy Země a elektrický během přeletu k cíli. Dvojitý iontový motor QinetiQ T6 zvládne kombinovaný výkon až 290 mN. MTM zásobuje elektřinou obě hibernující družice stejně jako vlastní elektrický pohon.
Mercury Planetary Orbiter (MPO)[editovat | editovat zdroj]
Družice vybudovaná ESA bude mít hmotnost 1 150 kg a jeho boky budou pokryty solárními články poskytující až 150 W. Na další straně se přimontuje radiátor o ploše 1,5 m2 pro zajištění regulace teploty. Ten je vždy natočený směrem od Slunce a je chráněn před Infračerveným vyzařováním planety.
Vědecké vybavení[editovat | editovat zdroj]
- BELA — BepiColombo Laser Altimeter, vyvinutý Švýcarskem a Německem
- ISA — Italian Spring Accelerometer, vyvinutý Itálií
- MERMAG — Mercury Magnetometer, vyvinutý Německem a Velkou Británií
- MERTIS-TIS — Mercury Thermal Infrared Spectrometer, vyvinutý Německem
- MGNS — Mercury Gamma ray and Neutron Spectrometer, vyvinutý v Rusku
- MIXS — Mercury Imaging X-ray Spectrometer, vyvinutý Velkou Británií a Finskem
- MORE — Mercury Orbiter Radio science Experiment, vyvinutý Itálií a USA
- PHEBUS — Probing of Hermean Exosphere by Ultraviolet Spectroscopy, vyvinutý Francií a Ruskem
- SERENA — Search for Exosphere Refilling and Emitted Neutral Abundances (analyzátor neutrálních a ionizovaných částic), vyvinutý Itálií, Švédskem, Rakouskem a USA
- SIMBIO-SYS — Spectrometers and Imagers for MPO BepiColombo Integrated Observatory System (stereo kamery s vysokým rozlišením, spektrometr pro viditelné a blízké infračervené světlo), vyvinutý Itálií, Francií a Švýcarskem
- SIXS — Solar Intensity X-ray Spectrometer, vyvinutý Finskem a Velkou Británií
Mercury Magnetospheric Orbiter (MMO)[editovat | editovat zdroj]
Japonská družice se bude zabývat především výzkumem magnetického pole.
Mercury Surface Element (MSE)[editovat | editovat zdroj]
Přistávací pouzdro bylo v roce 2003 zrušeno z rozpočtových důvodů. Ještě před zrušením to byl 44 kg vážící modul s očekávanou výdrží jednoho týdne.[1]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku BepiColombo na anglické Wikipedii.