Batula
| Batula | |
|---|---|
| Narození | 14. století Mongolsko |
| Úmrtí | 1416 Mongolsko |
| Povolání | politik a náčelník |
| Nábož. vyznání | tengrismus |
| Choť | Samur[1] |
| Děti | Togon-tajši[1] |
| Rodiče | Kúkaj-taju[1] |
| Rod | Choros |
| Příbuzní | Esen-tajši (vnuk) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Batula, či Batula-čingsang, známý též jako Mahmúd († 1416), byl ojratský státník a vojevůdce. Koncem 14. století stanul v čele nejsilnější skupiny Ojratů a poté měl významnou roli v boji o moc nad Mongolskem mezi Ojraty a východními Mongoly.
Život[editovat | editovat zdroj]
Batula, jinak též Batula-čingsang, nebo Mahmúd, byl starší syn ojratského náčelníka Kúkaj-taju. Mongolský chán Elbag (vládl 1392–1399, potomek Arik-buky) udělil Mahmúdovi vysoký titul čingsang (hlavní ministr) a dal mu svou dceru Samur. Po smrti otce Mahmúd s bratrem Ugeči Kasagou převzali vládu nad otcovými lidmi.
Ojrati byli v té době rozděleni na tři skupiny, přičemž Batulova – nejsilnější – skupina kočovala ve stepích severně a severozápadně od Ta-tchungu.[2]
Zanedlouho se Ojrati dostali s Elbegem do konfliktu, důvody prameny udávají různé, a roku 1399 (nebo 1401) Batula a jeho bratr chána zabili.[3] Poté vládli fakticky nezávisle na Elbegovu nástupci a bratru Gün Temürovi, kterého roku 1402 v dalším kole bojů také porazili a zabili.
Chánem se poté stal Orug Temür-chán, potomek Ögödeje, dosazený na trůn východomongolským náčelníkem Arughtajem, který ovládl východní Mongolsko.[4] Orug Temür-chán udělil Arughtajovi titul čingsang, ale roku 1408 se Arughtaj postavil proti chánovi, porazil ho a zabil. Novým chánem Arughtaj jmenoval svého spojence Bunjaširiho,[4] Arik-bukova potomka.
Čínská říše Ming, která byla začátkem 15. století v napjatých vztazích s východními Mongoly, se snažila navázat vztahy s Ojraty a od roku 1403 k nim vysílala poselstva. Batula reagoval souhlasně až roku 1408, kdy vyslal do Pekingu své zástupce s tributem. Mingský císař Jung-le mu oplátkou udělil titul knížete Šun-ning (順寧王, Věrný a mírumilovný kníže), analogické tituly dostali vůdci ostatních dvou ojratských skupin.[5]
Ojraté vedení Batulou pak roku 1409 vytáhli proti východním Mongolům, porazili je v bitvě a zatlačili je za řeku Kerulen. Mingský císař Jung-le využil příležitost a téhož roku vyslal armádu proti východním Mongolům, kterou však Arughtaj u Kerulenu rozdrtil. Následující rok proti Mongolům vytáhl osobně císař a ve dvou bitvách je rozbil. Arughtaj se poté podrobil a souhlasil s placením tributu.
Oslabení východních Mongolů využil Batula, zaútočil na ně, u Kerulenu rozprášil jejich vojsko a roku 1412 zajal a zabil chána Bunjaširiho. Na trůn poté dosadil jiného Arik-bukova potomka, Delbega, jehož moc však byla dosti omezená Batulovým vlivem.[5] Téhož roku 1412 žádal na říši Ming odměnu za porážku východních Mongolů a zbraně pro další boj s Arughtajem. Jeho poslům se v Pekingu dostalo darů, mingská vláda se však rozhodla podpořit Arughtaje. Batula proto sebral vojsko k útoku na Čínu a vyhlásil záměr podřídit si Mongoly v Kan-su a Ning-sia (podléhající mingské vládě). Po selhání jednání s Mingy, které proběhlo počátkem roku 1413, Batula vytáhl v čele třicetitisícové armády ke Kerulenu,[5] a vyhnal Arughtaje z Mongolska do Číny.
Ojrati začali provádět nájezdy na mingské pohraničí.[6] Jung-le reagoval v létě 1414 tažením do Mongolska. S Ojraty se jeho armáda střetla mezi horními toky Túlu a Orchonu. V bitvě měly obě strany těžké ztráty, Ojrati ustoupili podél Túlu, Mingové je však nebyli schopni pronásledovat a stáhli se do Číny.[5]
Následující rok Batula požádal o obnovení přátelských vztahů s mingskou Čínou,[5][6] císař Jung-le posly a tribut přijal, zůstal však opatrný a dbal na posilování pohraniční obrany,[5] Arughtaj však využil oslabení Ojratů a na přelomu let 1415/1416 na ně zaútočil, porazil je a zabil Delbega i Batulu.[7]
Batulovo postavení v čele Ojratů zdědil jeho syn Togon-tajši († 1439).
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c Buyandelger: 15 š'-ťi čung-jie čchien te pej jüan kche chan š'-si ťi čeng-ťü. In: Studia Historica Mongolica. 2000.
- ↑ GOODRICH, L. Carington; FANG, Chaoying, a kol. Dictionary of Ming Biography, 1368-1644, Volume II. New York: Columbia University Press, 1976. xxi + 1022 s. ISBN 023103833X, ISBN 978-0231038331. S. 1035–1036. (anglicky) [dále jen Goodrich].
- ↑ MAY, Timothy, a kol. The Mongol Empire: A Historical Encyclopedia [2 volumes]: A Historical Encyclopedia. Santa Barbara, California: ABC-CLIO, 2016. 650 s. ISBN 161069340X, ISBN 9781610693400. S. 232. (anglicky) [Dále jen May].
- ↑ a b May, s. 27.
- ↑ a b c d e f Goodrich, s. 1036.
- ↑ a b THEOBALD, Ulrich. Chinaknowledge - a universal guide for China studies [online]. Tuebingen: 2000-2016, rev. 2012-8-17 [cit. 2016-12-19]. Kapitola Chinese History - Oirats 厄魯特. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Goodrich, s. 1037.