Bažina (Velká francouzská revoluce)
Bažina (francouzsky Le Marais) bylo označení pro jedno z politických uskupení v době Velké francouzské revoluce. Jednalo se o umírněné křídlo revolucionářů v Národním konventu. V počátcích mělo zhruba 400 poslanců, tedy více, než měla konkurenční Hora. Camille Desmoulins nazýval tuto skupinu poslanců též Stranou flegmatiků. Hlavními představiteli byli tzv. girondisté.
Název
[editovat | editovat zdroj]Označení klubu pocházelo z umístění poslaneckých křesel v Národním konventu. Členové skupiny sedávali na křeslech umístěných v dolní části auditoria, a proto se zpočátku jejich uskupení označovalo jako Plaine (Rovina). Později byli označováni za Bažinu. Tento výraz se poprvé objevil v novinách L'Ami du peuple. Naopak jejich politická konkurence obsazovala výše položená sedadla, a proto se pro ni vžilo označení Hora.
Marais se skládala ze skupin měšťanů, kteří zastávali liberální a republikánský postoj. Všichni byli spojeni událostmi roku 1789, Revoluci vnímali jako své dílo a usilovali o jednotu všech republikánů.
Členové
[editovat | editovat zdroj]K významným členům patřili Henri Grégoire, Emmanuel Joseph Sieyès, Boissy d'Anglas nebo Jean-Jacques Régis de Cambacérès. Jiní v roce 1793 přešli do tábora Hory, jako např. Bertrand Barère de Vieuzac, Georges Couthon, Pierre Joseph Cambon či Lazare Carnot. Mnozí z nich však při thermidorském převratu vystupovali jako odpůrci Maximiliena Robespierra.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Marais (Französische Revolution) na německé Wikipedii.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Kol. autorů, Dějiny Francie, kapitola XII. Velká francouzská buržoazní revoluce. Konvent Girondy, Praha 1988, s. 318–322
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- (francouzsky) Michel Biard, Entre Gironde et Montagne. Les positions de la Plaine au sein de la Convention nationale au printemps 1793, in Revue historique, č. 631, Presses universitaires de France, 2004, s. 555–576