Axel Heibergův ostrov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Axel Heibergův ostrov
(anglicky) Axel Heiberg Island
(francouzsky) Île Axel Heiberg

Mapa Axel Heibergova ostrova
Axel Heiberg Island.svg
Poloha Axel Heibergova ostrova
Lokalizace Kanadské arktické souostroví
Stát KanadaKanada Kanada
Topografie
Rozloha 43 178 km²
Zeměpisné souřadnice
Délka 371 km
Šířka 246 km
Nejvyšší vrchol Outlook Peak  (2140 m n. m.)
Osídlení
Počet obyvatel neobydlen (2013)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Axel Heibergův ostrov (anglicky Axel Heiberg Island, francouzsky Île Axel Heiberg) se nachází v nejmladším a největším teritoriu KanadyNunavutu, na severovýchodě Kanadského arktického souostroví, v nejsevernější oblasti Severní Ameriky.

Poloha[editovat | editovat zdroj]

Axel Heibergův ostrov, rozlohou 32. největší ostrov na světě, je ostrovem Severního ledového oceánu. Leží v blízkosti Ellesmerova ostrova který je svou odvrácenou stranou ne příliš vzdálen od severozápadního pobřeží Grónska. Při bližší specifikaci polohy je zařazován do skupiny Sverdrupových ostrovů které jsou součásti souostroví Ostrovy královny Alžběty.

Je podlouhlého tvaru, orientován je severojižně. Jeho výměra je 43 178 km², na délku měří 371 km a na šířku 246 km. Délka jeho pobřeží čítá okolo 2700 km a je zbrázděného asi 15 fjordy a 5 zálivy, většinou s ústím řek odvádějících vodu z tajících ledovců.[1][2][3][4]

Situace[editovat | editovat zdroj]

Ostrov objevil a prozkoumal v roce 1900 námořník a polární výzkumník Otto Sverdrup. Povrch ostrova je převážně skalnatý a hornatý, poledníkovým směrem vedené pohoří princezny Margarety (Princess Margaret Mountain) dosahuje výšek přes 2000 m n. m.; nejvyšším bodem ostrova je hora Outlook Peak. Horský hřbet spadá strmě k západnímu břehu ostrova, východní část pohoří je naopak mírně svažitá s plošinami. Pohoří je pokryto ledovci a ledovcovými poli které zabírají zhruba třetinu plochy ostrova. Pod některými jsou hluboká jezera naplňována vodou z tajícího ledu. Klima je na ostrově tvrdé, v zimním období zde dosahují mrazy až – 40 °C, je to však jedno z nejsušších míst na celém vysokém severu.[1][2][5]

Lidé[editovat | editovat zdroj]

I když existují náznaky obydlení ostrova Inuity v dobách dávno minulých, v novodobých dějinách ostrov obydlen není.

V roce 1960 byla na ostrově založena, asi 8 km od pobřeží, (79°26' N a 90°46' W) sezónní výzkumná stanice McGill Arctic Research Station pro 8 až 12 vědců, kteří se zabývají převážně glaciologii, klimatologii, hydrologii, geologii, limnologii i mikrobiologii. Součásti stanice je i celoroční automatizována meteorologická stanice.[2][6]

Rarity[editovat | editovat zdroj]

Mumifikovaný pozůstatek metasekvoje

Na ostrově byly nalezeny zbytky zachovaného dřeva prapradávných stromů (pařezů a kořenů) které na ostrově rostly v období středního eocénu (před asi 45 milióny let). Stromy, podobné současné metasekvoji, byly vysoké až 30 m a měly v průměru okolo 1 m. Dřevo nebylo mineralizováno, ale studeným podnebím mumifikováno a teprve nedávno bylo vystaveno erozi.[1]

Je tam unikátní vodní pramen Lost Hammer s tak slanou vodou (až 23 %), že nezamrzá ani v průběhu zimy a není přitom spojen se žádným sopečným zdrojem tepla. Ve vodě, bez volného kyslíku ale prostoupené z podzemí vyvěrajícím metanem, žijí anaerobní organismy které metan neprodukují, ale naopak se jim živí.[2][7]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c Axel Heiberg Island [online]. The Canadian Encyclopedia, CA, [cit. 2013-01-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c d Axel Heiberg Island [online]. Canada's Polar Environments, CA, [cit. 2013-01-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. CALDER, Joshua. Islands of Canada: Axel Heiberg, Nunavut [online]. Joshua Calder, WorldIslandInfo.com, [cit. 2013-01-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ISLANDS Web Site: Axel Heiberg [online]. United Nations Environment Programme, Geneva, CH, rev. 18.02.1998, [cit. 2013-01-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Peaklist: Outlook Peak [online]. Website for the mountains of the world, [cit. 2013-01-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. McGill Arctic Research Station [online]. McGill University, Montreal, CA, [cit. 2013-01-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Methane Eaters at Lost Hammer [online]. Astrobiology Magazine, [cit. 2013-01-04]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]