Apoštolský vikariát Severní Arábie
| Apoštolský vikariát Severní Arábie Vicariatus Apostolicus Arabiæ Settentrionale | |
|---|---|
 Erb apoštolského vikariátu Severní Arábie | |
| Základní informace | |
| Sídlo | Kuvajt,  Kuvajt  Bahrajn  Katar  Saúdská Arábie |
| Zřízena | 29. června 1953 |
| Biskup | Aldo Berardi, O.S.S.T. |
| Církevní provincie | podřízen Svatému stolci |
| Statistické údaje | |
| Počet farností | 7 |
| Rozloha | 17 900 km² |
| Počet obyvatel | 3 000 000 (rok 2010) |
| z toho katolíků | 300 000 (10 %) |
| Další informace | |
| Zeměpisné souřadnice | 29°21′49,32″ s. š., 47°57′36,36″ v. d. |
| Web | http://www.avona.org |
 | |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Apoštolský vikariát Severní Arábie je vikariát římskokatolické církve, nacházející se v Kuvajtu.
Území[editovat | editovat zdroj]
Apoštolský vikariát rozšiřuje svou jurisdikci nad katolickými věřícími na Arabském poloostrově: v Kuvajtu, Saúdské Arábii, Kataru a Bahrajnu.
Sídlem vikariátu je město Kuvajt, kde se nachází hlavní chrám vikariátu katedrála Svaté rodiny.
Rozděluje se do 7 farností: čtyři v Kuvajtu, dvě v Bahrajnu a jedna v Kataru. K roku 2010 měl 300 000 věřících, 6 diecézních kněží, 11 řeholních kněží, 1 stálého jáhna, 11 řeholníků a 12 řeholnic.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Dne 29. června 1953 byla bulou Quemadmodum dispensator papeže Pia XII. vytvořena apoštolská prefektura Kuvajt, a to získáním části území apoštolského vikariátu Arábie.
Dne 2. prosince 1954 byla prefektura bulou Quandoquidem Christi papeže Pia XII. povýšena na apoštolský vikariát.
Dne 27. ledna 1957 byl položen základní kámen katedrály a vysvěcena byla 16. března 1961.
Roku 1973 byla založena farnost v byzantském ritu.
Dne 31. května 2011 byla vikariátu rozšířena jurisdikce nad Saúdskou Arábií, Katarem a Bahrajnem, která byla předmětem vikariátu Arábie a dekretem Bonum animarum Kongregace pro evangelizaci národů byl přejmenován na Apoštolský vikariát Severní Arábie.
Erb[editovat | editovat zdroj]
Erb přijal apoštolský vikariát na jaře roku 2016. Autorem erbu je slovenský heraldik Marek Sobola.[1] Blason erbu: stříbrným průběžným kapitálovým písmenem "M" dělený štít na pět barevných poli: od horního okraje zelené, červené a zelené, od dolního okraje fialové a černé. Nad štítem zlatá mitra se zlatými, červeně podšitými fanony, za štítem zlaté insignie - vpravo procesní kříž, vlevo berla. Vysvětlení erbu: barevností erb vychází z vlajek států, jejichž území vikariát spravuje. Bahrajn symbolizuje červená, Kuvajt černá, Katar fialová a Saúdskou Arábii zelená. Písmeno "M" je také mluvící symbol Panny Marie, protože Panna Maria Arabská (Our Lady of Arabia) je patronkou celého vikariátu a bude jí zasvěcena i nová katedrála, která se bude stavět v bahrajnské obci Avali a bude největší katedrálou vikariátu.[2]
Seznam biskupů[editovat | editovat zdroj]
- Teofano Ubaldo Stella, O.C.D. (1953–1966)
- Victor León Esteban San Miguel y Erce, O.C.D. (1966–1976) (apoštolský administrátor)
- Victor León Esteban San Miguel y Erce, O.C.D. (1976–1981)
- Francis George Adeodatus Micallef, O.C.D. (1981–2005)
- Camillo Ballin, M.C.C.J. (2005–2020)
- Paul Hinder, O.F.M.Cap. (2020–2023) (apoštolský administrátor)
- Aldo Berardi, O.S.S.T. (od 2023[3])
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ SOBOLA, Marek. Církevní heraldika. HISTORY revue. 14. 11. 2016, čís. 12/2016, s. 27.
- ↑ Welcome to the Cathedral of Our Lady of Arabia, Bahrain. www.bahraincathedral.org [online]. [cit. 2016-12-22]. Dostupné online.
- ↑ Padre Aldo Berardi nuovo vicario apostolico dell'Arabia del Nord, tisková zpráva na Vatican News, 28. 1. 2023
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Vicariato apostolico dell'Arabia settentrionale na italské Wikipedii.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Apoštolský vikariát Severní Arábie na Wikimedia Commons - (anglicky) GCatholic
- (anglicky) Catholic hierarchy
- (anglicky) Oficiální web vikariátu
- (latinsky) Quemadmodum dispensator
- (latinsky) Quandoquidem Christi
- (latinsky) Bonum animarum Archivováno 3. 2. 2020 na Wayback Machine.
