Antonio Sartorio

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Antonio Sartorio
Libreto opery Giulio Cesare in Egitto
Libreto opery Giulio Cesare in Egitto
Narození 1630
Benátky
Úmrtí 30. prosince 1680 (ve věku 49–50 let)
Benátky
Povolání hudební skladatel
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Antonio Sartorio (okolo 1620? Benátky30. prosince 1681 tamtéž) byl italský barokní hudební skladatel.

Život[editovat | editovat zdroj]

Antonio Sartorio byl bratrem skladatele a varhaníka Gaspara Sartoria a architekta Girolama Sartoria. Kromě údaje o narození je první další informací o Sartoriově životě až premiéra opery Gl'amori infruttuosi di Pirro, v divadle Teatro di San Giovanni Grisostomo v Benátkách 4. ledna 1661. Další známá opera, Seleuco, byla uvedena až o pět let později v Teatro San Luca.

V roce 1665 se stal kapelníkem vévody Johanna Friedricha Brunšvicko-Lüneburského na zámku Herrenhausen v blízkosti Hannoveru. Měl tam k dispozici šest instrumentalistů a sedm až osm zpěváků, vesměs italského původu. Pro tento soubor komponoval zejména chrámovou hudbu, mše, žalmy a kantáty. V Hannoveru působil až do roku 1675. Na zimu se zpravidla vracel do Benátek, aby uvedl na scénu své opery a najal hudebníky pro hannoverský dvůr. Z Hannoveru odešel v dubnu 1675. Od vévody obdržel na rozloučenou zvláštní odměnu 50 tolarů a zlatý řetěz. Dále se však na rukopisech svých oper podepisoval jako Friedrichův dvorní skladatel.

Po návratu z Hannoveru se usadil v Benátkách a stal se kapelníkem (maestro di cappela) v bazilice sv. Marka. Komponoval skladby pro chrámové potřeby i několik dalších oper, které byly s úspěchem uváděny převážně v divadle Teatro S. Salvatore. Ke konci roku 1680 začal s kompozicí opery La Flora, ale zemřel dříve než jí stačil dokončit. Dokončení se ujal Marc’Antonio Ziani. Opera byla uvedena jako první v karnevalové sezóně 1681 v divadle Teatro Sant' Angelo. Sartoriovým nástupcem na kůru baziliky sv. Marka se stal Giovanni Legrenzi.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Opery[editovat | editovat zdroj]

  • Gl'amori infruttuosi di Pirro (libreto Aurelio Aureli, dramma per musica , 1661, Benátky, Teatro dei SS. Giovanni e Paolo)
  • Seleuco (libreto Nicolò Minato, dramma per musica, 1666 Benátky, Teatro S. Salvatore)
  • La prosperità d'Elio Seiano (libreto Nicolò Minato, dramma per musica, 1667 Benátky, Teatro S. Salvatore)
  • La caduta d'Elio Seiano (libreto Nicolò Minato, dramma per musica, 1667 Benátky, Teatro S. Salvatore)
  • L'Ermengarda regina de' longobardi (libreto Pietro Dolfin, dramma per musica, 1669 Benátky, Teatro SS. Giovanni e Paolo)
  • L'Adelaide (libreto Pietro Dolfin, dramma per musica, 1672 Benátky, Teatro S. Salvatore)
  • L'Orfeo (libreto Aurelio Aureli, dramma per musica, 1672, Benátky, Teatro S. Salvatore
  • Massenzio (libreto Gian Francesco Bussani, dramma per musica, 1673 Benátky, Teatro S. Salvatore)
  • Giulio Cesare in Egitto (libreto Gian Francesco Bussani, dramma per musica, 1676 Benátky, Teatro S. Salvatore)
  • Antonino e Pompejano (libreto Gian Francesco Bussani, dramma per musica, 1677 Benátky, Teatro S. Salvatore)
  • L'Anacreonte tiranno (libreto Gian Francesco Bussani, dramma per musica, 1677 Benátky, Teatro S. Salvatore)
  • Ercole sul Termodonte (libreto Gian Francesco Bussani, dramma per musica, 1678 Benátky, Teatro S. Salvatore)
  • Due tiranni al soglio (libreto Matteo Noris, dramma per musica, 1679 Benátky, Teatro S. Salvatore)
  • La Flora (libreto Novello Bonis, ,dokončil Marc’Antonio Ziani, melodrama, 1681, Benátky, Teatro Sant' Angelo)
  • Alcina (nedokončeno, ztraceno)

Jiné skladby[editovat | editovat zdroj]

  • Salmi a 8 voci a due chori ma accomodati all'uso della Serenissima Capella Ducale di San Marco (Benátky, 1680)
  • Ad tantum triumphum in Motetti Sagri à voce sola con instrumenti (1695)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]