Antonio Salandra

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Antonio Salandra
Antonio Salandra.png
Rodné jméno Antonio Salandra
Narození 13. srpna 1853
Troia
Úmrtí 9. prosince 1931 (ve věku 78 let)
Řím
Místo pohřbení Apulie
Alma mater Neapolská univerzita Fridricha II.
Zaměstnavatel Univerzita La Sapienza
Ocenění Řád zvěstování
Řád sv. Mauricia a sv. Lazara
Řád italské koruny
Politická strana Historické právo
Funkce member of the Chamber of Deputies of the Kingdom of Italy (1886–1890)
member of the Chamber of Deputies of the Kingdom of Italy (1890–1892)
member of the Chamber of Deputies of the Kingdom of Italy (1892–1895)
member of the Chamber of Deputies of the Kingdom of Italy (1895–1897)
member of the Chamber of Deputies of the Kingdom of Italy (1897–1900)
… více na Wikidatech
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Antonio Salandra (13. srpna 1853 – 9. prosince 1931) byl italský právník a politik, v letech 1891 až 1916 člen řady italských vlád a premiér své země od 21. března 1914 do 18. června 1916.

Salandra pocházel ze statkářské rodiny, vystudoval práva a od roku 1879 vyučoval na univerzitě v Římě, kde se stal profesorem a několikrát i děkanem právnické fakulty. Do vysoké politiky vstoupil roku 1886, kdy se stal poslancem, a mandát si udržel nepřetržitě až do roku 1928. V zahraniční politice zastával expanzionismus, ve vnitřní politice byl konzervativní. Dlouho patřil ke konzervativní frakci parlamentu, roku 1919 přešel k liberálům, roku 1921 k liberálním demokratům a roku 1922 podpořil nástup Mussoliniho k moci, i když od roku 1926 byl vůči „Duceho“ politice stále kritičtější.

V první světové válce si Itálie pod Salandrovým vedením zprvu udržovala neutralitu a zvažovala nabídky od obou válčících stran. Na jaře 1915 se pak přiklonila v Londýnském paktu na stranu Dohody za slib územních zisků zejména na úkor Rakouska-Uherska. Když se očekávané rychlé vítězství neuskutečnilo a Rakousko dokázalo italskému postupu vzdorovat, byla Salandrova vláda pro rostoucí nespokojenost obyvatelstva donucena k demisi.