Anorganické kyseliny

Anorganické kyseliny (také minerální kyseliny) jsou kyseliny odvozené od jedné nebo více anorganických sloučenin. Všechny tyto kyseliny uvolňují vodíkové kationty a ve vodných roztocích tvoří konjugované báze.

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

K běžně používaným minerálním kyselinám patří kyselina sírová, chlorovodíková a dusičná. Minerální kyseliny mohou být velmi silné (superkyseliny, například kyselina chloristá) i slabé (například kyselina boritá). Jsou většinou velmi dobře rozpustné ve vodě a nerozpustné v organických rozpouštědlech.

Anorganické kyseliny se používají v mnoha oblastech chemického průmyslu jako výchozí suroviny pro výrobu dalších látek, organických i anorganických. Velká množství těchto kyselin – hlavně kyseliny sírové, dusičné a chlorovodíkové – se pro komerční použití vyrábějí ve velkých továrnách.

U anorganických kyselin se také často využívá jejich žíravost, například zředěný roztok kyseliny chlorovodíkové se používá na odstranění usazenin z vnitřku ohřívačů vody, přičemž jsou učiněna opatření, aby kyselina nepoškodila ohřívač. Tento proces se nazývá odvápnění.