André Antoine

André Antoine
Narození	31. ledna 1858 Limoges
Úmrtí	19. října 1943 (ve věku 85 let) Le Pouliguen
Alma mater	Condorcetovo lyceum
Povolání	herec, divadelní režisér, filmový režisér, divadelní herec, divadelní kritik a režisér
Ocenění	Řád čestné legie
Děti	André-Paul Antoine
Příbuzní	Jacques Antoine (vnuk)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

André Antoine (31. ledna 1858, Limoges – 23. října 1943, Le Pouliguen) byl francouzský herec, režisér a divadelník, zakladatel průkopnických scén Théâtre Libre a Théâtre Antoine, které prosazovaly nový druh hereckého projevu, tzv. naturalismus, úzce spjatý s jeho literárním protějškem.

Původně byl úředníkem pařížské plynové společnosti. Théâtre Libre založil v Paříži v roce 1887, aby mohl inscenovat dramatizaci románu Émila Zoly, kterou s ním předtím odmítl nastudovat soubor divadla Archer. Šlo o jedno z prvních "dílenských divadel", kde se uváděly nekomerční a experimentální hry, často odmítnuté v jiných divadlech. Během sedmi let, do roku 1894, Théâtre Libre uvedlo 111 her. Mělo obrovský vliv na francouzskou kulturu i na podobné společnosti jinde v Evropě, jako je Independent Theatre Society v Londýně nebo Freie Bühne v Berlíně. Antoine se postavil proti tradičnímu herectví Pařížské konzervatoře a zaměřil se na naturalističtější styl hraní. Často najímal neškolené herce a neherce, protože věřil, že profesionální herci jeho doby nedokáží realisticky zobrazit skutečné lidi. Antoine zastával naturalistické stanovisko, že lidé jsou produkty svého prostředí a snažil se, aby herci tuto skutečnost pochopili. Diskuse o těchto teoretických otázkách byly běžnou součástí zkoušek. Zahájil též úvahy o zrušení "čtvrté stěny", avšak v tomto ohledu zůstal nakonec spíše věrný tradici a jeho herci tak nikdy nehráli například zády k publiku, jak bylo u avantgardistů obvyklé později.

V roce 1894 byl Antoine nucen divadlo opustit kvůli finančnímu neúspěchu, ale pokračoval ve stejné linii v Théâtre Antoine, až do jeho zániku o deset let později. Později spolupracoval s divadlem Odéon, které opustil těžce zadlužený roku 1914. V letech 1915 až 1922 režíroval několik filmů pro společnost Pierra Decourcella. Některé své naturalistické metody z divadla se pokusil přenést na plátno. Jeho snímky (Korsičtí bratři, Viník, Dělníci moře, Země, Dívka z Arles) byly doceněny až ve druhé polovině 20. století, zejména neorealisty.

V roce 1919 též zahájil svou kariéru divadelního a filmového kritika. Dvacet let vycházely jeho komentáře a recenze v tiskovinách L'Information, Le Journal, Comœdia a Le Monde illustré.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku André Antoine na anglické Wikipedii.