Amygdala

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Poloha amygdaly v mozku.

Amygdala (lat.: corpus amygdaloideum) je párová mozková struktura obratlovců (včetně člověka), umístěna ve střední části spánkového laloku a jako součást Papezova emočního okruhu je propojena hojnými drahami do ostatních částí limbického systému a do mozkové kůry. Amygdala hraje hlavní roli ve formování a uchování paměťových stop spojených s emočními prožitky s emocionálním zabarvením. Významně ovlivňuje chování při strachu, radosti.[1]

Stavba a umístění[editovat | editovat zdroj]

Amygdala je tvořena skupinou jader s bohatými vnitřními spoji a zároveň je propojená s okolní mozkovou tkání hojnými vstupními a výstupními drahami. Je umístěna ve střední části spánkového laloku mozku. Hlavní část amygdaly se dělí na:

  1. Kortikomediální jádro dostává přímé informace z čichových receptorů a je napojeno na hypotalamus a přední mozek. Tato část amygdaly tak dokáže ovlivnit sexuální chování jedince v závislosti na pachových signálech.[1]
  2. Bazolaterální jádro, je spojeno s temenními a spánkovými asociačními oblastmi mozkové kůry. Tato část amygdaly určuje emoční význam informací a přiřazuje k nim emoční náboj.[1]
  3. Centrální jádro má spoje s asociačními oblastmi mozkové kůry a centrem chuti. Její výstupní dráhy směřují hlavně do center řízení autonomních funkcí v mozkovém kmeni.[1]
Schéma propojení amygdalárních jader.

Funkce[editovat | editovat zdroj]

U vyšších obratlovců, včetně člověka, amygdala hraje hlavní roli při vytváření a ukládání vzpomínek spojených s emocionálními událostmi. Rozpoznávání a reakce na podněty spojené hlavně s nepříjemnou událostí jsou velmi pohotové a předbíhají reakce rozumové.[1] Centrální jádra se podílejí na vzniku reakce strachu, jako je strnutí (nehybnost), tachykardie (rychlý srdeční tep), zvýšené dýchání, sevření žaludku a vylučování stresových hormonů. Poškození amygdaly naruší získání či vybavení Pavlovova reflexu i ostatních forem klasických reflexů či emocionálních reakcí. Amygdala je rovněž zapojena do appetitivního (pozitivního) reflexu.[1][2]

Neuropsychologický význam amygdaly[editovat | editovat zdroj]

Funkce amygdaly byla poprvé odhalena již v roce 1888 výzkumem provedeným na primátech, postižených lézí spánkové oblasti mozkové kůry.[3] Tento výzkum odhalil významný vliv těchto oblastí na sociální a emocionální chování jedince. Heinrich Klüver a Paul Bucy, kteří později tento výzkum rozšířili, stejným pozorováním poukázali na to, že velké léze na předním temporálním laloku vyvolají změnu v chování, přehnanou reakci na všechny objekty, hypoemocionalitu, ztrátu strachu, ztrátu sociálního postavení, společenskou izolaci, hypersexualitu a hyperoralitu. Některé opice prokázaly také neschopnost rozpoznávat známé objekty a to živé i neživé. Vykazovaly ztrátu strachu vůči experimentátorům. Tato porucha chování byla později pojmenována Klüver-Bucy syndromem.[4] Pozdější studie, již konkrétně zaměřené na amygdalu ukázaly, jak obtížné je vymapovat konkrétní oblasti a přiřadit jim patřičné symptomy. Opičí matky s poškozenou amygdalou vykazovaly snížené mateřské chování vůči svým dětem. Často je fyzicky zneužívaly nebo zanedbávaly.[5] Až roce 1981 vědci zjistili, že selektivní léze celé amygdaly, provedená radiofrekvenční metodou, způsobuje Klüver-Bucy syndrom.[6] Technologický pokrok, umožňující zobrazení nervových tkání, učinil významná zjištění týkající se amygdaly v lidském mozku. Potvrdilo se, že amygdala má podstatný vliv na duševní stav člověka a souvisí s mnoha jeho psychickými poruchami. V roce 2003 studie jedinců s poruchou osobnosti ukázala na významně vyšší aktivitu levé amygdaly, než je obvyklé u jinak zkoumaných osob. Někteří pacienti měli dokonce potíže s rozlišením neutrální tváře a vyhodnotily ji jako tvář ohrožující.[7] Pacienti s těžkou sociální fobií měli zvýšenou citlivost amygdaly. Stejně tak pacienti s depresí měli zvýšenou aktivitu levé amygdaly. Studie z roku 2003 zase zjistila, že dospělí a dospívající pacienti s menším objemen amygdaly a hipokampu trpí bipolární poruchou. Mnohé studie také poukazovaly na propojení mezi amygdalou a autismem, amygdalou a schizofrenií. U pacientů se schizofrenií byla pravá amygdala podstatně větší než levá. Nedávný výzkum na krysách naznačuje, že parazit toxoplasma gondii, pokud napadne mozek se nejčastěji usadí právě v amygdale a vytvoří zde cysty, které mohou být příčinou poruch jako je schizofrenie nebo paranoia.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Amygdala na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f [ Trojan, Stanislav, a kol. Lékařská fyziologie. 4. vyd. Praha: Nakladatelství Grada Publishing, a. s. 2003, 689 a 690 s. ISBN 80-247-0512-5.
  2. Mysliveček, Jaromír; Myslivečková-Hassmanová, Jarmila: Nervová soustava - Funkce, struktura a poruchy činnosti, vydalo Avicenum, Praha 1989.
  3. Brown, S. & Shafer, E.. An investigation into the functions of the occipital and temporal lobes of the monkey's brain.. Philosophical Transactions of the Royal Society of London: Biological Sciences. 1888, roč. 179, s. 303–327. DOI:10.1098/rstb.1888.0011.  
  4. Kluver, H. & Bucy, P.. Preliminary analysis of function of the temporal lobe in monkeys.. Archives of Neurology. 1939, roč. 42, s. 979–1000.  
  5. Bucher, K., Myersn, R., Southwick, C.. Anterior temporal cortex and maternal behaviour in monkey.. Neurology. 1970, roč. 20, s. 415.  
  6. Aggleton, JP. & Passingham, RE.. Syndrome produced by lesions of the amygdala in monkeys (Macaca mulatta).. Journal of Comparative and Physiological Psychology. 1981, roč. 95, s. 961–977. DOI:10.1037/h0077848.  
  7. Donegan et al.. Amygdala hyperreactivity in borderline personality disorder: implications for emotional dysregulation.. Biological Psychiatry. 2003, roč. 54, čís. 11, s. 1284–1293. DOI:10.1016/S0006-3223(03)00636-X.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Trojan, Stanislav, a kol. Lékařská fyziologie. 4. vyd. Praha: Nakladatelství Grada Publishing, a. s. 2003, 689 s. ISBN 80-247-0512-5.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Slovníkové heslo Amygdala ve Wikislovníku

(anglicky) Behavioral changes induced by Toxoplasma infection of rodents are highly specific to aversion of cat odors

(česky) Evoluční parazitologie

(česky) Amygdala (morfologie, funkce, klinika)