Alpkarakush
 AlpkarakushStratigrafický výskyt: Střední jura, asi před 165 až 161 miliony let | |
|---|---|
 Rekonstrukce vzezření hlavy u rodu Alpkarakush. | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Třída | plazi (Sauropsida) |
| Nadřád | dinosauři (Dinosauria) |
| Řád | plazopánví (Saurischia) |
| Podřád | Theropoda |
| Infrařád | Tetanurae |
| Nadčeleď | Megalosauroidea |
| Čeleď | Metriacanthosauridae |
| Podčeleď | Metriacanthosaurinae |
| Rod | Alpkarakush |
| Binomické jméno | |
| Alpkarakush kyrgyzicus Rauhut et al., 2024 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Alpkarakush (podle bájného ptáka z kyrgyzských mýtů)[1] byl rod velkého masožravého dinosaura (teropoda), který žil na území dnešního Kyrgyzstánu v období střední jury (geologický věk kelloway), před asi 165 až 161 miliony let. Byl blízce vývojově příbuzný známějšímu evropskému rodu Metriacanthosaurus, s nímž spadá do společné čeledi Metriacanthosauridae.[2]
Historie objevu
[editovat | editovat zdroj]Fosilie tohoto teropoda byly nalezeny při prvních expedicích do oblasti objevu (lokalita známá jako "FTU-1") v sedimentech geologického souvrství Balabansaj na území Džalalabadské oblasti na západě Kyrgyzstánu, a to v letech 2005 a 2006. V roce 2014 byl získán další fosilní materiál a následné objevy z let 2016 a 2017 doplnily ještě více fosilií. V roce 2023 byla podniknuta nová expedice na místo nálezu a po ní již byly k dispozici fragentárně dochované exempláře dvou jedinců, menšího mláděte a odrostlého subadultního (téměř dospělého) jedince. Typový druh Alpkarakush kyrgyzicus pak byl formálně popsán v srpnu roku 2024.[3]
Paleobiologie
[editovat | editovat zdroj]Tento dinosaurus patřil k velkým teropodním predátorům své doby, stejně jako v případě rodu Metriacanthosaurus dosahoval délky v rozmezí 7 až 8 metrů.[4]. Podle histologických výzkumů zahynul větší z obou známých exemplářů ve věku minimálně 17 let, přitom ještě nejspíš pomalým tempem stále rostl. Menší exemplář byl podstatně mladší.
Jednalo se patrně o aktivního lovce, schopného útočit na býložravé dinosaury, žijící ve stejných ekosystémech (jedná se například o sauropoda rodu Ferganasaurus, ptakopánvého dinosaura rodu Ferganocephale nebo o dosud nepojmenované zástupce kladů Neosauropoda a Stegosauria (známé ze stejného souvrství).[5]
Systematické zařazení
[editovat | editovat zdroj]Alpkarakush je zástupcem čeledi Metriacanthosauridae a podčeledi Metriacanthosaurinae. Kromě evropského rodu Metriacanthosaurus tak byly jeho blízkými příbuznými také asijské taxony Sinraptor a Siamotyrannus, vzdáleněji pak také Yangchuanosaurus.[6]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Seiilbek, S.; et al. (2018). Mythological aspects of the kyrgyzs' ethnographic way of life in the historical epos "Manas". Opción. 34 (85): 632–651.
- ↑ SOCHA, Vladimír. Zapomenutý teropod z Jurského parku. OSEL.cz [online]. 14. června 2023. Dostupné online. (česky)
- ↑ Rauhut, O. W. M.; et al. (2024). A new theropod dinosaur from the Callovian Balabansai Formation of Kyrgyzstan. Zoological Journal of the Linnean Society. 201 (4).
- ↑ Holtz, T. R., Jr.; Rey, L. V. (2007). Dinosaurs: The Most Complete, Up-to-Date Encyclopedia for Dinosaur Lovers of All Ages (Aktualizovaný internetový dodatek). New York: Random House. ISBN 978-0-375-82419-7
- ↑ Averianov, A. O.; Martin, T.; Bakirov, A. A. (2005). Pterosaur and dinosaur remains from the Middle Jurassic Balabansai Svita in the northern Fergana Depression, Kyrgyzstan (Central Asia). Palaeontology. 48 (1): 135–155.
- ↑ Carrano, M. T.; Benson, R. B. J.; Sampson, S. D. (2012). The phylogeny of Tetanurae (Dinosauria: Theropoda). Journal of Systematic Palaeontology. 10 (2): 211–300.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Zanno, L. E.; Makovicky, P. J. (2013). Neovenatorid theropods are apex predators in the Late Cretaceous of North America. Nature Communications. 4: 2827.
- Averianov, A. O.; Bakirov, A. A.; Martin, T. (2007). First definitive stegosaur from the Middle Jurassic of Kyrgyzstan. Paläontologische Zeitschrift. 81 (4): 440–446.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Článek na webu Species New to Science (anglicky)