Přeskočit na obsah

Alice Prinová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Alice Prin)
Alice Prinová
Man Ray: Kiki Noire et Blanche (Alice Prinová, 1920)
Man Ray: Kiki Noire et Blanche (Alice Prinová, 1920)
Rodné jménoAlice Ernestine Prin
Narození2. října 1901
Châtillon-sur-Seine
Úmrtí23. března 1953 (ve věku 51 let)
7. obvod
Místo pohřbeníCimetière parisien de Thiais (1953–1974)
Hřbitov Montparnasse
Povoláníherečka, malířka, modelka, zpěvačka, tanečnice a modelka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alice Ernestine Prinová, řečená Kiki z Montparnassu (2. října 190129. dubna 1953), byla modelka pařížských umělců, zpěvačka v nočních klubech, herečka a malířka.

Gustav Gwozdecki: Kiki de Montparnasse (1920)

Alice Prinová se narodila ve městě Châtillon-sur-Seine v departementu Côte-d'Or. Jako nemanželské dítě žila v bídě a chudobě a starala se o ní její babička. Ve věku dvanácti let byla poslána za svou matkou do Paříže, aby si tam našla práci. Nejprve pracovala v obchodech a pekárnách, ale ve čtrnácti letech začala stát modelem pro sochaře, který se nepohodl s její matkou.

Kiki z Montparnassu stala symbolem společenské scény Montparnassu, byla populární umělkyní a modelkou pro desítky umělců, mezi jinými byli například i Chajim Soutine, Julian Mandel, Tsuguharu Foujita, Francis Picabia, Jean Cocteau, Arno Breker, Alexander Calder, Per Krohg, Hermine David, Pablo Gargallo, Mayo a Tono Salazar. Moise Kisling namaloval portrét Kiki z Montparnassu s názvem Nu assis, který se stal jedním z jeho nejznámějších děl.

Společníkem a souputníkem Prinové po většinu dvacátých let byl fotograf Man Ray, který nasnímal několik stovek jejích portrétů. Kiki z Montparnassu je na některých jeho nejlepších a nejznámějších obrazech, včetně pozoruhodného surrealistického díla Le violon d'Ingres[1] a Noire et blanche.[2]

...‚ta Kiki‘, slavná montparnasská Múza, jež stála modelem pro řadu Man Rayových fotografií včetně světoznámého ‚ingresovského aktu‘ s dvěma houslovými ‚f‘ na zádech...[3]
— Lucie Vonková

Alice Prinová zemřela v roce 1953 v Paříži ve věku padesát jedna let, zřejmě po komplikacích s alkoholismem nebo kvůli drogové závislosti. Jejího pohřbu se zúčastnil velký zástup umělců a jejích obdivovatelů.

Pablo GargalloKiki de Montparnasse, bronzová socha, Louvre

Jako malířka malovala Alice Prinová portréty, autoportréty, společenské aktivity, fantaskní zvířata a zasněné krajiny v lehkém expresionistickém stylu, který byl odrazem jejího snadného způsobu života a nekonečného optimismu.[4]

Její autobiografie byla vydána v roce 1929 pod názvem Kiki's Memoirs ve spolupráci Ernestem Hemingwayem a Tsuguharu Foujitou, kteří napsali úvodní slovo.

Filmografie

[editovat | editovat zdroj]

Alice Prinová se objevila v devíti krátkých a často experimentálních filmech bez jakéhokoliv honoráře.

  1. Le violon d'Ingres, Getty Museum
  2. Noire et blanche, Getty Museum
  3. VONKOVÁ, Lucie. Modigliani aneb Jak by neměla vypadat výstava. Ateliér – čtrnáctideník současného výtvarného umění. 2011, čís. 4, s. 6. ISSN 1210-5236. 
  4. "Kiki of Montparnasse" Archivováno 27. 7. 2009 na Wayback Machine., Zabrieski Gallery

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Catel & Bocquet, Kiki de Montparnasse, Bruxelles: Casterman 2007 (francouzsky)
  • Frederick Kohner, Kiki of Montparnasse, London: Cassell 1968, ISBN 0-304-93242-6 (anglicky)
  • Lou Mollgaard, Kiki: Reine de Montparnasse, Paris: Laffont, 1988 (francouzsky)
  • Kiki's Memoirs, 1996 (anglicky)
  • Kiki's Paris, 1989 (anglicky)

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]