Alena Vávrová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Mgr. Alena Vávrová
Alena Vávrová
Alena Vávrová
Narození24. února 1952 (70 let)
Dolní Žandov
Povoláníbásnířka a spisovatelka
Národnostčeská
StátČeskoČesko Česko
Alma materUniverzita Karlova v Praze
Významná dílaDruhotina (1986)

Nahatma (1989) Mé a Františkovy aneb Z Jiného světa (1993) Soukromá Hrabaliana (1998) Marcikáj aneb Čajovou báseň (1999) Modrý pierot aneb Poháry plné cherubínů (2001) Rodinné balení (2001) Síť plná rybářů (2006) Café Illusion (2012) Žena nesmí maso tygra (2012) Harlekýn na římse (2014) Sojka z nebe utržená Třičtvrtě na smrt (2019)

Vnitřní úsměv (2019)
OceněníDržitelka Ceny Pražské imaginace z Nadace Bohumila Hrabala, Cena Bohumila Polana Střediska západočeských spisovatelů
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alena Vávrová je česká spisovatelka, zejména poezie. Je dlouholetá organizátorka literárního života v západních Čechách.

Život a dílo[editovat | editovat zdroj]

Alena Vávrová dosud žije, pracuje a tvoří ve Františkových Lázních, kterých je velkou patriotkou. Vystudovala na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze obor český jazyk – výtvarná výchova (Mgr.). V uměleckém životě enklávy západočeských lázeňských měst patří Alena Vávrová k osobnostem z nejvýraznějších. Záhy po účasti v mladofrontovním sborníku Klíčení (1985) vydalo Západočeské nakladatelství v Plzni její knižní prvotinu Druhotina (1986). Značný ohlas měla další kniha básní Nahatma vydaná nakladatelstvím Československý spisovatel (1989); autorka za ni získala Cenu Pražské imaginace z Nadace Bohumila Hrabala. Ozvou na tento úspěch i na přátelství s B. Hrabalem je sbírka Soukromá Hrabaliana (1998)[1]. Ocenil ji Václav Havel, Josef Škvorecký a Zdena Salivarová.

Zároveň Vávrová vydává jako jediná žena knihu básní věnovanou vínu s předmluvou a kolážemi Miroslava Horníčka – Modrý pierot aneb Poháry plné cherubínů (2001). Jestliže jsme zmínili svébytné postavení Aleny Vávrové v uměleckém životě západočeských lázní, o to méně nadneseným nám připadá název jiné básnické sbírky Mé a Františkovy aneb Z jiného světa (1993). Vávrové básnické stopy najdeme i ve sbornících Milostné mosty (1992) a Krajina v nás (1993), vydanými plzeňským Střediskem západočeských spisovatelů. Oddíl básní Carmina Burana, který autorka publikovala v almanachu ADIEU 2000, je částí obsáhlejší (dosud) rukopisné sbírky Poetické teroristické komando. Dále pak Vávrová vydala roztomilou bibliofílii, ručně šitou – Marcikáj aneb Čajovou báseň (1999), kterou do své antologie o čaji PIJU ČAJ, převzal básník Ludvík Kundera (Atlantis 2003 Brno). Ihned byla rozebrána její pozoruhodná kniha pro rodiče s dětmi Rodinné balení /all inclusiv (2001). Následovaly troje básnické miniatury, Záložky, které si 2x sama ilustrovala. Dále pak rozsáhlejší kniha Síť plná rybářů, kniha plná smutku a desiluze (2006). Po ní přichází Vávrová s knihou básní Café Illusion a Žena nesmí maso tygra (2012). Za posledně jmenovanou sbírku byla oceněna poněkud recesní MOBELOVO cenou. Mnohé její verše byly přeloženy do různých evropských jazyků , dokonce do čínštiny a zněly i arabsky. Na vydání ve francouzštině čeká její sbírka veršů o víně Modrý pierot. Vávrová také získala cenu PLŽe (Plzeňský literární život) v roce 2011.

Její verše zněly v rozhlase,[2][3] televizi[4] a v divadle.

Za sbírku básní Harlekýn na římse byla poctěna Cenou Bohumila Polana (2014).[5]

Alena Vávrová v roce 2015 obnovila Literární Františkovy Lázně, které od roku 2016 do roku 2019 spoluorganizovala jako česko-německý literární festival.

Autorka je aktivní členkou Střediska západočeských spisovatelů v Plzni, rovněž v PEN klubu Praha.[6]

Alena Vávrová: Z mého deníku čtenářského, video o tvorbě autorky na https://youtu.be/-mfcDzaT-lI Projek Audio a videorchiv PEN klubu, více na Alena Vávrová | penklubcz

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Lenka Vítová: Středoevropská literární inspirace Hrabalem: (Esterházy, Huelle, Czcibor-Piotrowski, Bielaszewski, Szamburski), IN: Sborník příspěvků z IV. Kongresu světové literárněvědné bohemistiky, Vydal Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i., v nakladatelství Filip Tomáš – Akropolis, Edičně připravila Lenka Jungmannová, Praha 2010
  2. ŠORFA, Josef. Básnická sbírka Tři čtvrtě na smrt není truchlivé čtení, dává vědět její autorka Alena Vávrová. Český rozhlas Karlovy Vary [online]. 2019-10-25 [cit. 2019-11-30]. Dostupné online. 
  3. HYNČÍKOVÁ, Petra. Pište! Je to ve vás, jako v koze. Radil jí Bohumil Hrabal. Český rozhlas Plzeň [online]. 2014-03-29 [cit. 2019-11-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  4. Cizí slovo POEZIE [online]. Česká televize [cit. 2019-11-30]. Dostupné online. 
  5. PECUCH, Martin. Cenu Bohumila Polana získali Alena Vávrová a Milan Čechura [online]. plzen.eu, 2014-11-28 [cit. 2019-11-30]. Dostupné online. 
  6. Členové PEN klubu [online]. penklub.net [cit. 2019-11-30]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]