Akvamanile

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Akvamanile (Čechy? 13. stol.)
Bronzové akvamanile ve tvaru rytíře na koni z 2. poloviny 13. století

Akvamanile (též akvamanila) je konvička na vodu zoomorfních tvarů, nejčastěji šlo o lvy, koně či bájná fantastická zvířata,[1] někdy i s jezdcem.[2] Nádoba se vyráběla z bronzu, stříbra či keramiky,[3] která byla často polévána zelenou glazurou.[1] Nádoba o váze několika kilogramů[2] měla otvor s víčkem, který se nacházel většinou na hlavě vyobrazeného zvířete, hubička byla ukryta v tlamě či na hrudi.[1] Název je odvozen z latinských slov aqua (voda) a manus (ruka).

Historie[editovat | editovat zdroj]

Takovéto keramické nádoby se vyráběly v přední Asii od 2. století př. n. l. v Íránu a dalších, později islámských zemích. Měly tvar koňů, lvů, ptáků či jelenů. Odsud se dostaly do Egypta a přes Španělsko do Evropy.[2][1] V Evropě se od raného středověku užívala při mši, kdy z ní ministrant nalévá vodu na ruce kněze, ještě než vezme do ruky hostii a kalich s vínem. V té době byly akvamanily honosně zdobené, v současnosti mají tvar jednoduché konvičky.[1]

Od 14. století se začala využívat i mimo církevní obřady. Používala ji při stolování zejména šlechta a bohaté měšťanstvo. Služebník držel akvamanilu, kterou naléval vodu na strávníkovy ruce a tekutina odtékala do připravené mísy. Stejný rituál se opakoval i při skončení hodování. Toto symbolické mytí rukou mělo připomínat poslední večeři Páně.[1]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f VONDRUŠKOVÁ, Alena. Jařmo, parkán, trdlice, aneb, Výkladový slovník historických pojmů, které upadají v zapomnění. Praha: Grada, 2011. 199 s. ISBN 978-80-247-3946-5. S. 7. 
  2. a b c Akvamanila. Arts Lexikon [online]. 2013-11-04 [cit. 2015-11-14]. Dostupné online. 
  3. FEYFRLÍKOVÁ, Monika. Kuchyně pozdního středověku. Praha: Grada Publishing, 2015. 88 s. ISBN 978-80-247-5431-4. S. 48. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]