Aktivní optika

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Prvky aktivní optiky podpírají hlavní zrcadlo (nahoře) v Gran Telescopio Canarias na Kanárských ostrovech

Aktivní optika je technologie, která u zrcadlových teleskopů koriguje deformace hlavního zrcadla způsobeného vnějšími vlivy, jako je vítr, teplota či mechanické napětí (způsobené hlavně náklonem zrcadla). Byla vyvinuta v osmdesátých letech 20. století. Aktivně formuje zrcadlo dalekohledu, aby se zabránilo deformaci výsledného obrazu.

Tuto metodu používá, kromě jiných, také Nordic Optical Telescope, New Technology Telescope, Telescopio Nazionale Galileo a Keckovy dalekohledy, stejně jako všechny největší dalekohledy postavené od začátku 21. století. Bez aktivní optiky by nebyla možná konstrukce 8metrových a větších dalekohledů, ať s monolitickým nebo segmentovaným zrcadlem.

Aktivní optika je systém, který reaguje na pomalu působící změny (v řádu sekund a delších). Naproti tomu známější adaptivní optika je systém, který koriguje zobrazovací chyby způsobené především chvěním zemské atmosféry. Oproti aktivní optice upravuje tvar zrcadla mnohem rychleji – až tisíckrát za sekundu.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Active optics na anglické Wikipedii.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • NÝVLT, Ondřej. Aktivní versus adaptivní optika. Astropis. 2014, roč. XXI, čís. speciál, s. 10-14. ISSN 1211-0485.