Akademie Ikalto

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Akademie Ikalto
იყალთოს აკადემია
Ruiny akademie v areálu kláštera
Základní informace
Výstavba 6. století
Zánik 1616
Poloha
Adresa Okres Telavi, GruzieGruzie Gruzie
Souřadnice
Ikalto
Ikalto
Další informace
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Akademie Ikalto (gruzínsky იყალთოს აკადემია, Ikaltos akademia) byla významná středověká církevní škola, založená při stejnojmenném klášteru v gruzínském regionu Kachetie, okres Telavi.

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Klášterní komplex se nachází v nadmořské výšce 700 - 720 metrů na severním úpatí horského hřebene Gombori (nejvyšší vrchol Civi či Tsivi -1989 m n. m.), zhruba 4 km vzdušnou čarou směrem na západ od správního centra Kachetie Telavi (po místních komunikacích je klášter od Telavi vzdálen přibližně 7 km). Od jižního okraje obce Ikalto je klášter vzdálen cca 0,5 km. Od Telavi je toto území odděleno údolím řeky Turdo, pravostranného přítoku řeky Alazani.[1]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Klášter ze 6. století[editovat | editovat zdroj]

Gruzínské království za vlády krále Davida IV.

Klášter Ikalto založil v druhé polovině 6. století ctihodný (řecky Όσιος) Zenon Ikaltský, jeden z tzv.Třinácti asyrských otců - křesťanských duchovních, kteří přišli na území Gruzie v polovině 6. století a zakládali zde kláštery.

Založení akademie[editovat | editovat zdroj]

Akademie jako církevní vysoká škola byla v ikaltském klášteře založena v první čtvrtině 12. století z iniciativy duchovního Arsena Ikaltoeli a gruzínského krále Davida IV. Stavitele (1073 - 1125).

Arsen Ikaltoeli, miniatura z 18. století

Arsen Ikaltoeli pocházel z Ikalta, byl synem místního šlechtice Ibada Vachnadze.[2] V Konstantinopoli studoval na Akademii Mangana a poté působil v klášteře Kalipos na Černé hoře u Antiochie (turecká Antakya). Když král David IV. nechal v roce 1106 založit Akademii v Gelati, povolal Arsena spolu s Ioanem Petrici, aby se ujali akademické činnosti a rozvinuli zde učení manganské školy.

Učební osnovy byly postaveny na principu trivia a quadria, přičemž základními předměty byly gramatika, rétorika a dialektika, resp. logika, dále hudba, aritmetika, geometrie, geografie a astronomie. Nedílnou součástí výuky byla také teologie, filosofie a zpěv. Kromě toho byli posluchači akademie zapojeni také do výuky praktických činností, jako je hrnčířství, kovářství, farmakologie, vinohradnictví a vinařství.Traduje se, že jedním z žáků ikaltské akademie ve 12. století byl i slavný gruzínský básník Šota Rustaveli.[2][3]

Po založení akademie v Ikalto se Arsen Ikaltoeli stal jejím prvním rektorem. Přeložil zde z řečtiny řadu významných děl, jako byl například spis "Pégé gnóseós“ („Pramen poznání“) Jana z Damašku z poloviny 8. století. Arsen Ikaltoeli zde sepsal také "Epitaf Davida Stavitele".[2]

Zánik[editovat | editovat zdroj]

Akademie v Ikalto byla spolu s klášterem v roce 1616 vypálena a zničena vojsky perského šáha Abbáse I., který si v 17. století podmanil Gruzii.[2] V 19. století Rusové nechali zabílit historické fresky v dosud zachovaném ústředním svatostánku Khvtaeba (kostel Proměnění Páně) z 8. - 9. století.[3]

20. a 21. století[editovat | editovat zdroj]

Pánek kláštera Ikalto - objekty akademie jsou v severní části

V dalších staletích byl klášterní život v Ikaltu obnoven, nikoliv však již činnost akademie. V roce 1921, po vzniku Gruzínské sovětské socialistické republiky a připojení Gruzie k RSFSR byl klášter uzavřen. V roce 1965 bylo v prostorách kostela Khvtaeba otevřeno muzeum, avšak knihy, ikony a další cenné předměty včetně klášterního zvonu byly během éry komunismu ztraceny. Po vyhlášení nezávislosti Gruzie byl klášter Ikalto v roce 1991 opět obnoven.[2]

Z bývalé akademie a kláštera zůstaly do 21. století zachovány tři kostely a ruiny dvoupatrové budovy akademie a přilehlých staveb.[4] Zmíněnými svatostánky jsou: hlavní kostel Khvtaeba, vybudovaný na místě staršího kostela, v němž byl pohřben zakladatel kláštera Zenon Ikaltský, dále bazilika Kvelatsminda (Nejsvětější) ze 7. století a malý kostel Sameba (kostel Nejsvětější Trojice) ze 6.století.[2] Pozůstatky akademie odhalují rozsáhlou podlouhlou dvoupatrovou stavbu, vybudovanou na jedné straně klášterního dvora z kamenných valounů.[4] V přízemí bývaly dvě velké místnosti, zatímco rozlehlá hala v prvním poschodí sloužila jako sál, určený k disputacím.[2] Zachovaly se též četné důkazy o prosperujícím vinařství, které patřívalo k akademii a ke klášteru - velké kameny, na nichž se šlapáním drtily hrozny, vinný sklep marani, kde v podlaze byly zakopány velké nádoby kvevri (hliněné džbány, v nichž zrálo víno[5]) a další kvevri, sklady či jiné objekty v okolí.[3] V letech 2007 - 2009 byly některé stavby v areálu kláštera Ikalto restaurovány.[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ikalto na mapy.cz
  2. a b c d e f g h Ikalto academy [online]. Telavi: Městský úřad, 2013-10-01 [cit. 2016-12-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b c DIAS, Bernard. The Ancient Wine Academy Of Ikalto [online]. 2014-10-21 [cit. 2016-12-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b Ikalto Academy [online].[cit. 2016-12-03]. Video. Dostupné online. 
  5. BUDINSKÝ, Libor. Víno, které ocení znalci. V Gruzii ho vyrábějí pod zemí už 10 tisíc let Zdroj: http://cestovani.idnes.cz/gruzie-kolebka-vina-04z-/kolem-sveta.aspx?c=A120426_151342_igsvet_tom. idnes.cz [online]. 2012-05-03 [cit. 2016-12-03]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]